S ledovým klidem

To samé jako u rok starého Bez dechu. Nesympatický mladík zjistí, že vše do jisté doby byla lež a že ho chtějí všichni zabít. Je tu CIA a Weaver si opět střihla agentku. Tohle by nedalo ani na slušný díl tureckého akčního seriálu. Willis už asi ustupuje do pozadí a hraje jen pár minut v poslední době. (09.11.2012)

Člověk se těší na Bruce Willise v dalším akčním nářezů a Bruce je ve své roli asi 5 minut. A to se jen povaluje na lodi a rozdává moudra. Už proto nemůžu film hodnotit pozitivně. Henry Cavill v hlavní roli byl nesnesitelný a měl jsem chuť z kina odejít. Když zmínim naprosto tuctový a béčkový scénař, tak tady není už moc co chválit. Ale jednu věc pochválit musím a to je prostředí legendárního španělského clubu jménem Fabric. Bylo příjemné vidět jak to tam vypadá a hlavně záběry z párty jsou fantastické. A to nemluvím a parádním EDM soundtracku. Ale tohle je sakra málo abych šel z hodnocením výš. (21.06.2012)

Willis si chtěl natočit svoje Taken... které mu přebral Henry Cavill! Božský Bruce je na pláně skutečně jen na moment, pak štafetu nedobrovolně předá synkovi s vizáží budoucího Supermana. Což asi nebyl úplně nejšťastnější tah. Cavillova postava se postupně stává agentem par excellence, škoda však, že kromě fyzičky nenabírá i charisma. Nevěřil jsem mu vůbec nic. Jinak je Ledový klid naprosto snesitelná a neurážející honička po madridských ulicích i klubech, která umně vyzobala to lepší z žánrových konkurentů poslední doby. Pročež funguje. 65% (06.04.2012)

Zápletka je ve své podstatě primitivní a kdovíjakým důvtipem scenáristé nevyšperkovali ani dialogy. Chytré a vtipné je, jak s obojím nakládá režisér. Úvodní minuty nás připraví na lehké drama ze slunného Španělska, kde bude prací přetížený syn hledat cesta k autoritativnímu otci. Vyprávění však rychle nabere docela jiný směr a mnohem prudší obrátky a najednou sledujeme macguffinovským kufříkem popoháněnou variaci na téma, které už zdánlivě vydojil Hitchcock – nevinný muž na útěku (rodiny coby jediné jistoty se film nicméně drží celou dobu). El Mechri tohle oblíbené thrillerové schéma neozvláštňuje jenom realistickými detaily během honiček madridskými ulicemi (nezničitelnost řady postav tomuhle žánrovému potěšení naopak zajišťuje přídomek „guilty“), ale hlavně neustálým přehazováním rolí. Vědomě přehnaným zapojením významotvorných prostředků určitého žánru (rodinné drama, akce, paranoidní thriller) dokáže vyvolávat dojem, že sledujeme co chvíli mírně odlišný film, jenž u nás má vyvolat jinou emocionální odezvu, než jaká byla žádoucí před pár minutami. Herci jsou pro něj podobně jako pro Hitche pouhými figurkami k manipulaci s divákovými emocemi. Willovi při pelášení před lidmi, kteří ho chtějí zabít, případně z něj vymlátit informace, které stejně jako my nezná, sotva zbývá čas, aby si odskočil a ofoukal rány (což v momentu jeho „zpasivnění“ musí učinit žena), natož aby vedl delší dialog. Na důkladnější dušezpyt nezbývá čas, což je jenom dobře. Všichni přecházejí z jedné role do jiné s takovou náhlostí, že by jejich bližší poznání akorát vyvolávalo zbytečné otázky po logice věcí. Ve filmu je hned několik scén, kdy se z oběti o pár chvil později stává lovec. Postavy nejsou dobré, případně zlé, pouze vysoce adaptabilní. Nejlépe je to vidět na Willovi, jenž se z pozice „nic nevím, nikoho neznám, španělsky nemluvím“ propracuje až do momentu, kdy stačí jediný pohled, abychom pochopili, nakolik odlišná role mu nyní náleží. Neustálé znejišťování diváka zahrnuje eliminaci romantické linie jejím faktickým znemožněním, odmítnutí pravidel star systému nebo vytváření soucitné nálady v nečekaných okamžicích (v souladu s rozmlženou hranicí mezi padouchy a hrdiny). Režisér si v jednom kuse pohrává s postavami i našim očekáváním, aniž by při tom nějak odbýval řemeslnou stránku, jakkoli nad ní nemá tak suverénní kontrolu jako nad vyprávěním, resp. nad neodolatelně proradným zatajováním a odhalováním informací. Za ty dva neskutečně vychytané záběry se zrcadly mu ale chaotičnost akčních scén s klidem odpustím. Ledový klid zvenčí svádí k jeho okamžitému odmítnutí coby další tupé akce, ve skutečnosti se pod béčkovým povrchem skrývá prozatím největší žánrové překvapení letošního roku. 85% (07.04.2012)

Rodinka se sejde na každoroční týdenní plavbě po pobřeží Španělska. Vše probíhá téměř idylicky, až v momentě, kdy se starší syn rozhodne navštívit pobřežní vesnici, se všechno mění. Po návratu zjišťuje, že loď není na místě. Posléze ji nachází o kus dál zcela prázdnou. Zburcuje místní policii, která je ale zmanipulovaná a chce ho taktéž unést. Znovu se na scéně objevuje jeho otec Martin. Zlikviduje policisty a odhaluje svou pravou identitu agenta CIA. Bohužel o otce vzápětí v přestřelce přichází a tak je to jenom na něm, aby odkryl všechna tajemství, zjistil, kdo mu jde po krku a jak může zachránit celou svoji rodinu. Nevím, kterého chytráka napadlo nechat zabít hlavního akčního hrdinu Bruce Willise (hraje otce) v prvních minutách filmu. Nejen, že tudorovec Cavill je pro takovou roli naprosto nevhodný a nevýrazný, ale ani jeho charizma nezapadá do schématu analyticky přemýšlejícího zabijáka, kterým se musí zákonitě časem stát, aby obstál v soubojích s nepřáteli. Ani samotný scénář mu mnoho nepomáhá, děj se vleče, nezajímá a nudí. Husí kůži nahánějící scény tady vůbec nehledejte. A jestli spoléháte, že další hvězda, Sigurney Weawer tomu pomáhá, tak to bohužel. To už jsou snad lepší Tom a Simír v Kobře 11. (26.08.2012)