Pokoj

Viděl jsem spoustu geniálně špatných filmů, ale pokud pominu Kněžnu Libuši, tak se vždy jednalo o céčkové akčňárny/horory, nebo o bolševické zvratky s Jiřkou Švorcovou a traktorem. Na zpackané vztahové drama jsem byl docela zvědav, ale jsem na vážkách. Jo, je to neuvěřitelně špatné, ale zase ne natolik, aby to bylo zábavné. Jistě se tu najde pár neuvěřitelných scén a já šel do kolen vždy, když došlo na sex. Házení s míčem taky stojí za to a repliky, které brutálně mizerní herci vypouštějí, nemají obdoby, ale prostě mě to nerozesmálo tak, jak jsem čekal. Každopádně co jsem tak koukal do zajímavostí, tak natáčení stálo za to, takže na film o vzniku tohoto veledíla se určitě mrknu. Jen je mi záhadou, proč je zrovna tohle taková kultovka. (16.03.2018)

V téhle zdegenerované době lze věhlasu v audiovizuální tvorbě dosáhnou nejen tím, že jste skvělý herec či vynikající režisér, ale také pokud jste třeba kompletně vypatlaný, vyšinutý, maniakálně narcistický pičus bez jakéhokoliv talentu. A když k tomu navíc máte prachy, abyste pět let nechali viset obří reklamu na vlastní hovno uprostřed Losích Andělic, kýžená publicita se nakonec dostaví, přičemž v dnešním jeblém a kulturně upadajícím světě sere pes, je-li negativní nebo pozitivní, publicita je prostě publicita a na jejích marginálních efektech lze solidně profitovat na obou koncích spektra. Na tom řitním někdy prostě stačí to, že vám v tak tak zvládnutém souboru neurovegetativních funkcí nezbylo místo pro rozum, soudnost, sebeúctu a vkus. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Třeba na Tytrubku se enormně pakuje odporný, trapný, neumětelský potrat, co miluje Májkraft a hraje Pokémongou, ačkoliv měl být dávno v lihu v muzeu genetických anomálií, jakož i armáda dalších kreatur. A všichni jsou očividně stejně blahoslaveně hrdí na to, jací jsou to dementi, jako tuhle Tomek. Lidé jsou prostě od přirození fascinováni bizarními vymaštěnci, po nichž by, nebýt soudobého virového šíření asociálními sítěmi, neštěk ani pes, a jejich neum pravděpodobně nikdy neopustil území klecového lůžka. Hovno kult, tohle je prostě jen obludná velesračka odpudivého pšontkovského degena, plná slizkých amatérských pornoherců a downích "dialogů", jakých jsou plné žumpy. Ovšem skvělý matroš k parodii, jsem zvědav. (22.12.2017)

Protože jsem viděl Kameňáky, dílo Eda Wooda i opilecká videa Ivety Bartošové, usoudil jsem, že jsem splnil kvalifikaci ke zkouknutí údajně největšího průjmu všech dob. Asi nemá cenu psát, jak je The Room neuvěřitelně příšerný, jak má banální a nesmyslné dialogy, trapné herce a jak úpěnlivě diváka přesvědčuje, že má Tommy Wiseau místo mozku tukový rezervoár. Fascinující je každopádně pozorování titulního „hrdiny“, který se pokaždé, kdy z něj má vypadnout nějaká replika, tváří, jako by nasál kubík rajského plynu (a nemá oči!) Pro příklad uvedu několik vskutku pamětihodných scén: V jednu chvíli se tři pánové sejdou u popelnic, melou absurdní hovadiny a když už očividně neví, kudy kam, začnou si na ploše dvou metrů čtverečních házet s míčem (!!!). Pak se objeví čtvrtý chlap, jednoho ze tří přítomných bezdůvodně srazí k zemi, vzápětí o něj projeví strašnou starost a odvleče ho pryč. Konec scény. Pak je tu kvantum momentek s Johnnyho tchýní, která vždy přijde za dcerou, řekne jí, že je Johnny naprosto špica, načež prohlásí, že už musí jít a vypadne. Obzvláště vypečený je moment, kdy po krátké debatě zcela mimo mísu zahlásí „jestli vypadám unaveně, tak mě nechtěj vidět zítra“ - a tradičně zmizí. Nevim, jakej matroš všichni při natáčení hulili, ale očividně to byla kvalitka. Johnnyho štětka v průběhu jednoho dialogu prohodí, že má rakovinu prsu, což její matka odbude s tím, že je to prkotina a víckrát se k tomu nevrátí. V jiné scéně pozorujeme obsluhu jakéhosi baru/bufetu, pánové si sednou a jeden druhého se náhle zeptá „jak jsi na tom se sexem?“ The Room je úžasný film. Film o ukřivděném blbečkovi s vizáží nadrogovaného lachtana, jehož nikdo nemiluje a on by si to tak zasloužil (ach, ten závěr). Film, v němž si všichni začnou házet s míčem, sotva se sejdou. Kdekoliv. Nebo se píchat navzájem a hodiny o tom mluvit. Pokud chcete uspat prarodiče, utýrat psa nebo ze svých dětí udělat nesvéprávný asociální kretény, pusťte jim to. Za počet mrtvých neručim. P.S. - v první půlhodině se třikrát souloží, pokaždý s šerednou blondýnou, s růží v ruce a za tragicky nevkusný hudby. Takže doporučuju i jako případný lék na nadrženost, protože po tomhle má člověk chuť vojet tak maximálně hlavou zeď. (17.12.2013)

Musím říct, že hodnocením si nejsem úplně jistá. Čím si jista jsem, že tenhle film asi nemá cenu sledovat sám. Minimálně lahev chlastu by člověku měla dělat společnost. Já jsem měla štěstí, že jsem měla po boku bezva osobu i tu lahev. Brát vážně se to skutečně nedá, snímek nema vůbec žádnou filmovou hodnotu, ale je to tak krásně špatné. Vůbec se nedivím hromadným projekcim někde v kině, protože to musi být jistě super zážitek. Určitě jsem to neviděla naposled, ale příště to zkusím s Marií.. :) (10.12.2017)

Ještě u žádného filmu, který jsem kdy ohodnotil odpadem, jsem se tak královsky nebavil. Proč tedy odpad? Jednoduše proto, že je film špatný ve všech ohledech. Jakákoli jihoamerická telenovela je proti němu profesně dokonalá a zralá na cenu kritiky. Jenže právě příšerné výkony před i za kamerou způsobily, že jsem si málem potrhal bránici. Všechny postelové scény, neustále se objevující a mizející postavy (Denny v tomhle vládl), Johnnyho smích, všechny dialogy (hlavně ten v květinářství) a postava nejlepšího přítele Marka vytvořily gejzír fantastické zábavy. Sice hodnotím odpadem, ale: "Wake up, Johnny!" (09.01.2020)