Pan Wonka a jeho čokoládovna

Willy Wonka & the Chocolate Factory by si po príbehovej stránke zaslúžil vyššie hodnotenie, predsa len je to poučný film s peknou myšlienkou a vhodný pre divákov každého veku. Muzikály hodnotím trošku prísnejšie, pretože ich mám veľmi rada a v tomto prípade sa mi tie muzikálové čísla nepáčili, boli veľmi slabé. Čo sa týka výpravy, beriem do úvahy rok vzniku a malý rozpočet, ale je to žiaľ veľmi poznať. Veľmi skromná výprava mohla byť teda zabalená ako obyčajný cukrík do krásneho obalu, aby pôsobil menej obyčajne a tým luxusným obalom mohli byť práve lepšie pesničky a choreografia. Továreň na čokoládu v tejto pôvodnej verzii o Wonkovi a Charliem už v dnešnej dobe pôsobí zastaralo a nemyslím si, že svet sladkostí má teraz rovnaký efekt na deti ako mal predtým. Každopádne je to pekné, miestami aj vtipné a zábavné, ale nemôžem povedať, že som sa ani chvíľu nenudila. Gene Wilder myslím si je ako Willy Wonka dobre obsadený a takisto aj malý Peter Ostrum ako Charlie, ktorý dovtedy ani potom už nikde nehral. Ako bonus som získala tip na výlet, mestečko Nördlingen v Bavorsku vyzerá naozaj zaujímavo a lákavo, len škoda, že tá čokoláda tu nevyzerá chutnejšie. V porovnaní s novou verziou (2023), ktorá príde do kín čo nevidieť a súdiac podľa traileru bude podľa predpisov obsadená všelijako farebne, táto verzia iste ste si všimli je biela ako biela čokoláda. 65%. (20.09.2023)

(1001) -"What is this, Wonka? Some kind of funhouse?" -"Why? Are you having fun?" Film sice vizuálně zcela odpovídá době, ve které vznikl, a písničky také patří k tradičnímu nudnému americkému muzikálovému průměru, ale nejspíš kontrast toho "normálního" s "divným" dělá z tohohle filmu jedinečný zážitek. Výborný začátek, který na pozadí hledání zlatých kupónů zesměšňuje lidstvo s nesmírným elánem, dělá si legraci z účinkujících i z diváků, no radost pohledět. Nejvíc se mi líbila scéna s psychiatrem a potom třeba s počítačem. Roald Dahl si prý stěžoval, že se film moc soustředí na Wonku a málo soustředí na Karlíka, a já bych naopak řekla, že se film moc soustředí na Karlíka a málo soustředí na Wonku, protože Gene Wilder je bůh a koho zajímá ten zbytek. A tohle je nejspíš dobrý moment pro prudkou odbočku ke srovnávačce dvou filmů, protože musím říct, že Burtonovu Čokoládovnu jsem viděla dřív a mám ten film ráda, ačkoliv se mi zdá, že obecně na něj lidé spíš plivou. Určitě je na něm ale například vidět pokročilost ve scenáristickém řemesle. Burton se svým scenáristou Augustem si sice přifabulují dějový rámec a některé detaily, nicméně všechno ve jménu funkčnosti a sevřenosti pod hávem maniakální sarkastické fantazie, jejich film je sice inspirovaný a podpíraný knihou, ale je také jiný a svůj a více zaměřen na děti v tom smyslu, že tam nic nezůstává nezodpovězeno a všechno souvisí se vším. Stuart a Seltzer by očividně chtěli udělat podobný radikální krok, ale příliš se bojí otevřeně proklamovat vzdálení od předlohy a tak zůstávají někde na půli cesty. Jejich a Wilderův Wonka je skvělá moderní postava a přijde mi prostě škoda, že je uvězněná ve filmu, kde je celá jedna píseň věnována unylé písni Karlíkovy maminky o tom, ať její chlapec dál sní... A nebo kde Jack Albertson očividně není schopen projevit ani špetku sebeuvědomění, sebereflexe či sebeironie. (A já si dávám za domácí úkol rozjímat, jaký je rozdíl mezi těmito slovy.) Oproti tomu Wilderova vrstevnatost a kamenná nekamenná tvář a nezapadající důstojná aura a kotrmelec na červeném koberci a zcela bezkontextuální mental breakdown při jízdě tunelem... Ach ano. Každý milovník bizarního si přijde na své a jistě odejde nadšen, ale já bych přesto lobovala pro nějaký hybrid, kde Wilder-Wonka bude dál trousit Shakespearova a motivační citáty a slam poetry a nic nebude vysvětleno, ale starosvětský svět filmového muzikálu bude nahrazen eklektičtější ironií hudby Dannyho Elfmana z Burton verze. -"But Charlie, don't forget what happened to the man who suddenly got everything he always wanted." -"What happened?" -"He lived happily ever after." (aktualizováno 21. 3. 2019) (01.07.2009)

Staré spracovanie Williho Wonku som chcela vidieť už strašne dávno - kvôli môjmu obľúbencovi Geneovi Wilderovi. Dnes som už porovnávala aj s novou verziou z roku 2005. Veľmi sa mi páčila aj táto pôvodná, extrémne milý filmík a úplne skvelé boli aj tie malé fóry a zosmiešňovanie všetkých možných oblastí života v prvej polovici filmu - scénky ako "počítač", "u psychológa" a podobné, stoja za všetky drobné :-) (18.03.2008)

S presladeným rozprávkovým príbehom malého, skromného Karlíka, ktorý našiel jeden z piatich zlatých kupónov a tak sa dostal na čarovnú exkurziu do Wonkovej továrne na čokoládu, ma v roku 2005 zoznámil americký režisér Tim Burton. Svojim jedinečným vizuálnym štýlom natočil perfektný remake. Do úlohy výstredného Willyho Wonku obsadil Johnnyho Deppa. Dnes som sa konečne dostal ku pôvodnému snímku z roku 1971. Burtonova verzia je vskutku výnimočné filmové dielo, ale i originál má svoje kúzlo. Umpa lumpa dumpady dá. **** (14.04.2016)

Burtonová verze se mi líbí víc, ale tahle je taky výtečná. Gene Wilder si roli Willyho Wonky užívá na maximum, umí být místy až nepříjemně ďábelský (závěrečné podepisování smlouvy), na druhou stranu chrlí jednu hlášku za druhou (kdyby Bůh chtěl, abychom chodili pěšky, nedal by nám kolečkové brusle) a Umpa Lumpové mají fakt neskutečně boží song. Zábava, tenhle příběh je prostě sázka na jistotu. Umpa Lumpa, dupady dů… 90%. (25.01.2020)