Bestie bez vlasti

F.W.Colqhoun**** soudí, že druhou reakcí na tento film (první vidím jako problematickou) je nahlédnout pravdu vlastní bezcitné existence a pochopit, že tohe svinstvo, aby důkazů o nevalné hodnotě lidství nebylo málo, sledujeme pro zábavu. Tím je řečeno skoro všechno, zbývá jen doříct, kdo je oním "dětským vojákem", jak se rodí, jak povstává jeho vědomí, čeho všeho je schopen a jakým způsobem nás (ano, myslím sebe a tebe) ohrožuje a co se stane, až mu budeme stát tváří v tvář - a kde to bude? TADY nebo v SRDCI TEMNOTY. ... Tohle byla recenze, ještě jedna osobní vzpomínka: Kdysi, už po "sametu" jsem byl požádán, zda bych nevzal do obchodního úseku Míšu (tak se tu říkalo každému černochovi, protože měl kudrnaté vlasy a jeho skutečné jméno nedovedl nikdo vyslovit, nebo se to nikomu nechtělo). Mohl by zpracovávat frankofonní země. Přímo do obchodu jsem ho nevzal, ale zůstal a zpracovával zde náhradní díly. Později, když jsme (jako fabrika) dosáhli ročního obratu přes miliardu korun, jsem mu mavrhnul misijní cestu do rovníkové Afriky; založíme tu tiskárnu a vybavíme ji našimi stroji. Jeho odpovědí bylo něco jako "všechno ale tohle ne". Vždyť tam ještě máš rodiče, sourozence, kamarády z dětství, namítnul jsem, nechceš je vidět? Jo, to bychom ale museli mít s sebou pěknou spoustu dárků! Máme plný sklad propagačních předmětů! Pak už jen smích a kroucení hlavou. Myslím, že se neobával ze setkání s příbuznými a známými, ale ze setkání s dětskými vojáky. (04.11.2022)

Válka je peklo. Při záběru, kdy kolem Agua a ostatních jednou džípy UN s bílými žurnalisty, mě až zabolelo u srdce. Protože veřejnost v krajinách s mírem si opravdu může tvořit obrázek jen skrze takto odosobněné okamžiky. Proto, jakkoliv tento film stejně nic nezmění, děkuji za jeho hlubší, bolestivější pohled na věc. Nevadilo by mi, ani kdyby Netflix místo filmu udělal minisérii, protože by to pak bylo zřejmě ještě o to silnější. Takto to ovšem zase působilo jaksi víc dokumentárně, ale na rozdíl od dokumentárních pořadů stále silně osobně - realita noční můry, do které se Agu dostal a musel v ní neustále žít, přičemž i malé momenty dětské radosti a zábavy byly promazávány téměř jednolitým utrpením. Celé to probíhá na pozadí rozpadu civilizace a ztráty jakýchkoliv hodnot, jednoho z mnohých nesmyslných konfliktů, které se v 20. století v Africe (ale mohlo to jistě být i kdesi jinde) udály. Cary Fukunaga tímto potvrzuje svůj status výjimečně talentovaného režiséra, který dokáže už jen pomocí obrazů podat hluboce zneklidňující atmosféru nebo i poselství. Nádherné scenérie střídají brutální záběry na brutální činy velitele Idrise Elby a jeho batalionu, zmanipulovaného sílou velitelovy osobnosti a taky danou situací. Našlo by se zde min. 5 opravdu hrůzyplných momentů, které nebudují svou sílu jenom na zobrazeném násilí, ale na přerodu dětí na skutečné bestie bez národa. Hudba je minimalistická a dotváří sílu výpovědi. Malý Abraham by možná skoro zasloužil oscara. Chop Him! (18.10.2015)

