Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dokumentární snímek Něžná revoluce představuje bezprostřední filmovou reflexi událostí Sametové revoluce, která vznikla velmi záhy po 17. listopadu: film byl dokončen přesně 28. prosince 1989, tedy jen den před volbami, které na prezidentské křeslo vynesly Václava Havla. Petr Slavík a Jiří Střecha film sestříhali z dobových materiálů, které zahrnují záběry z žurnálů 17. listopad 1989 (Vítězslav Bojanovský), Deset dní (Jiří Střecha), Svědomí proti násilí (Petr Slavík) a Reflexe (Martin Tobiáš), stejně jako mnoha dalších záznamů, včetně filmu Vezmi s sebou květinu: 17. listopadu 1989, třicetiminutového pořadu shrnujícího mnohá svědectví o událostech 17. listopadu v sestřihu studentů a absolventů FAMU (Petr Kotek, Pavel Štingl, Magda Landsmannová). (NFA)

(více)

Recenze (23)

Wacoslav1 

všechny recenze uživatele

I přes ty některý totálně pozitivní názory tady, jsem k tomuto pseudo dokumentu poněkud skeptický. Je totiž těžce ovlivněný dobou ve které vzniknul. V nadšeném roce 1989 si holt řada lidí myslela, že nás čeká budoucnost o jaký se nám ani nesnilo a dneska už hádám, že si to někteří z nich nemyslí když vidí do jakých sraček jsme v týhle skvělý zemi zabředli. Mě bylo pravda v době pádu komunismu 6 let, bývalý režim jsem nezažil, ale hodně vím z vyprávění a tím myslím objektivní vyprávění ani levicové ani pravicové tlachy. A jako jasně, že za komančů nebylo všechno košer, ale když obyčejný pracující člověk bitý tímto sociálně stravedlivým státem, vidí kam jsme to dopracovali, tak je třeba říct, že jsme si moc nepomohli. Atmosféra tohoto snímku je až naivně optimistická a jediné co v tom zní prorocky jsou slova Karla Kryla : Teď to vypadá všechno fajn, ale moc si nepískejme to se může otočit... Ten člověk byl vizionář a z jeho slov promlouvala pravá moudrost, jako kdyby viděl do budoucnosti. Určitě pak lze na tomto filmu ocenit autentické záběry z ulic Prahy v době revoluce. Střety demonstrantů s policisty atd tyhle záběry aspoň nelžou. Jinak to má ovšem po objektivní stránce z hlediska dokumentu naprosto nulovou výpovědní hodnotu a to vnímám jako zásadní chybu a proto prostě nepřidám na hodnocení. Víc si to nezaslouží a tak udílím 40% ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Dokument zpracovávaný ještě "starorežimní" Československou televizí je důkladným pohledem na události bouřlivých dnů a týdnů na přelomu předposledního a posledního desetiletí minulého tisíciletí. Jako poměrně zásadní výtku musím označit své upozornění na absenci přesnějšího postižení vystupování Alexandra Dubčeka, ale i ohlasu volání prvních manifestací, vyjádřených v hesle DUBČEK NA HRAD. Silnou stránkou nedoceňovaného dokumentu je Rösnerův skvěle namluvený a mimořádně dobře napsaný komentář upozorňující na nejlepší tradice televizní publicistiky Pražského jara. Až prorocky znějí Krylova slova o tom, že jakkoliv vítá konec komunistického režimu, nepropadá, poučen zkušenostmi ze života na Západě, iluzím o budoucnosti, jež teprve prokáže, zda sledujeme zrod demokracie či demokratury. ()

