Pokoj

Už dlouho jsem neviděl film, ve kterém by byla nejsympatičtější postavou rakovina prsu. Nepopsatelná demence The Room dotažená k extrému má nepopiratelné charisma. Po uležení se nebojím dát plný počet. Ne Plán 9, to až The Room naráží na strop filmové hlouposti s takovou silou, že ho proráží a míří až do nekonečna. Ten film říká tolik věcí! I když povětšinou jiné věci, než které říkat chce. A nepřestává mě to fascinovat. (01.08.2013)

Softporno, ze kterého by se udělalo šoufl i východnímu Němci. Až skončí vesmír a všechny hvězdy vyhasnou do absolutní tmy, ani pak bych neměla dostatečné přirovnání, kterým bych mohla ohodnotit tuhle záležitost. ____ Hlavní postava - herec, režisér, scenárista, dramaturg atd. v jednom - vypadá, mluví a hraje jako debil. Vzhledem k tomu, co natočil, tak i debil bude. ____ Nesmyslnost dialogů si podává ruce s neschopností natočit scénu a šílenými hereckými výkony, takže to dohromady tvoří směs, od které jsem se nemohla odtrhnout. Něco, jako kdybyste pozorovali tankem přejetou a piraňami ohlodanou kočku pověšenou na vánoční stromeček Spolku pro vzkříšení mravních hodnot Sodomy a Gomory. ____ Nechci ale lhát: hlavně v druhé části jsem se smála jako blázen. Škoda nevyužitého talentu Carolyn Minnoott, protože ta v roli sebestředné matky z pekel podává výkon, který ji měl z fleku katapultovat do filmů Woodyho Allena. /12. 2. 15./ (12.02.2015)

Věřím, že když člověk tenhle film vidí třeba v plném kině chechtajících se lidí, ohodnotí ho pěti hvězdičkami bez nejmenších výčitek svědomí. Já ho viděl sám, a tak jsem jen dost často nevěřícně kroutil hlavou v úžasu nad všemi těmi hereckými "výkony", nad tím, co postavy vypouštěly z úst, a také nad tím, kolik postelových scén se dá vtěsnat jen do první půlhodiny (ňadra hlavní hrdinky jsem za tu dobu poznal tak důvěrně, že mám pocit, že jsem s ní spal i já). Smál jsem se až při finále, během kterého jsem si navíc uvědomil zvláštní věc - Pokoj mě vůbec nenudil. (17.12.2017)

Jedno z nejlépe zpracovaných milostných dramat, které jsem měl tu čest zhlédnout. Tommy Wiseau se ve své prvotině pustil na tenký led a zpracoval věčné téma, střet mezi ženským a mužským principem. Ano, The Room je víc než cokoliv jiného především souboj jin a jang ve své nejkřišťálovější podobě. Muž, hrdina, jako symbol síly, lásky a zodpovědnosti a proti němu stojí žena či lépe řečeno děvka Symbol proradnosti, zrady a sobectví. Konečně někdo nazval věci pravými jmény! Tragický závěr je pak jen jasným vyústěním, které reflektuje současné pojetí genderové spravedlnosti. Vynikající herecké výkony pak jen umocňují hluboký niterný prožitek ze skvěle napsaného příběhu, v němž se zrcadlí i spousta jiných závažných témat lidské společnosti. Drogy, pracovní stres, alkoholismus, rakovina a další. Zdrcující a odvážné! Tommy moc dobře věděl, že síla jeho výpovědi by mohla leckteré přivést až na pokraj zhroucení, a tak vše vyvážil dokonalými komediálními prvky. Třeba historka o zapomenutých spoďárech, kterou si divák prožije na vlastní kůži a poté je znovu jejím aktérem převyprávěna, neměla chybu. Parádní film, kterému mohu vytknout snad jen mírné puritánství v erotických scénách, více explicity bych rozhodně uvítal, náznaky v podobě Wiseauova nahého pozadí tam byly, takových záběrů jen houšť. Přesto neotřesitelných pět! (14.10.2017)

Ještě u žádného filmu, který jsem kdy ohodnotil odpadem, jsem se tak královsky nebavil. Proč tedy odpad? Jednoduše proto, že je film špatný ve všech ohledech. Jakákoli jihoamerická telenovela je proti němu profesně dokonalá a zralá na cenu kritiky. Jenže právě příšerné výkony před i za kamerou způsobily, že jsem si málem potrhal bránici. Všechny postelové scény, neustále se objevující a mizející postavy (Denny v tomhle vládl), Johnnyho smích, všechny dialogy (hlavně ten v květinářství) a postava nejlepšího přítele Marka vytvořily gejzír fantastické zábavy. Sice hodnotím odpadem, ale: "Wake up, Johnny!" (09.01.2020)