Suspiria

Může mi někdo říct, co to bylo?! Naprostá psychárna. Já mám teda tyhle psycho výtvory většinou hodně ráda, nicméně tohle bylo až moc divné. Na jednu stranu tam máte nahé holky, který by vás asi měly vzrušit a vedle nich něco totálně nechutného, co vás přesune hned na druhou stranu vzrušení, a to do znechucení. Navíc, Dakotu ráda nemám, podle mě vůbec neumí hrát, ale to je jen můj osobní problém. Celkově mi to přišlo hodně pofidérní. (27.01.2019)

Snímek Suspiria sice nabídne několik skutečně velkolepých hororových momentů, nicméně ani to nic nemění na faktu, že se jedná o extrémně nataženou, chce se říci, že až "pozérskou" záležitost, u níž jsem se nejvíce bál spánku či naprostého kóma. Po většinu času totiž sledujeme nepochopitelné klipovité útržky, což vyústí ve finále, které je vulgární oslavou slova "WTF". Tohle se zkrátka moc nepovedlo! (31.01.2019)

Hrůza moc Guadagninovi nejde a mystérium má sterilní a teatrální. Na psychologii je mistr, ale o té jeho Suspirie není. Čím je tedy koukatelná, kromě hereckých kreací známých tváří? Vzbuzením zvědavosti, co se z toho zvláštního, chladného filmového tvaru s historickým podhoubím Německa 70. let a nekonvenčním profilem čarodějnického klanu vyklube. Nejenom díky poetickým zpomaleným záběrům jak z romantického retro videoklipu Mariky Gombitové to ale dopadne nad očekávání špatně. Matka čarodějnic, která vypadá jako Jabba the Hut ve frajerských slunečních brýlích, je k smíchu. (03.04.2024)

Ani pôvodná Suspiria veru nemala žiaden geniálny príbeh, ale za to ma zaujala svojou hudobnou stránkou, výnimočnou atmosférou a hrou s obrazom/farbami. Guadagninová verzia má skvelý vizuál, niekoľko vynikajúcich scén, ale celkovo na mňa pôsobila príliš natiahnuto. A napriek rešpektovaniu artovej formy som mal mnohokrát pocit, že tvorcami predostrené obrazy boli úplne nezmyselné. Pri premýšľaní nad plusmi aj mínusmi tejto snímky úplne rozumiem veľmi vysokým hodnoteniam, ale taktiež značne nízkym. Za mňa to bude niečo medzi. (03.02.2019)

Slušné bludiště myšlenek, nápadů a pocitů zasazené do zdí rozděleného Berlína, kde by se člověk měl pomalu bát víc tančících žen, než Baadera s Meinhofovou. Do sedmdesátkové deprese vysaturované záběry, taneční čísla, z kterých křupou kosti, nepříjemně snové výjevy podepřené hudbou Thoma Yorka a obskurní finále to jsou prvky, které se vypálí do mysli, jako už dlouho nic. Něco na těch artových režisérech je, když se rozhodnou si natočit horor. Tahle Suspiria má rozhodně nakročeno k tomu zařadit se po bok Osvícení a Rosemary má děťátko. (16.01.2019)