Děcka jsou v pohodě

Nepřekvapuje mě to nadšené přijetí u amerických kritiků a převažující pozitivní odezva u nás, protože Lisa Cholodenková napsala a natočila svůj zatím nejdiváčtější film, ve kterém nemá potřebu diváka s čímkoliv konfrontovat (vytrhávat ho z jím dobře známého prostředí a seznamovat ho s uměleckou subkulturou, narušovat jeho představu o vlastní sexualitě tím, že poté, co se identifikuje s hlavní heterosexuální postavou, z ní udělá queer hrdinku). DĚCKA JSOU V POHODĚ jsou sice distribuovány (v Americe v létě proti velkým blockbusterům, u nás Aerofilms) a propagovány (prostřednictvím cen a pochvalných výroků recenzentů) jako indie film, ale přitom kromě ozvláštnění v podobě homo/bisexuality hlavních ženských postav se užívá strategie mainstreamového filmu. Divák nemá přemýšlet nad tématy, která jsou echt-aktuální (vychovávání dětí homosexuálním párem, umělé oplodnění), protože ta jsou buď nedostatečně rozvedena nebo odlehčena, a tak slouží pouze k zasmání. Homosexuální pár ztvárňují herečky, které jsou heterosexuální, a nepomůže ani sebereflexivnost v podobě dialogu mezi matkami a synem, kdy matky řeknou, že se dívají na gay porno, protože jim u toho lesbického vadí, že v něm hrají heteračky. Obsazení vůbec svádí k myšlence, že Lisa Cholodenková chtěla spolupracovat s Julianne Mooreovou, protože ta pochválila její debutový snímek VYSOKÉ UMĚNÍ, a Julianne Mooreové se podobná role hodila, protože si v poslední době vytváří mediální image jakožto herečka, která se angažuje v otázkách homosexuálních sňatků (a sama "provokuje" svou údajnou bisexualitou, a tak ve filmu vlastně hraje sama sebe). Nejspornější je ovšem rozpor mezi politickou nekorektností (film jako politikum, které hlásá, že homosexuálové mohou vychovat zdravé a "normální" děti a že sexualita není zas tak jednoduchá věc, protože touha může být v rozporu s tím, jak se identifikujeme) a politickou ultrakorektností (opravdu je nutné mít ve filmu někoho černé barvy pleti, aby se neřeklo?, opravdu je nutné podtrhovat stereotyp o butch lesbě v případě stylizace postavy Beningové?, opravdu je nutné nakonec zůstat u "neměnnosti sexuality", když je bisexualita vnímána jako nerozvážný úlet, způsobený nešťastností ve vztahu?). Jde tak o přesně ten typ "feel-good" filmu, u kterého mnozí vypínají kritické myšlení - ano, jednotlivé složky jsou v pohodě (režie, scénář, herecké výkony), ale celek je značně problematický a vnitřné rozporný. (23.12.2010)

"Why did you donate your sperm?" "Because it seemed more fun than donating blood." Děcka jsou v pohodě a zrovna tak celý tenhle film, který pobaví, nijak zvlášť nenadchne, ale prostě zaujme. Prolínají se tu zajímavá témata jako stereotyp v manželství, homosexuální svazek, dárcovství spermatu..Už od začátku mě to vtáhlo a tak nějak se přiznám, že jsem fandila Paulovi, aby získal děcka a Jules na svou stranu, narozdíl od příšerné semetriky Nick (v podání Benningové,kterou fakt nemám ráda) byl totiž v pohodě. Původně jsem se chystala dát plný počet, ale ten nedotažený konec, kdy byl Paul všemi nespravedlivě odkopnut (konec konců to byla stejnou mírou chyba i Jules)mě příšerně naštval.To si prostě nezasloužil!:-) Jinak skvělé herecké výkony Marka a Julianne, Mia s Joshem mají hodně slušně našlápnuto.Čtyři hvězdičky,ten konec neodpustím:-) (10.03.2012)

Všechno matky, děcka jsou v pohodě. Co mi ale bylo líto byl otec - dárce, tam by se to podle mě v reálném světě dořešilo nějakým způsobem, jelikož ho do toho zatáhli a on měl snahu problém řešit. Jinak mi film přišel hodně upřímný a svým způsobem i originální jak zápletkou, tak i příběhem dvou matek vychovávající své děti. A k tomu skvěle hrající herci, kterým jsem uvěřil téměř všecko. (11.01.2011)

[imdb: 7.3/10] | me: Film o (nie)bežných každodenných peripetiách v neštandardne zloženej rodine. Ničím neohúri, ale o to viac pôsobí ľudsky a jednoducho. Je obyčajný, ale presvedčivý - vďaka kvalitným hereckým výkonom. Je to pohodový celkom svieži film typu - aj o tom je život. [3 a pol] (28.02.2011)

Film o tom, jak je někdy možná lepší nepokoušet se kontaktovat svého biologického otce. Film, který není dokonalý a má svoje mouchy, ale je tak zvláštně lidský, že ho prostě nejde zařadit do spektra toho, co v Americe většinou vzniká. Film, při kterém jsem se několikrát zasmála, ačkoliv vlastně komediální vůbec není. Film s výbornou Julianne Moore a pro mě ještě lepší Annette Bening. Film na hranici tří a čtyř hvězd, který si ale z mého úhlu pohledu minimálně za lidsky obyčejný závěr zaslouží zaokrouhlit tentokrát hodnocení nahoru. (30.10.2010)