Reklama

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Krásný dokument jedné fascinující fáze českých dějin. Ovšemže spíše dokument než dokumentární film. Je to okamžitá reflexe právě odeznělého zvratu, takže je pochopitelné, že namísto průniku do hloubky, těžícího z pochybností či z negativních doprovodných projevů nebo z duchovních (i „proti-duchovních“) kořenů události nastavuje „jen“ její povrch. Ten ovšem není jednolitý, utvářejí jej i hlasy odmítavé, a to nejen politiků, ale i obyčejných lidí. Myšlenkový (ba přímo ideový) svár, k němuž zde dochází, ovšem není ve filmu dostatečně vytěžen, vše jako by splývá a utváří se vlivem jakýchsi nezřených, skrytých silových pohybů. Dostatečnou omluvou těchto vad, které by neměly být zamlčeny, kdyby měl být tento snímek posuzován jako „dokumentární film“, je krátká vzdálenost od prožité revoluce, znemožňující potřebný odstup. Přesto je film cenný jako dokument, a to nejen samotné revoluce, ale i porevolučních měsíců (tj. její bezprostřední reflexe). ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Všechno to bylo skutečně velmi něžné. Něžnost se ovšem za pár let změnila v tvrdé prozření, cože si to ti lidé vlastně "vycinkali". Dnes již klasické záběry (chci tím říci, nic nového k vidění z oněch dní). Klasické naděje stávkujících dělníků, kteří v podstatě ani nepřemýšleli, prostě naivně věřili, i když jim nebyl představen žádný program či cíle následujících let. Prostě pryč se 40. letou vládou, nic víc. Co bude dál? No přece svoboda! Budete svobodní, lidé, jen cinkejte. Lidé předpokládali, že vše zůstane při starém, práce, sociální jistoty, české výrobky i potraviny nebo třeba bytová politika. Jen si budete moc konečně, nejen v hospodě, "říkat, co chcete", a také jezdit, kam chcete. Dokument je jasně účelový. Je zde vyzdvihována soudružská rozmařilost (luxusní hotel pro funkcionáře) je zde kritika zdravotnictví, i když v té době byl doktor v každé vesnici. Celkově zde skutečně jde jen o účelovou kritiku. Není se co divit. Tyto dny byly pro český národ určitě jedny z nejhezčích. Vánoce 1989 museli ti lidé prožívat opravdu překrásně. Ovšem nelítostné prozření skutečné demokracie na sebe nenechalo dlouho čekat. Podvody, tunely, kuponové knížky, absolutní netečnost listopadových proroků v čele s panem Havlem, který jako ztělesnění přechodu k "demokracii" sloužil dobře, nicméně po celou dobu panování zůstal jen bezmocnou figurkou sedící na hradě. Továrny se dělníkům, díky kterým se dostali demokrati k moci, postupně zavírají, slovo národní podnik zůstává již jen vzpomínkou, a naopak nejistota doby se stává součástí našeho života. Toto je ona demokracie. Zadlužit stát, zadlužit občany, zadlužit národ. Dá se říci, že Něžná revoluce splnila svůj účel. Z ČR se stala kolonie EU a fakt, že KSČM je v roce 2013 třetí nejsilnější stranou, působí při sledování tohoto dokumentu velmi paradoxně. Stejně jako fakt, že nejrozumněji zde hovoří občané v ulicích a umělci, kteří byli polistopadovým vývojem zklamáni. Krásným příkladem je zde Karel Kryl, což je pro mě osobně onen hlavní symbol roku 1989, a také symbol odsouzení následného vývoje. Jeho varovná slova před západoevropským stylem života jakoby jen proplula bez povšimnutí. Posrali to komouši, posrali to i demokrati. Jen ten dav pod balkony zůstává stejný. Tak jen dál, lidé...co vlastně chcete?? ()

kaposlav 

všechny recenze uživatele

Bolo to hrozné, ale vela z tých ludí si neuvedomovalo, že to môže byť ešte horšie. Kolký olutovali? O páde socializmu rozhodla nevedomosť ludí o kapitalizme a čo to celkovo obnáša. Skutočne značná časť ludí chcela to čo tu dnes máme? S odstupom času niektoré reflexie komentátora v dokumente, ako aj isté pasáže znejú pokritecky. Maximum čo môžem dať sú 2*. V eufórií v roku 1989 by to bolo za 5*. Pravda vyšla na povrch a pre vela ludí žial nie k prospechu. ()

Galerie (2)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno