Lesní duch

Intervence bez legrace! Devadesátiminutová jízda vydlážděná odpadajícími končetinami, hloupými dialogy, podivně narýsovanými charaktery a nefungujícími vztahy končící jako proti-menstruační manifest o nelehkém údělu ženy, která jednou za čas musí svést boj o vlastní tělo se svým prémiově osobním démonem. Ve výsledku celkem neškodná "zábava" s ponaučením, že lepící páska zastaví jakékoliv krvácení. (06.04.2013)

Co jsem taky mohl čekat. Brutální přehlídka té nejbéčkovatější béčkovosti, tmavou akcí a zmateným střihem počínaje a mozkovou ochablostí hlavních hrdinů konče. Je to sice místy docela zábavné, masky jsou na úrovni a několik snaživých odkazů na Raimiho trilogii dokáže správně divácky nabudit, ale nevídaná smršť hororových klišé a hloupých zvratů a absolutní neschopnost tvůrců přijít s čímkoli novým mi ty jinak příjemné krvavé hody výrazně znechutily. Jestliže originálu jsem dal 3*, zde musím zůstat u 2*. (04.07.2013)

Defektní lesní puch zas nemá svůj den aneb postmoderní lekce v sebepožkozování... Nesnáším, když mi krev z nebe chčije do ksichtu a já zrovna nemám deštník (!!!) Tohle prostě nejde srovnávat, z celé té série soudobých remakeů, tady speciálně nelze myslet na originál. Proč? Před víc jak třiceti lety, Sam Raimi si s démonem hrál, bral ho s nadsázkou, ironií a on pak dokázal být skutečně děsivý, nadčasový. Fede Alvarez oproti tomu bere démona smrtelně vážně a ta mrcha se mu pak vysmívá. I když se topí ve všech těch sračkách, odřezcích a nečekaně obrazným gore, přesto zůstává pouze zlem konzumním, povrchním, s okamžitým datem spotřeby. Přitom vizuálně Evil Dead šlape, skvělá kamera, výrazem skoro cítím zatuchlý analog a ta atmosféra dobrou polovinu filmu příjemně graduje. Jenže druhá půlka, samotný závěr, jakoby se v tom vizuálu začal utápět, jakoby to všechno šlo okatě na efekt, jakoby lesní duch neměl ducha (!!!) To samý muzika, Roque Baños nejprve exceluje, má to náboj, sílu a přesto vše zařízne vykrádačkou Goldsmithova legendárního Ave Satani. Kdyby byl Evil Dead vol. 2013 samostatným filmem, bez odkazů, šel bych z prožitku mnohem dál, protože v kontextu moderních hororů, tohle mělo chvílema víc než jen formu. Jenže tady je až příliš cítit ta snaha převést atmosferickou klasiku do soudobý šablony, samospásná brutalita, obřezaný potenciál. Klidně si skřehotej v suterénu šmejde, revize zahradního nářadí na uruguayský způsob u mě funguje na [final rate: 65%] (26.07.2013)

Už tu byly zbytečnější remaky, celkem chápu, že po festivalu raimiovského krvavého surrealismu a žánrové fantasmagorie, která vrcholila brilantně neurvalou a nonšalantně kempující Armádou temnot, chtěl Fede Alvarez jít svou cestou. V první polovině filmu se mu to díky hutné atmosféře a neurvalému gore násilí i celkem daří, jenže bez ironie se to utáhnout nedá, obzvlášť s tou erupcí klišé na konci. Nadsázka tomu chybí jako Ashovi ruka, krev stříká až do vedlejšího sálu, ale to se prostě časem zají. Když už nová verze přišla s "novým" příběhem, měla ho zkusit aspoň trochu vytěžit (motiv drogových halušek). Neudělala to, výsledek je sotva v lehkém nadprůměru. Tohle poskládání starých známých motivů prostě postrádá jakoukoli přidanou hodnotu krom nádherně hysterických bab. Jenže zatímco celý Evil Dead byl v jádru totálně misogynní trilogií, Alvarez to nakonec úplně zbytečně pokazil. Zakrvácený holky s motorovkou jsou cheesy, ale Ashe s brokárnou netrumfnou... (03.04.2013)

Zklamání úměrné očekáváním. A ty byly po oslavných zámořských recenzích zatraceně vysoko. Je fajn, že Alvarez umí podojit vizuál až na dřeň a že řezání, blití a chcaní je v jeho podání žaludek slabších jedinců svírající. Ale k čemu to je, když si panáček plete humus a nekonečné návaly gore za atmosféru, které se od prvních vteřin brutálně nedostává a ve spojení s regulérně idiotským scénářem bez nápadů tvoří jednu z nejútrpnějších devadesátiminutovek, co pamatuju za poslední půlrok. Prvních dvacet minut jsem jenom kroutil hlavou nad dialogovým zmarem (Diablo Cody, vážně?). Dalších dvacet jsem nevěřil demenci postav, které asi uvízly někde v polovině osmdesátek, a tak jednají jak podle učebnice "jak se nechat zabít v prvním Pátku třináctého". A zbytek filmu jsem bojoval s tendencí vytáhnout si bloček a odškrtávat jednotlivá scenáristická, vypravěčská a vizuální klišé, jichž je tenhle zmetek narvaný stejně jako nesympatickým hovězím, mezi kterým bolestivě chybí nějaký ten Ash a jeho "Groovy". Není divu, že atmosféru film nabere až v a po závěrečných titulcích a baví převážně jen tunou odkazů na Raimiho nepřekonatelný polo-amatérský debut. P.S.: Velkohubej slogan na plakátech je imho na žalobu za klamavou reklamu. (04.04.2013)