Policejní, adj.

"Ráno si dám kafe, pročtu složky, zavolám informátora. Dopoledne s ním mám schůzku, trochu ho zmáčknu, dám mu pár do nosu a pak si dám koblížek. Za chvíli mi koroner na pitevně řekne pár morbidních vtípků, ale taky to, že před smrtí náš umrlec píchal s ňákou na modro obarvenou hnědovláskou. Uvidíte, že ji taky vojedu. Jenže nejdřív musím vybílit jednu hospodu, až se z toho jeden cápek, co ví dost na to, abych ho sebral, tak připosere, že sedne do káry a šlápne na plyn. Já mu to ale nedaruju, sejmem po cestě pár stánků s ovocem a tucty popelnic, von pak vlítne do výlohy a já mu vomlátím kebuli vo kapotu. Večer vyrazím za kurvama, který mi řeknou vo tý modrovlásce. Možná bych se do ní moh zabouchout, ale třebas ji jen párkrát vobtáhnu. Ráno skočím k šéfovi, aby mě seřval za to včerejší rallye. Jenže já mu ukážu vejsledky a to mu zacpe hubu. Vyrazím pak najisto a sejmu svým Magnumem pár chlapiků s Uzinama a pak zašiju do lochu toho hajzla, co píchal do žil lidem sádru. Takhle to prostě mám každej den, je to dřina, ale mam tu fachu rád." +++++ "Jenže, prosim vás, tendle film není vo mně, ale vo nějakým Cristim. Taky je to polda, jenže nějakej natvrdlej, nudnej, nevýraznej. Já nevim, esli sou ty Rumuni všichni takoví nudaři, tak to mě poser. Furt sleduje jednoho kluka, co si dá vobčas jednoho jointa a pak taky lidi, který ten kluk potká. Pořád jen postává jak kokot před školou, před domem, u sloupu, hulí cigára a pak voblejzá stejně nudný kolegy a přemlouvá je, aby mu něco našli v archivu nebo počítači. Nakonec vo tom napíše tři skoro stejný zprávy. Dělá to celej den až pozdě do večera, žádnej adrenalin, žádnej sportovní výkon a stejně večer není schopnej ani pořádně vlízt hned na manželku a místo toho si s ní povídá o nějaký písničce. Když na něj řve šéf, tak drží hubu jak nějakej votrok." +++++ Tak tak, spoustě lidí musí Policejní, adj. nutně přinést zklamání, protože si už navykl, že filmy o práci policie obsahují spousty akce a dalších atraktivních prvků. Žádná akce, plouživá kamera, neatraktivní obrazy. Kdo jde proti očekávání může u spousty lidí narazit a jiné naopak nadchnout. Policejní adj. se ovšem nespokojuje s navrácením profese policisty mezi smrtelnická zaměstnání, přesunem dění z ulic kypících nočním životem na jakousi obyčejnou sídlištní periferii, z pulzujících oddělení ke strhaným poldům u oprýskaných kartotéčních skříní, k uniformním, mrtvolně prázdným chodám, počítačům se zažloutlými monitory. +++++ Nepřekvapí nás to. Filmy rumunské nové vlny (má třetí zkušenost, mluvím "z příručky") se zabývají současnými sociálními a etickými otázkami. Povšimněme si, jak má šéf narozdíl od ostatních pěkně zařízenou kancelář. Jak nechává své podřízené čekat, čímž jim a dík realtime délce i nám divákům vykazuje místo, kam patříme (výtečná scéna, mimochodem). Jak si nenechá ujít jedinou příležitost z titulu své vedoucí funkce ponížit. Jakou moc mu dává možnost někomu vzít zaměstnání, kterou násobí jistě vysoká nezaměstnanost v Rumunsku. +++++ Zamyšlení nad morálním rozměrem policejní práce tak maluje ještě smutnější obraz. Existuje litera zákona a existuje duch zákona. Práce policisty bohužel inherentně spočívá v tom, že po onom duchu pátrat nesmí. Slovníková argumentace je bezezbytku stejně platná jako zdrcující. Pokus vnést sem svědomí přináší obrannou reakci systému, která je díky panujícím podmínkám velmi účinná. Zákon se musí chápat doslovně, ačkoliv doslovné chápání textu, jak dokazuje dialog s manželkou, je obvykle hloupé. Cristi nakonec nemá jinou možnost, než se svého svědomí vzdát, neboť z něčeho on a jeho žena žít musí. Prostředí zabránilo všemu pohybu. (26.08.2011) (méně) (více)