Režie:
Petr SlavíkScénář:
Irena ObermannováKamera:
Martin ČechHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Aňa Geislerová, Lucie Šteflová, Helena Lia Tachovska, Pavel Liška, Jiří Langmajer, Jan Dolanský, Alois Švehlík, Simona Postlerová, Tomáš Matonoha, Pavel Kikinčuk, Lenka Skopalová, Petr SemerádObsahy(1)
Mladá žena, spisovatelka, se dostala do svízelné situace. Je rozvedená, musí se starat o dvě školou povinné holčičky a nemá rameno, na němž by si poplakala. Někdy se nějaký muž, tedy řekněme rovnou chlap, najde, ale bez pořádné lásky to není ono. Nedá se říci, že ambiciózní autorka, která chce za každou cenu prorazit, na situaci nenese žádnou vinu. Je tak trošku feministka svéhlavička, ale jen trochu: konec konců, taky potřebuje nakonec někoho, kdo zašroubuje žárovku. Její dcerky jsou velmi chytré a mají po mamince velkou fantazii. Svými dětskými, vážně míněnými zásahy do matčina života, komplikují situaci. A tak, jestli nakonec najde rodina tatínka, je ve hvězdách. Možná, že postačí věrný a dobrý přítel... a jednou, kdo ví. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (82)
Mierne povrchný príbeh, avšak strasti rodinky na čele s Aňou a jej nezbednými deťmi mnohokrát vyvolali na mojej tvári úsmev.....a tie hlášky tých deciek stáli zato......Divnovlásky sú tak trochu iné - divné...ich spracovanie je rozhodne nie po vyšlapanej cestičke....ale mňa tento televízny počin príjemne prekvapil a urobil mi dobrú náladu..... ()
Divný film to je asi nejvystižnější slovo pro tenhle televizní snímek podle předlohy spisovatelky Obermannové. Původní knihu neznám, ale jak jsem slyšela bude asi výrazně lepší než film. U Divnovlásek se každou chvilku divíte, protože mají tolik podivných a nereálných momentů podle kterých by racionální člověk nejednal a nechoval se a z toho zase chvilku máte pocit – ano, tohle je scéna z obyčejného života. Čili jako na houpačce. Je to divný film, ale co to určitě není – není to komedie, to ani omylem. Jen divný až hodně zvláštní televizní produkt, který už podruhé vidět opravdu nemusím, i když jisté kvality nabízí, ale evidentně pro někoho jiného než pro mě. 35% ()
Tady se nedalo do ničeho zabřednout a ani o ničem přemýšlet. Ani jsem tady nenašla zrcadlo vlastního života. Nedokázala jsem se ani s jednou postavou stotožnit. Bylo to příliš povrchní a spíchnuté k sobě horkou jehlou. Červené mezititulky jsou rušivé, ale bez nich by to zřejmě nešlo, pokus o originalitu. Paní Obermannová je jistě zkušenou spisovatelkou, ale neuškodilo by jí se na pár odpolední posadit na dětská pískoviště. Tam by vyslechla mnohem zajímavější story, která by mohla klidně dle myšlení svého přetavit do knihy nebo scénáře. Viděno 2x a vždycky jsem před koncem usnula. Pavel Liška byl velmi civilní. Jen mi vadil styl jeho mluvy. ()
Nafrněná opuštěná pražanda se dvěma dětmi. Vztah jí nevyšel, o její tvorbu nikdo nestojí. Ale ona má vysoké ambice. Děti nevychovává a diví se, že jsou nevychované. Ale může za to paní učitelka... Objedná si zdarma hodinového manžela, ale je na něj nepříjemná. Typická nicka s frňákem nahoru, která nakonec skončí u vidlí a to je maximum, za které musí být ráda. Myslím, že tvůrcům nechtěně vyšli ve finále za pitomce ženy, i muži. ()
Ty ženy píšou čím dál víc zajímavěji. Zajímavěji povrchní to snad být nemohlo. Měl bych si myslím něco přečíst, zda i v psané podobě to bude vyznívat jako návod k použití. No a jak to vlastně bude dál? Co když se podle toho někdo začne chovat? Koho to tak může inspirovat, jednobuněčné organismy? Zajímavé bylo to drobení do "kapitol," asi se někomu nechtěl psát scénář a tak překopíroval knihu rovnou. Tak ne, ech, to byl záměr. VE FILMECH TO VŽDYCKY VYBUCHNE. Ať žije realita! ()
Reklama