Nirvana: Live at Reading

Zatímco rok předtím, v Readingu 91, hrála Nirvana ještě jako "předkapela", neboť to bylo těsně před tím, než vyšlo její průlomový album Nevermind, a tudíž těsně před tím než se proslavila, rok poté už zde byla jako hlavní hvězda. Za pouhý rok se u této kapely odehrál takový cirkus, co někdo nezažije za celý život. Když Nirvana v Readingu 91 hrála za denního světla svůj půlhodinový set byla to senzace, a když spustili Teen Spirit, fanoušci šíleli, i když tu skladbu ještě oficiálně neznali. Bylo to spontánní. Zde už vše běželo přesně podle "jízdního řádu". Nirvana podle očekávání přehrála téměř album Nevermind (vynechali vlastně jen skladbu Something in the way, která by se na toto vystoupení moc nehodila a skrytou skladbu - demoliční Endless, nameless, kterou končili set minulý rok), a jako bonus přidala pár osvědčených skladeb z prvního alba Bleach - stabilní School, About a girl, Negative creep, Blew a Love Buzz, nesměl chybět Sliver a Aneurysm a z chystaného nového alba ještě přidali early verzi All Apologies, Dumb a Tourette´s, kterou Kurt uvedl jako "The Eagle has landed". Na úplný závěr ještě přidal dva covery - D7 a "Money", kterou často hrával s Mudhoney. Takže menu bylo bohaté a naservírované tak, aby si fanoušci přišli na své, neboť bylo možné tušit, že v Readingu 93 už Nirvana nevystoupí, a vlastně už ani na žádném dalším (to ale asi nikdo tušit nemohl). Srpen 92 a vůbec rok 92 byl pro Nirvanu hektický rok, a zvláště pro soukromí Cobaina a Love, nicméně na tomto vystoupení to (téměř - věnování před All Apologies Courtney - což je vlastně, spolu s touto skladbou, pochopitelně, asi nejsilnější moment celého vystoupení vůbec) není znát a právem patří mezi vrcholná a pamětihodná v historii kapely. Kurt si tu s kapelou dovolil milý žertík, když jako intro k Teen Spirit spustil akordy písně More than a Feeling od kapely Boston, protože bylo několikrát zmíněno, že prý Teen Spirit kopíruje rify právě této skladby. Jistá podoba tam je, a Kurt si tu podobnost náležitě užil a skladbu roztomile zprznil, což ale stejně nikomu nemohlo vadit. Těžko ale soudit, jak se liší zážitek z živého koncertu a ze záznamu na dvd. To se asi srovnat vůbec nedá. Není tak možnost posoudit skutečný dopad tohoto koncertu, ale pouze jeho zprostředkovaný záznam. Soudě podle nadšených komentářů většiny je to i tak dost silný. (03.10.2012)

Žádný zbytečný řeči za každou písničkou, chybí tuny pyrotechniky, žádný počítačem dodělaný efekty, velkoplošný obrazovky, kytarový sóla úplně mimo, na chyby nikdo nekouká, místo pořádný show prohozenej jeden vtip a tomu všemu nasazuje korun Kurtovo "I don't give a fuck" výraz...zkrátka pravej opak ostatních koncertů a přesto úžasná atmosféra, kterou se málokomu podaří vytvořit. (27.06.2010)

Jestli mě opravdu, opravdu něco hodně moc mrzí...tak je to fakt, že sem nikdy neviděl tuto partičku a hlavně Kurta Cobaina naživo!!! To je neskutečná energie.. sálající z tohoto člověka při živém vystoupení.. Neskutečnej odvaz, šílenství v životní podobě.. -- Pěkný komentář: jojinecko (i tak bych to mohl napsat) (28.01.2010)

Je neděle 30. 8. 1992 těsně před 22:00 hod. a na pódium v Readingu vtrhlo, jako vrchol festivalu, nadupané grunge trio. Ten blonďatý chlapec vpravo, držící kytaru v nezvyklém gardu se jmenuje Kurt Cobain, ten druhý vlasáč vlevo, shrbeně se vlnící u své baskytary je Krist Novoselic a uprostřed nahoře tluče paličkami do bubínků Dave Grohl. Celé vystoupení má úžasný náboj, absence jakýchkoli drahých pozlátek je více než vhodná, nikomu nevadí, že to občas neladí, protože zvuk je nekompromisně přímočarý a energie valící se z pódia nutí nohy k pogování. Nepamatuji si přesně, co jsem ten den dělal, ale už vím, kde jsem měl tehdy být. (17.06.2012)

Jen u mála hudebních počínů jsem zažil...řekněme "hudební orgasmus". Tohle je jeden z nich. Jak se řiká u aut-dobrý auta už jsou vyrobený. U hudby je to kolikrát stejný. Když člověk dneska vidí jakej humus muzika může bejt, je mu na zvracení. I já dobrou hudbu objevuju v dnešní době po šafránovejch množstvích. Dokonalej koncert, kde mi občasný ujetí zpěvu, zaskřípání kytary nebo přehmátnutí akordu vůbec nevadilo. Jenom ten chlápek co se na podiu snažil o něco jako pogo mi pil krev. Já bych ho skopnul dolu, ale co už... (25.09.2010)