Blue Valentine: Milostný příběh

Jako by vás někdo postavil před dva hádající se lidi a vy jste nemohli odejít... Film o obyčejném životě dvou obyčejných lidí, kteří se bláznivě milovali, ale čím šílenější jejich zamilovanost byla, tím rychleji vyprchala. Scénáristé chtěli ozvláštnit děj prolínáním minulosti a současnosti, ale způsob, kterým to dělají, učinil film leda tak nepřehledným a troufám si říct, že i předvidatelným. Jediné, proč tenhle film stojí za pozornost, jsou herecké výkony Michelle Williams i Ryana Goslinga, který se krásně změnil ze sympatického mladíka v slizkou odpudivou gaučovou bramboru. (13.02.2011)

Občas jsou filmy o obyčejných věcech zajímavé a svou civilností silné, jako například Before trilogie od Linklatera.Toto není ten případ. Toto je film o obyčejných věcech tak obyčejný, až je to celou první hodinu nuda k posrání, a i pak je drama manželské krize jen útrpným sledováním jak se dva zcela nesympatičtí lidé hádají a vás to vůbec nezajímá. A u závěrečných titulků, to už jen všechno slizne kýčem. 3/10 (02.09.2014)

Chci se na to podívat ještě jednou, protože mám takový dojem, že je zde zaděláno možná i na plný počet, ale nerad bych se unáhlil :) - - - Oproti jiným "indie snímkům" (tenhle vágní pojem nemám moc rád - důležité však je, že mluvím o vymezení na základě stylu filmu) se film Dereka Cianfranceho liší hlavně svou celkovou náladou a vyzněním (vizuálně třeba vůbec nevybočuje z trendu). Namísto odlehčené a příjemné atmosféry je svět Blue Valentine hodně pesimistický a depresivní. Nejde však o jednoznačnou negaci, ze které by vznikal převrácený princip kýče. Naopak, postavy jsou prokreslené a zároveň i do jisté míry nejednoznačné - přitom na příběhu samotném je strašně vidět, že Cianfrance opravdu pro řadu scén vycházel ze svých životních skušeností - jsou tak výstižné a přitom interpretačně bohaté (oproti doslové popisnosti většiny filmů). Jinak lineární příběh je navíc chytře rozsekán a na přeskáčku poskládán - ve filmu tedy neustále přecházíme z přítomnosti do minulosti. Tím se Dereku Cianfrancovi podařilo jednak vybudovat patřičnou fatalitu celého vztahu (radostné chvíle seznámení jsou vzápětí konfrontovány s vyčpělým vztahem v manželství), ale také obě pomyslné poloviny filmu vzájemně propojit drobnými detaily (z filmařského hlediska opravdové lahůdky), přičemž obě časové linie končí naprosto zásadním zvratem pro vztah hlavních hrdinů - což závěr snímku tedy ještě umocňuje. Ale samozřejmě nejde o pouhé laciné (omlouvám se za toto slovo-floskuli) dolování emocí! To je až vedlejší produkt filmu, který je až příliš reálný a ve svých postřezích velmi pravdivý... - - - Nakonec jsem si řekl (nemůžu si jinak pomoct), že musím napsat i jedno z největších komentářových klišé na CSFD: Ryan Gosling a Michelle Williams hrají naprosto perfektně :-) EDIT: Tak po třetím zhlédnutí jsem si jist, že jde téměř o dokonalý film! (21.01.2011)

Intímny príbeh dvoch ľudí intímne a presvedčivo zahraný (Goslingovi dávam navrch). Zanechá vo vás taký zvláštny smútok, pretože aj ten najväčší realista niekde v hĺbke duše vždy dúfa v pekné konce. Niekedy je až tragické ako do seba dvaja ľudia na počiatku zapadnú, ako jednoducho si vytvoria svoju jedinečnú skladačku...ktorá sa ale po čase rozpadne ako lacná čínska hračka. Pretože ak má vzťah dobrý základ, tak sa spočiatku vyvíja aj sám. Čo dvojicu láka k pohodlnosti a ľahostajnosti vzťah udržiavať, rozvíjať, snažiť sa...kým je ešte čas. Realistické, smutné, aktuálne. (04.06.2015)

Čo ja viem. Akosi mi ušlo, ako sa to vlastne všetko rozpadlo. Žeby bol čas naozaj taký krutý ku vzťahom? To mi akosi nejde do hlavy. Film má dve roviny. S toho ani jedna nefunguje na sto percent. Celá línia zoznámenia a milých gest je síce pekná, ale chýba jej tá iskra, tie pohľady, tie dotyky, ktoré ukazujú zamilovanosť v tom najlepšom zmysle slova. Druhá línia rozpadu naopak tieto pohľady a dotyky využíva, len aby ukázala prázdno. Ale nemá veľmi čo ničiť, pretože nemala veľmi čo budovať. Natočené je to pekne. Rovnako aj hlavný predstavitelia dokázali udržať príbehovú líniu bez výraznejších prešľapov, ale na to aby som skutočne docenil ich vzájomný vzťah je film príliš neosobný. Ako keby režisér píšuci o sebe, chcel pôsobiť dojmom, že má nadhľad nad svojim životom a tie skutočné emócie sú prezentované na začiatku v podobe slov jednému černochovi a potom sa na nich akosi zabudne. Ak to bol film o láske tak som ju nevidel. Ak to bol film o zodpovednosti, tiež som ju tam nevidel. Takže aj keď som sa vlastne nenudil, musel som sa samého seba pýtať, prečo som to vlastne pozeral a čo mi to vlastne dalo? (08.12.2013)