Hanna

Artový akčňák o hit girl, hledající vlastní ženskou identitu. To vše ve světě, kde zabijáci pasou ladyboye, za poskoky mají skiny v bomberu, kanadách a s kšandami dole, a všemu šéfuje ženská, která tráví u ranní zubní hygieny tolik času, co puberťák čerstvě objevivší kouzlo masturbace. Asi nikdy nepochopím, jak takový scénář mohl někdo protlačit přes šéfy studia, ale nebudu zastírat, že se mi to líbilo. Ve škatulce ‚weird‘ se letos asi nenajde moc přemožitelů. Každopádně je nad slunce jasné, že jedna škatulka je Wrightovi hodně malá. Chemická hudba super, Saoirse je vynikající herečka, ale Cate by se na ty záporné role měla vybodnout. Sovětskou agentku vyměnila za americkou, černý účes za zrzavý, ale tragédie je to nachlup stejná. 4 a ½. (23.06.2011)

Nejvíc se mi líbilo audiovizuální propracování, ale o tom filmy nejsou. Úvodem si mě Wright získal hned, ale prostřední část, kdy Hanna poznává skutečný svět, jako by byla v zemi Oz, se můj zájem začínal ztrácet. A stejně jako u periody i tady si mě získal až na konci, kde bojovým akcím dodávají Chemical brothers pořádný styl. Ale to je tak všechno. (05.06.2011)

Akční film po Wrightovsku, to znamená s pomalým tempem, vynikajícím vizuálem a důrazem na postavy. A ono to vlastně i docela funguje. Příběh je sice dost slabej a prostředek s poznáváním světa je místy otravnej. Joe Wright to totiž natočil přesně tak jak chtěl, postavy jsou výborně napsané, po emotivní stránce to skvěle funguje a akce, i když jí je málo, je dost slušná. Herci to navíc zvedají i v těch horších chvílích a zvláště Saoirse Ronan opět dokazuje, že mezi dětskými herečkami nemá konkurenci (až na Chloe Moretz samozřejmě). A Chemical Brothers to v některých pasážích rozpalují slušně, ale na hudební orgie Daft Punk z Trona nemají ani náhodou. 70% (15.06.2011)

Kdyby Sylvester Stalone pomiloval* Tarkovského, plodem jejich lásky by byla nepochybně Hanička. Mimořádně odpudivá třináctiletá bloncka, která je schopna svými rachitickými ručičkami naporcovat celé, po zuby ozbrojené útočné komando CIA a zbytek téměř nevydržitelné stopáže strávit na road tripu po Španělsku, kde se sáhodlouze kochá výhledem z nějakého dopravního prostředku a vítr ji umělecky čechrá její prořídlou kštici. Všimnout si předem, že tuto absurdní sračku splácal pan Wright, pachatel Pokání, jenž mělo tolik blahodárný vliv na můj dávicí reflex, vyhýbám se tomu jako Jehovista transfuzi! *Výraz byl cenzurován místní klikou katolických čtenářů, kterým údajně ohrožoval mravní výchovu jejich dětí. Snad mi Bůh odpustí! . (09.06.2011)

Wright vzal modrou tužku a namaloval hrušku. A pod hruškou halíř - sláva, osobitý malíř..! Béčková zápletka oblečena do audiovizuálně stylového kostýmu, u kterého nebylo důležité, jestli je pohodlný, ale aby dobře vypadal a co nejvíce se lišil od ostatní konfekce. Hanna však mé srdce minula a nevím, jestli ji dám ještě někdy šanci ke druhé střele - leda že by v crossoveru střílela po té, co má na konci křestního jména ještě písmenko "h", protože hýká pro portfolio strýčka Disneyho.. A k tomu malíři - talent bezesporu má, ale příště si musí ke svému obrazu vybrat nějaké sofistikovanější téma, než je hruška.. (14.05.2012)