Ajami

Film trochu svým stylem připomíná mozaikovité příběhy Alejandra Gonzáleze Iñárritu. Je stejně emotivní, přičemž dává nahlédnout do každodenního soužití Židů a Arabů v tak trochu jiném světle, než jsme zvyklí. Není to o žádném politickém boji, nýbrž o běžném klanovém soužití, kdy za chybu jednotlivce platí celá rodina... kde nestačí peníze ani vliv starších, nastupují nekonvenční řešení vedoucí třeba i k prodeji drog, to vše na hraně zákona a rodinné cti, aby byl zachráněn aspoň jeden lidský život... Snímek nedává jasné odpovědi, neukazuje prstem na viníky, ani je neklasuje podle arabské či židovské příslušnosti... přesto lze cítit vzájemné sympatie i antipatie na obou stranách. I proto bych si přála, aby anglické titulky seděly časově. Bohužel jsem film viděla ve zvláštním načasování, takže orientace byla náročnější. Myslím, že po druhém zhlédnutí a nastudování titulků ještě pár detailů vypluje na povrch. I tak hodnotím tento film vysoko... Vím o něm už pár let a nezklamal má očekávání. (01.04.2013)

Velmi zmatené po celou dobu prakticky nesrozumitelné klubko násilí, které v až v samotném závěru nabídne možnost pochopit. Dvě hodiny však vás nechá tápat kdo z těch všech tmavovlasých, nabušených, nakrátko střižených nepříliš dobrých herců hraje Araba a kdo Žida, kdo je čí bratr, a proč tam vlastně je. Příjemný zážitek to rozhodně nebyl. (14.07.2011)

Pokud jste někdo navštívil arabský svět a připadal vám hnusný, stejně jako mě, po tomto filmu vám bude připadat ještě hnusnější. Je to na něco dobré, člověk si potom více váží svého bydla. Toto je vlastně standardní propojený povídkový film ze světa arabského a světa židovského. Vytýkám mu to, že v těch černejch obtloustlejch držkách jsem se vůbec neorientoval. Teprve velmi pozdě jsem pochopil, že policista Dandu je vlastně žid-přitom má kůži jak ostravské uhlí. Taky se pan režisér nenamáhal dovysvětlit zákaz vztahu muslima Omara a křesťanky Hadir, taky ve filmu vůbec není začátek jejich vztahu a není dáno najevo zda rodina Hadir jsou židé či arabáči. Závěrem: dívat se na to dá, je to poměrně zajímavé (mafiánský soud s přítomností mercedesů, kde se jedná jen o to , zda bude jedna rodina naživu a za kolik), že by to ale bylo na festivalové ceny, je přehnané (14.08.2011)

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč mají izraelské filmy takový úspěch na Oscarech? Někdo by řekl, že nad Izrael prostě není i pokud jde o filmy, jiný by mohl podezřívat z nadržování židovskou kliku v Hollywoodu, ale osobně si myslím, že tento blízkovýchodní stát prostě produkuje snímky západnímu divákovi blízké (což už se o mnoha východních kinematografiích říct nedá) a zároveň často obsahující oblíbená "festivalová" témata - tu válka, tu etnické spory, tu konflikt sekularismu a nábožentví... Ajami jako by byl pro festivaly na zakázku vyrobený. Scénáristicko-režisérské duo je složeno z Žida a izraelského Araba, vypráví se o životě arabské menšiny na předměstí Jaffy (de facto Tel Avivu, jímž byla Jaffa anexována), je v tom spousta náboženské, rasové i jiné nesnášenlivosti, je to točené polo-dokumentárním stylem, je to rozsekané do kapitol a vyprávěné nechronologicky - to by v tom byl čert, aby domu nepřistály do klína nějaké ceny! Ajami má ale kliku, že proházené vyprávění nepoužívá jen tak na efekt, ale s jistým účelem - demostruje takto provázanost omylů, předsudků a bezdůvodné nenávisti, jimiž si obyvatelé Ajami ztěžují (a ničí) životy. Však celé to klubko příběhů ani nemá jasně ohraničený začátek a konec. Ajami tedy není úplný prefabrikát, ale jiné izraelské želízko v ohni, Lebanon, pro mě představuje zajímavější a poutavější film, proto se přikláním spíše k těm třem hvězdičkám. 70% (15.06.2010)

Minimální orientace a zmatek, přiznávám, že to je celý můj dojem z Ajami. Myslím si, že námět byl velmi dobrý, styl natočení, který působil polodokumentárně, byl také výborný. Jen jsem se nebyla schopná ničeho chytit a tak mi to celé proklouzlo mezi prsty a vcelku působivý závěr to už nezachránil, strašná škoda, ale já víc jak dvojku nedám. (02.10.2014)