Květinářka

Chtěl jsem pro valentýnský večer něco echt romantického, ale tohle bylo možná až příliš. Stoprocentní červená knihovna vystavěná přesně podle neměnného mustru oblíbených harlekýnek, kde smyslem života je svatba a laciná televizní kopie Toma Cruise balí květinářku, která už při prvním polibku musí v duchu vidět svatbu a děti. Předvídatelný děj bez jediné komplikace, bez jediné záporné postavy, bez jediného nápadu. (16.02.2011)

Nebylo to žádné veledílo, ale v kategorii romantických filmů patřil k těm lepším a to nepřeberné množství květin všech tvarů a barev mým očím lahodilo. Hodnotím v rámci kategorie a v té to tedy srovnávám. Divák, který "má rád filmy kde se střílí, nešetří se výbuchama a destrukcí všeho druhu" by se měl této kategorii vyhýbat, nebo alespoň mírnit ostrá slova. Odsoudit romantický film za to, že je tam moc romantiky je totéž, jako odsoudit válečný film, protože je tam moc války, western, protože je tam moc kovbojů, sci-fi, že je tam moc neskutečna...... (15.11.2011)

Kdo by si pomyslel, že romantický film ve kterém kouzelná Marla Sokoloff potkala svého prince, může dopadnout takhle mizerně. Ani od jejích předchozích snímků se nedaly čekat zázraky, ale jedno jim upřít nešlo, v emocionální rovině fungovaly a byly uvěřitelné. Tohle je nudná a stupidní slátanina ve které nefunguje ani to nejzákladnější. Upřímně, někdy po prvních deseti minutách jsem si říkal jestli nemám vypnout zvuk, do winampu nacvakat frontu lovesongů a pustit si to jako kulisu. Vůbec o nic bych nepřišel. Navíc nechápu proč té chudince všichni házeli klacky pod nohy, když bylo už od začátku jasné, že Steven je ten pravý. Jestli to mělo rozdmýchat zápletku tak se nepovedlo, celé mě to akorát iritovalo. Omlouvám se za spoiler, ale komu to nedošlo, ten je ještě víc mimo než já. (22.03.2012)

Všechny babičky na světě jsou stejné. Chtějí pro svá vnoučata jen to nejlepší, ale občas to s tím dobrým úmyslem lehce přeženou. Mám taky takovou babičku, která se mi snaží míchat se do života. (23.01.2011)

Film, který zobrazuje ženy jako slepice, které v životě netouží po ničem jiném než uhnat chlapa, co jim u oltáře navlékne prstýnek, mi nepěkně znechutil jedno nedělní dopoledne. Nehodnotím, protože mě už po třiceti minutách bolely oči, jak jsem je pořád vyvracela, a zbytek byl už jen zvukovou kulisou. I tak si vám ale troufám doporučit: ruce pryč!!! (23.01.2011)