Producenti

Nadviažem na DaViDa´82 - mne sa strašne rátala aj LSD-ova pesnička o "Love Power" :-D Proste pecka! "Walkin' down the sunny street, givin' pretty flowers to the people that we meet. And I give a flower to the big, fat cop, he takes his club, and he beats me up. I give a flower to the garbage man, he stuffs my girl in the garbage can. And I give it to the landlord when the rent comes 'round, he throws it in a toilet, and he flush it down. It goes into the sewer, with the yuck runnin' through her. And it runs into the river that we drink. World, you stink!" (06.12.2007)

Ještě nikdy jsem se nepokusil vytvořit broadwayský propadák, takže jsem si mohl do jedné z alternativních verzí budoucnosti odnést poučení o tom, že ani kombinace debilní scénář - ujetý režisér - atrapy herců, ještě nezaručuje neúspěch. Kdyby při tom Brooks tolik netlačil na pilu přehrávanou teatrálností a místo toho se pozorněji věnoval přednostem i zadnostem poskakující Ully, tak bych šel rozhodně s hodnocením výš. (19.07.2012)

Už u Mladého Frankensteina, který se mi líbil a moc jsem se u něho nasmála, byly některé vtipy přes míru toho, co mi připadá vtipné. Mel Brooks má asi jiný druh humoru než já. Producenti jsou toho důkazem. Obzvlášť začátek se mi nelíbil. Zero Mostel se mi dokonce trochu i hnusil. Nápad to byl dobrý, zpracování trochu pokulhávalo. Zato písničky byly opravdu skvělé. Springtime for Hitler and Germany... :-) (02.11.2010)

Na takovýto druh filmu člověka tak úplně nepřipraví žádný popis – na jedné straně si můžete vychutnávat nemalé porce chytré nadsázky a zdravého bourání jednoho tabu za druhým s razancí, která překračuje i hodně odvázaný standard končících 60. let, z druhé strany do vás perou tuny slaboduchého uječeného humoru z páté cenové… Ne že by to místy nebyla pekelná sranda, ale stejně často jsem se za tvůrce cítil prostě jenom trapně; mým šálkem hitlerovské legrace z divadelního prostředí bylo mnohem spíš Lubitschovo Být či nebýt, takže celkové hodnocení tentokrát jen lehce nad průměrem. (01.03.2016)

Podobný trapas, ako som zažil na predstavení slovenskej verzie muzikálu Producenti s Hrycom, Skrúcaným a Labudom. Po prvý raz som mal vtedy potrebu odísť v prestávke preč a potom sme ľutovali, že sme neodišli. Ale to bolo oveľa dlhšie ako tento film. Akoby sa potreba filmových postáv urobiť veľmi zlý muzikál naplnila aj v samotnom scenári. Vysmiať sa fašizmu je pekný nápad, ale forma je tak strašne rozpačitá a zdĺhavá, že pri tom zanikne absolútne všetko ostatné, čo tam mohlo byť zaujímavé. (18.09.2018)