Generál Patton

Plně sdílím nadšení spolukomentátorů. Monumentalizující místa filmu jsou plně na místě a protože jsou velmi dopbře zvládnuta, dílu prospívají, nikoliv naopak. Vyvažují je scény, které ukazují i slabší místa pozoruhodné, svéhlavé Pattonovy osobnosti. Na titánské byronovské romantiky jeho typu mohou být velmi různé názory. Jisté je však jedno: bez nich by válka byla ostudně prohrána. Zatímco Benešovo Československo na pustošivý konflikt připraveno bylo, velké demokracie se dívaly na německé, ale i japonské a a italské bezostyšné zbrojení doslova v nedbalkách; část jejich veřejného mínění dokonce s nezastíranými krátkozrakými sympatiemi appeasementu. Za ztráty druhé světové války nesou nemalou spoluodpovědnost, byť omezenou na její mravní rozměr. Muži Pattonova typu, není-li jejich koncentrace nadměrnou, jsou spolehlivým indikátorem míry společenského zdraví. Také na tomto filmu je znát plná síla vzpomínek; nikoliv náhodou jeho odborným poradcem byl Pattonův druh Bradley. (25.08.2007)

"Pamatujte si, že žádný parchant ještě nevyhrál válku tak, že zemřel pro svou zemi. Vyhrál ji tím, že donutil jiného pitomého parchanta, aby padl za tu svou." Propaganda? Ale vůbec ne. Pokud si přečtete Pattonovu "Válku mýma očima", Montgomeryho "Paměti polního maršála", Ikovu "Invazi do Evropy" a ještě k tomu přidáte nějakou tu biografii tohoto amerického generála, zjistíte, že Pattonův portrét je v tomto filmu až neuvěřitelně přesný. Je to jako byste se ani nedívali na George C. Scotta, ale na jednoho kontroverzního amerického vojevůdce, který se hodně často cítil svými krajany zrazený, byť oni se mu jen snažili pomoci. Ale co na tom, když to byl i podle řady neměckých generálů nejlepší vojevůdce, kterého Spojenci během druhé světové měli. Podobné filmy bych pouštěla v hodinách dějepisu na školách. A taky jsem ráda, že pocházím z toho kousku země na západu Čech (Plzeň), kam Patton ještě stačil dojet. (Byť mě lehce mrzí, že tato část byla ve filmu úplně vynechaná.) Dodatek 5. května 2009: V rámci letošních slavností svobody (výročí osvobození Plzně americkou armádou) jsem šla na setkání s veterány, kde byl mimo jinými i George Patton Waters, vnuk generála Pattona. Po skončení přednášky jsme se si spolu pár minut povídali a přišla řeč i na tento film, který George nazval v rámci ztvárnění svého předka výborným a nesmírně přesným. A já s ním musím souhlasit. Ano, jsou tu možná nějaké "ryze hollywoodské" prvky, ale je to jako vidět válku očima samotného generála, podle kterého prostě Monty bude vždy jen britský elegán snažící se neprohrát a Sovětská armáda něco, proti čemu by se mělo bojovat. (14.04.2009)

Můžu jenom napsat, co už tu napsáno je- skvělá hudba, výborný herecký výkon G. C. Scotta, dobře natočený film, který nepoškozuje ani delší stopáž. Obával jsem se nudného a rozvleklého příběhu jednoho veleslavného generála s nádechem dokumentu, ale nic z toho se nekonalo. Milovníkům válečných filmů lze doporučit, i když napětí obvyklé tomuto žánru nečekejte. (30.01.2008)

Generál Patton byl velmi zvláštní muž. Měl moc rád své vojáky a nenáviděl sbabělce a ufňukance. Měl spoustu much a nectností, ovšem mezi nimi nebyla hrdost, čestnost a smysl pro fair play. V každém případě to byl Pan voják. George C. Scott ho naprosto brilantně zahrál, co zahrál, na čas se do něho převtělil. Po zásluze obdržel Oscara a s ním ještě film obdržel dalších šest. Franklin J. Schaffner opět dokázal, že na co sáhl, to se povedlo. Propagandistický, ovšem velice kvalitní válečný film. 80%. (12.05.2007)

Perfektní pocta staromileckému vojáku do morku kostí. Scott to zahrál výborně i když bych bral za Pattona herce s kulatějším obličejem, chvíli mi trvalo, než jsem si na něj zvykl. Výborně natočené, výborně zvládnuté. A že ve filmu tak úplně nesedí technika je zrovna v tomhle filmu naprosto irelevantní (ad. komentář od flanker.27). Stopáž 170 minut? Toho si ani nevšimnete. (08.05.2011)