Neklid

Když si chlapík, kterému se zabili rodiče v autě pořídí za kamaráda ducha pilota kamikadze z roku 1941, řeknu si- nějak se s tím holt srovnat musí. Když si k tomu ještě narazí holku s rakovinou, který zbývají tři měsíce, to už je trochu ostřejší. Celkově velmi podivný a introvertní příběh, u něhož si asi každý musí všechno doplnit sám, jelikož základní osnova je velice prostinká a nepochybuji o tom, že většinu lidí bude dost nudit. Já s tím tedy statečně zápasil téměř celý film. Nakonec jsem to ale dotáhl do konce, neusnul a uznal, že 60% si film zaslouží. (02.11.2012)

- Jako veverka bez oříšku a bez mámy - Jako jelen touží po říčce, Má duše touží po tobě, Bože - Nicrophorus americanus, americký hrobařík. Líbí se mi ten jeho knír. Je úžasný. - Proč myslíš? - Ucítí mršinu na kilometry daleko, ten pach smrti. Sameček a samička se u mršiny sejdou a seznámí se. Pak ji společně zahrabou. Spáří se a samička na tu mršinu snese vajíčka. Ale na rozdíl od ostatních brouků od těch vajíček pak neutečou. Vyhrabou si někde poblíž malou komůrku. A když se mláďata vylíhnou, rodiče jim předžvýkají kousky té mršiny a krmí je. Není to úžasné? Starají se o děti. ...po dlouhe dobe krasny romanticky film, citlive natoceny a vyborne zahrany, thx gus! .) (15.04.2012)

Nikdy by mě ani nenapadlo, že film s podobnou tématikou dokáže člověka pohladit po duši. Restless si mě naprosto získal, líbila se mi jemnost a citlivost vložená do každého záběru. Neuvěřitelně příjemné dialogy, skutečně balzám pro mé uši. A možná, že to teď bude znít fakt divně, ale tento film s všudy přítomnou smrtí a pohřby je jeden z nejpříjemnějších filmů, jaký jsem v posledních týdnech viděla. A i když došlo na slzy, tak jsem zároveň nemohla smazat úsměv z tváře. Kašlu na ten jednodušší příběh, kašlu na lehce podivnější závěrečné minuty, myslím právě jen na ten úsměv, který já měla od začátku do konce. Kolik filmů to dokáže? (20.12.2011)

Nemám ráda filmy o smrti a umírání, které jsou prvoplánově postavené na ždímání slz z diváka. Restless ale není film o umírání (ač by se to tak na první pohled zdát mohlo) a už vůbec si neklade za cíl diváka zdeptat. Je to poetické dílo o tom, jak jsou lidé schopni se navzájem obohatit, zabvit jeden druhého strachu ze smrti a naučit se konečně mít rád život a vodní ptactvo. Vynikající výkony podávají Mia Wasikowska i Henry Hopper, Ryo Kase je pak zřejmě opravdovým duchem kamikaze Hiroshiho. Poetické, posmutnělé ale s velmi pozitivním vyzněním. A taky chytré. (15.03.2012)

Pokud se mě zeptáte, co považuji za melancholický typ filmu, dám vám příklad právě Neklid. U tohoto dramatu od první minuty cítíte a tušíte, že směřuje k hořkému konci. Jeho tématem je smrt a pohled hlavních postav na ní, smíření se s ní. Celou tuto tématiku se snaží zaobalit do humorného hávu, ale stále je to snímek smutný, jenž nemusí sednout každému. Mezi herci to jiskří a funguje. Pár zajímavých námětů k zamyšlení se též najde, ale již jsem zřejmě viděl až příliš filmů na podobné téma, které prostě byly lepší. Čas ukáže, jestli si na Neklid vzpomenu jako na melancholický snímek pojednávající o tématu smrti, nebo pouze na jistý, konkrétní vnitřní pocit mého či jiného já. Uvidíme… 70% (31.03.2013)