Bakemonogatari

Poutavý žánrový mix, který by se dal charakterizovat asi jako konverzační komedie s psychologickými prvky a trochou nadpřirozena. Seriál je založený prakticky výhradně na dlouhých rozhovorech podpořených výrazným vizuálním podáním. Postavy obývají geometricky přesný svět jak z nějakého vektorového editoru, přesto bych neřekl, že působí přespříliš sterilně. Inteligentní a vtipné dialogy jsou zase dotvářeny barevnými přechody a mezititulky a dohromady tak tvoří specifický vizuální styl seriálu. Lze ale asi namítnout, že chvílemi to režisér přehání a občas jen ulevuje animátorům, kteří zjevně nestíhali. Dostatečnou rozmanitost zajišťuje skvělá sestava slečen, které z příběhu naštěstí nezmizí s vyřešením svého psychicko-strašidlového problému, ale vyskytují se i ve zbytku seriálu a často mají vliv na děj v dalších částech. (04.07.2010)

Shrnutí jednou větou, by se dalo asi říci nějak takhle: „Úchylná kozovina“. Jo a strašně mi vadili ty rychlé vyskakující texty, nedalo se to přečíst, všechna čest překladateli. Jinak teda ani příběh mě moc nechytl, přišel mi nemastný neslaný, nic zajímavého. [PS: Původně jsem chtěl říci chujovyna, ale v seriálu byly spíš vidět jen zakryté poprsí a vagíny v těsných tangách či šortkách (aby byly zakryté a nebyli vidět), což mě teda naprosto nevzrušuje a nechává mě chladným. Nemám ani nejmenší tušení, jak jsem na tento seriál narazil..] (16.07.2013)

Po druhém shlédnutí tohoto seriálu nemám úplně boty a koule na to tomu dát míň; je to svým způsobem tak originální a unikátní počin, že si to plné hodnocení zaslouží. On samotný vizuál mě totiž tak uhranul, že jsem z toho byl dlouho paf a téměř až neposlouchal či nedával pozor tomu, co se děje, jen, abych mohl hádat, z jakýho "úhlu pohledu" to bude o vteřinu později. I ta hra barev, linek, stínování je až magická. Další mocná deviza je postava Hitagi Senjougahary (napsal jsem to správně?). Hltal jsem každý její pohyb, každý její slovo (i její Stable staple opening je jeden z nejpříjemnějších, co jsem kdy slyšel, obzvlášt, když si ho nazpívala sama dabérka) a skrze další série si uvědomil, že na poli anime je skutečně obtížné najít postavu, která by ji sahala po kolena. Člověk má dojem, že si na něco hraje, aby Vás o chvíli později natvrdo přesvědčila, že to není pravda. V neposlední řadě je nutné vyzdvihnout dialogy, které sic nemají konzistentní úroveň a často jejich obsah je nebezpečně mělký, ale podáním, úderném poštuchováním druhé osoby a květnatostí jsou jak z jiného vesmíru. Ostrouhává nám tu každopádně děj, který jako byl spíš tou výplní a obrázky jsou tím hlavním bonbónkem. První cca 2 příběhy jsou zábavné, poté už takové obyčejné..ale na co si hrajeme? Jasně, forma znatelně zvítězila nad obsahem. Jenže tyto kouzelné příběhy o strašidlech mají v sobě tolik osobnosti a nevysvětlitelného šarmu, které jsem jinde nenašel a tím se do Monogatari i přes velké nedokonalosti zamiloval. P.S.: Po dalším shlédnutí nemůžu dostatečně docenit rande v 12. díle. Dokonalý mix inteligence, smíchu a dojetí, ze kterého by si jiné romance mohly vzít příklad. Hitagi, ski. (15.06.2015)

Dva chlapi a osm dívek se nám postarají o nezvyklý zážitek z animace, dlouhé dialogy beze smyslu i se smyslem a ujetým japonským humorem. Koukneme se na podivnou fantaskní romantiku, možná si někoho oblíbíme, možná ne. V podstatě tu není nikdo, kdo by musel být nějak extra nenáviděn. Hra s barvami, nezvyklé podání určitých situací, openingy, které nám snad řeknou něco více o dívkách s "podivnostmi"... to všechno dělá v mých očích Bakemonogatari výjimečným. Ale potom jsou tady neduhy nezáživnosti, nudy, umolousané statiky, která vás po chvíli sledování nijak neuchvátí, a tak se v podstatě tento seriál stal, i přes svou zajímavou vizuální stránku, něčím, co si pustím na pozadí a dělám u toho ještě něco jiného. Nezaujalo mě to natolik, abych tomu věnovala 100% pozornost. Ale chápu, že to dokáže být působivé, na mě to ovšem přestalo působit po prvních pár dílech. Lepší 3*. Ale dělají se z toho velmi povedená AMV. ;-) (27.04.2012)

Tak jsem se rozhodl napsat tedy ten komentář. Inu Bakemonogatari, Když jsem viděl první díl, doslova jsem ztuhnul. Co to má k čertu být? Wtf grafika, opening, a pak mi to nějak došlo. S oblibou jsem toto anime nazval ''futuristickým'', neboť cokoliv co tu autoři načrtli je nereálné a až bizardně zajímavé. K prostředí tedy nemám absolutně žádné připomínky, a teď přejdeme k postavám. Araragi je vlastně takový hybrid člověka. Byl vyléčen Oshimem, stejně jako další z mnoha dívek, a shodou náhod, právě jedna dívka s ''problémem'' Senjougahara, se do něho zamiluje řekněme lehce netradičním způsobem. A protože to není bůhví jak romantické anime, ani se na ten vztah moc nehraje. Ikdyby byly postavy sebevíc blbé, barvy, obrazce, prostředí celého anime a jeho docela pomatený příběh vše zachrání! Proto - 97% :) (11.12.2012)