Dracula: Prince of Darkness

Největším minusem filmu je určitě postava Draculy, nebyl schopný pořádné akce a velkou měrou k tomu určitě přispívá i fakt, že první polovina filmu je o znovuzrození Draculy, Cristopher Lee se tak na scénu dostane až později a mnoho prostoru zrovna nedostane. Menší minus pak představují některé nelogičnosti v chování postav, např. otec Šándor se nejprve vysměje pověrčivým vesničanům, že jim visí v hospodě česnek jako ochrana proti upírům, ale jakmile se dozví, že cestovatelé z Anglie mají namířeno do Carlsbadu, tak je od tohoto plánu pro jejich bezpečí zrazuje a tváří se velice „tajuplně“. Celkově jsem se ale pobavil, sakra rychle se tu stmívá a vůbec, jak to, že se Dracula na konci filmu neproměnil v netopýra a prostě neodletěl pryč? (29.08.2006)

Terence Fisher vytvořil v 60. letech určitý standard upírských filmů. Tento přímo navazuje na jeho Draculu z roku 1958 a určitě není horší, spíše naopak. Pokud tyto filmy přijmeme jako do obrazů převedený brak, ušmudlaný rodokaps (a tak všelijak podobně), pak je nutno uznat, že na to Fisher měl určitě větší talent než jeho následovníci a napodobitelé (takoví dryáčníci jako např. R. W. Baker, A. Gibson aj.). Položil důraz na vizuální aspekty a s minimálními prostředky dokázal divadelně vytvořit ponurou atmosféru 19. století (podobné Cormanovým hororům dle E. A. Poea). Zde navíc dobré sepětí hudby Jamese Bernarda s dějem. Mám tyto slaboduché horory 60. let raději než ty dnešní hyperrealisticky provedené. A mezi tu tzv. béčkovou klasiku patří i tento film, určitě spolu se soudobými díly Rogera Cormana a (bohužel) jediným od Haralda Reinla, jehož Hadí jáma a kyvadlo je dle mého názoru vůbec nejlepší.. (25.05.2009)

Slabší pokračování Draculy z roku 1958. Christopher Lee je tu zase dost nevýrazný, ke slovu se dostane až v druhé půlce filmu, tudíž na nějakých 45 minutách toho moc neukáže. Draculovo znovuzrození v kamenné rakvi jeho sluhou je docela povedené, naopak jeho smrt dost obyčejná a rychlá. Mimochodem, je mi docela novinkou, že se upíři mohou utopit. Den s nocí se tu střídá taky abnormálně rychle, někdy dokonce splývají. Ale na druhou stranu se mi líbil otec Šandor, byl to takový mnich činu a s ničim se moc nesral. Princ temnot tedy na svého předchůdce nemá, ale stále je to obstojná podívaná, kor když máte rádi Hammer. Ale raději budu opatrný a dám mu silnou šestku, než slabou sedmičku. (04.05.2010)

Hammerovske pokracovani Draculy z roku 1958 se odehrava deset let po smrti hrabete. Bohuzel je to pokracovani se vsim vsudy, takze chybi hlavni hvezda Peter Cushing, pribeh je hodne slabej a cely se odehrava prakticky v nekolika mistnostech Draculova hradu. Hlavni vytka ale opet smeruje k Leemu, ktery je v roli hrabete zase dost nevyrazny, i kdyz rude oci delaji sve. A Draculova smrt? Checht, v porovnani s prvnim dilem je to opravdu slabota. V prumeru film drzi hlavne prijemna atmosfera hammerovskych filmu a standardni rezije Terence Fishera. (20.12.2004)

Báječná hammerovka, kterou jsem si po letech vychutnal plnými doušky krve. Pravda, krve zde tolik není, ani hřbitovy zalité mlhou, netopýři a pavučiny, přesto jde o klasický gotický horror v papundeklových dekoracích tak, jak ho musí mít fanoušci Draculy rádi. Ch.Lee nemusí vůbec hrát, stačí, když se vynoří, vytřeští oči a pozvedne koutky úst, aby odhalil zvířecí tesáky. Dva manželské páry příliš pozdě zjistí, že je dobré dát na rady domorodců. Zapovězený hrad, jenž není ani zanesen na mapě, se jim stane osudným. Velmi působivé je oživení mrtvého hraběte stejně, jako lapení jeho družky, se kterou je třeba zúčtovat. Závěr sice není příliš bombastický, ale jako celek funguje film stále skvěle! (08.06.2012)