Moderní byt

Nadčasový příběh propujuje svěží vtip s absurditou, kritikou. Na minimálním prostoru podává obraz doby. Skvělé herecké obsazení. Neskutečné, že soudruzi dovolili Janu Moravcovi jeho vlastní scénář natočit. Maminkovská role Libuše Havelkové jako " neviditelné herečky" je skutečně povedená, "že, děti?" (21.10.2010)

Rychle ,kratke, vystizne,nenudici a vse vyslovujici. Ohh jen miti to stesti , miti moznost volby a spravne si vybrat v panelaku Neziti. Jen miti to stesti.... "ovsem z filosofickeho hlediska je celkem lhostejne kde clovek spi..." , "nic neodcizim,az dohrajeme pujdu zase hledat dal...." , "dama na H1....". Ano takova ma byti kratka komedie,nadherny vzor. (04.12.2009)

Krátký, nízkorozpočtový, minimalistický příběh o neblahých dopadech sídlištní výstavby druhé poloviny šedesátých let, popisuje absurdní formou známé problémy bydlení v "králíkárnách". Koncept a atmosféra trochu připomínají studentský nezávislý snímek, ale námět i provedení jsou natolik zajímavé, že si náročný divák užije 35 minut poutavé filmařiny. Škoda jen, že filmy tohoto typu jsou tak nedoceňované... (23.05.2012)

Už dlouho jsem neviděl tak otravný film. Ze začátku je to vtipné, ale to trvá tak pět minut. Pak se začnou fóry opakovat. A opakovat. A opakovat. A herci přehrávají, až je mi z toho smutno. Na konci sice přijdou ještě dva tři povedené vtípky, ale za to trápení do té doby to nestojí. Že to tu má 81%, to je mi docela záhadou. (06.11.2009)

Ve vesničce Dogville je vidět přes stěny, ale nikdo to neví. V Moderním bytě přes stěny vidět není, ale je docela dost dobře slyšet a každý to ví. Jinými slovy, jak se asi žije, pokud stěny neplní svoji funkci zcela. Rok 1971 a absurdní půlhodinovka Krátkého filmu cílená na ikonu socialistického režimu a zápory plynoucí z bydlení v panelovém sídlišti, které bylo o čtyřicet let později nahrazeno satelitním městečkem jako jakási pospolitá vertikála individualizovanou horizontálou. Tento krátký film obsahuje: přelom 60. a 70. let v (ne)soukromí bytů, panely, módní artefakty a výborné herce. Absurdita každodennosti je reprezentována Zdeňkem Svěrákem (který o několik let později ve filmu Jako jed dokonce panelové domy projektoval). Panelové domy stavěné od osmdesátých let už takovým přenosem zvuku žel nedisponovaly vlivem jiného používaného materiálu. Nadprůměrný film, 4*. (15.04.2013)