Pan Wonka a jeho čokoládovna

(1001) -"What is this, Wonka? Some kind of funhouse?" -"Why? Are you having fun?" Film sice vizuálně zcela odpovídá době, ve které vznikl, a písničky také patří k tradičnímu nudnému americkému muzikálovému průměru, ale nejspíš kontrast toho "normálního" s "divným" dělá z tohohle filmu jedinečný zážitek. Výborný začátek, který na pozadí hledání zlatých kupónů zesměšňuje lidstvo s nesmírným elánem, dělá si legraci z účinkujících i z diváků, no radost pohledět. Nejvíc se mi líbila scéna s psychiatrem a potom třeba s počítačem. Roald Dahl si prý stěžoval, že se film moc soustředí na Wonku a málo soustředí na Karlíka, a já bych naopak řekla, že se film moc soustředí na Karlíka a málo soustředí na Wonku, protože Gene Wilder je bůh a koho zajímá ten zbytek. A tohle je nejspíš dobrý moment pro prudkou odbočku ke srovnávačce dvou filmů, protože musím říct, že Burtonovu Čokoládovnu jsem viděla dřív a mám ten film ráda, ačkoliv se mi zdá, že obecně na něj lidé spíš plivou. Určitě je na něm ale například vidět pokročilost ve scenáristickém řemesle. Burton se svým scenáristou Augustem si sice přifabulují dějový rámec a některé detaily, nicméně všechno ve jménu funkčnosti a sevřenosti pod hávem maniakální sarkastické fantazie, jejich film je sice inspirovaný a podpíraný knihou, ale je také jiný a svůj a více zaměřen na děti v tom smyslu, že tam nic nezůstává nezodpovězeno a všechno souvisí se vším. Stuart a Seltzer by očividně chtěli udělat podobný radikální krok, ale příliš se bojí otevřeně proklamovat vzdálení od předlohy a tak zůstávají někde na půli cesty. Jejich a Wilderův Wonka je skvělá moderní postava a přijde mi prostě škoda, že je uvězněná ve filmu, kde je celá jedna píseň věnována unylé písni Karlíkovy maminky o tom, ať její chlapec dál sní... A nebo kde Jack Albertson očividně není schopen projevit ani špetku sebeuvědomění, sebereflexe či sebeironie. (A já si dávám za domácí úkol rozjímat, jaký je rozdíl mezi těmito slovy.) Oproti tomu Wilderova vrstevnatost a kamenná nekamenná tvář a nezapadající důstojná aura a kotrmelec na červeném koberci a zcela bezkontextuální mental breakdown při jízdě tunelem... Ach ano. Každý milovník bizarního si přijde na své a jistě odejde nadšen, ale já bych přesto lobovala pro nějaký hybrid, kde Wilder-Wonka bude dál trousit Shakespearova a motivační citáty a slam poetry a nic nebude vysvětleno, ale starosvětský svět filmového muzikálu bude nahrazen eklektičtější ironií hudby Dannyho Elfmana z Burton verze. -"But Charlie, don't forget what happened to the man who suddenly got everything he always wanted." -"What happened?" -"He lived happily ever after." (aktualizováno 21. 3. 2019) (01.07.2009)

S presladeným rozprávkovým príbehom malého, skromného Karlíka, ktorý našiel jeden z piatich zlatých kupónov a tak sa dostal na čarovnú exkurziu do Wonkovej továrne na čokoládu, ma v roku 2005 zoznámil americký režisér Tim Burton. Svojim jedinečným vizuálnym štýlom natočil perfektný remake. Do úlohy výstredného Willyho Wonku obsadil Johnnyho Deppa. Dnes som sa konečne dostal ku pôvodnému snímku z roku 1971. Burtonova verzia je vskutku výnimočné filmové dielo, ale i originál má svoje kúzlo. Umpa lumpa dumpady dá. **** (14.04.2016)

Nový Karlík a továrna na čokoládu byl pro mě daleko atraktivnější. Nejen kvůli veliké stylizaci, ale také kvůli výborné režii Tima Burtona, který do této klasické pohádky vložil trochu toho Noir prostředí a černého humoru. Zato tento film je daleko civilnější. Bylo celkem příjemné se dívat na to, jak lze podat v podstatě stejný námět dvěma způsoby. Zatímco Burtonovo město s továrnou se podobá Gotham City, tak v tomto filmu je to úplně obyčejné americké město s červenými střechami ;) Willy Wonka je zde také daleko více Normální, ale stále má své kouzlo, i když trochu jiným způsobem. A Karlík hraje daleko lépe, než jeho moderní reinkarnace. Ale pořád je to rodinný muzikál. Jediné co bych chtěl filmu vytknout je nepovedená čokoládová řeka ;) (26.11.2005)

Burtonová verze se mi líbí víc, ale tahle je taky výtečná. Gene Wilder si roli Willyho Wonky užívá na maximum, umí být místy až nepříjemně ďábelský (závěrečné podepisování smlouvy), na druhou stranu chrlí jednu hlášku za druhou (kdyby Bůh chtěl, abychom chodili pěšky, nedal by nám kolečkové brusle) a Umpa Lumpové mají fakt neskutečně boží song. Zábava, tenhle příběh je prostě sázka na jistotu. Umpa Lumpa, dupady dů… 90%. (25.01.2020)

Po novém Wonkovi jsem musel dát šanci i původní verzi s Genem Wilderem, no a nestačím se divit jak legendární a ve všech ohledech výborné tohle zpracování je. Doposud jsem si nemyslel že může "nějaká stará" verze Wonky trumfnout Burtonovo jedinečné zpracování a Deppovo podání, na kterém jsem samozřejmě vyrostl a hlášky hrdě cituji dodnes. Ovšem Mel Stuart zde představil Wonkovu továrnu tak barevně až psychedelicky kouzelně, že nejde jinak než to zbožňovat. Do toho přidejte fenomenální výkon Gena Wildera (Už jen za scénu na konci v kanceláři, by si býval zasloužil nějakou tu cenu.) a nejlepší ztvárnění pana Wonky vůbec. Mimo to, film předává to důležité poselství o Wonkovu předání své firmy dítěti, protože jen ono může být natolik věrné aby se o továrnu postaralo a nevyzradilo výrobní tajemství, na což nové verze trochu zapomínají. No a Pure Imagination je asi nejkrásnější píseň, jaká kdy pro film vznikla. (28.12.2023)