Čert ví, co za zemi to mělo být, spousta znaků byla smíchaná z LRA, Sierra Leone, Konga... Každopádně je to celé hrozně zlé a přitom je vidět, jak se páchání zla v důsledku stává strašně banálním a střelit někoho do hlavy by mohla být vlastně aktem milosrdenství, kdyby předtím tentýž neukopal k smrti pětileté dítě. Celý film není nějaké gore, to výše pospané je vlastně asi nejkrutější scéna celého filmu. Většinu času z těch více než dvou hodin jsem sledoval příběh docela normálního kluka z chudé země, jehož život se řízením dějin otočí a on skončí v buši jako dětský voják. Docela podle skutečných výpovědí a reportáží věřím, že tohle může být docela odpovídající odraz reality. Nejvíc mne dostala scéna, kde se právě po zabití matky s dítětem hlavní hrdina kouká na dobyté městečko a scéna, kterou vidí, připomíná obrazy řádících žoldnéřů z třicetileté války. Od víc hvězdiček mne asi odradil jen fakt, že prostředí je kulturně příliš odlišné od evropského, a proto je těžké se s protagonisty víc sžít a vnímat to jako "svoje" utrpení. Kdyby to byl film z Čech třicetileté války (a naprosto věřím, že obdobných příběhů tu musely být tisíce), asi by to bylo ještě mnohem silnější. (26.10.2018)

K hodnoteniu filmu to samozrejme nepatrí, ale pre pochopenie čiernej Afriky odporúčam prečítať knihu Eben od reportéra Ryszarda Kapuścińskeho. Skvelá je hlavne kapitola o tom, ako sa uprostred dôležitej frekventovanej cesty medzi dvoma veľkými mestami zjavila obrovská jama. Tá extrémne spomalila dopravu, ledva sa dala prejsť. Hneď pri nej však kamionistom kopu miestnych ľudí začalo predávať proviant a iné drobnosti. Nikomu už potom nenapadlo jamu zakopať, lebo sa z nej vlastne stala živiteľka niekoľkých dedín. Tento kontinent našinec nikdy nepochopí, ani jeho konflikty. Film je presne to, čo očakávate od príbehu o detských žoldnieroch. Veliteľ bol charizmatický, škoda ale, že v určitých častiach stopáže sa k divákovi nemilosrdne začala vkrádať nuda... (08.04.2021)

Na Beast of no nation som bol veľmi zvedavý, keďže táto tématika ohľadom detských vojakov zapojených do afrických občianskych vojen mi príde nadmieru atraktívna a pritom nevyužívaná, toto je prvýkrát, čo sa s ňou stretávam vo filmovom spracovaní a našťastie to nedopadlo vôbec zle, ale predsa len sa nevyhnem pocitu, že sa z toho dalo získať aj viac. Na moje prekvapenie ma to hlavne úplne minulo po emocionálnej stránke, tu sa skutočne nenašla ani jediná scéna, ktorá by ma aspoň trochu zasiahla, čo ma mrzí najviac a tiež to mohlo byť aj o niečo drsnejšie, ale zase beriem, že tvorcom šlo o natočenie plnohodnotnej drámy z tohto prostredia a tak som s tým nemal problém. Ale inak sa mi na to prvé dve tretiny pozeralo viac než dobre, dejovo to síce neprekvapí, ale aj tak to bez problémov spĺňa žánrové očakávania, pričom to ešte k tomu prebieha svižne, nájde sa tu dostatok zaujímavých postáv, ktoré pritom nie sú čiernobiele, takže určitým spôsobom sa dá fandiť všetkým, dokonca aj tým záporným a našťastie to kvalitne zahrali aj samotní detskí vojaci na čele s hlavným hrdinom, pričom ale nechýba ani nejaký ten predstaviteľ charizmatických dospelých, v tomto prípade Idris Elba. A poteší aj pár kvalitne zvládnutých akčných sekvencií. Ale po obsadení mesta sa už dej začne posúvať smerom, ktorý mi vôbec nevyhovoval a tak to síce stále bolo kvalitne zvládnuté, ale už som skôr čakal na koniec, lebo ma to už ani moc nezaujímalo. A Cary Fukunaga podľa mňa odviedol veľmi rozporuplnú prácu, po vizuálnej stránke je to výborné a občas sa mu darí vytvárať veľmi dobrú atmosféru, ale tie nefunkčné emócie ma pri filme z prostredia občianskej vojny, kde trpia nevinní veľmi prekvapujú. Takže celkovo som očakával o niečo viac, ale aj tak som s výsledkom dosť spokojný, klady prevládajú a som rád, že som konečne videl niečo s touto tématikou. 72% (29.10.2015)