Otázka sebevraždy
Boy Interrupted
Obsahy(1)
Režisérka Dana Perryová spolu se svým manželem kameramanem Hartem prožila to nejhorší, co může rodiče potkat. Jejich syn Evan spáchal v patnácti letech sebevraždu… Dvojice filmařů se rozhodla, že o jeho životě a smrti natočí dokument. Když chlapce od narození natáčeli na video, nemohli tušit, že jednou se tato montáž ocitne v neobyčejně dojemném portrétu mladíka, jehož láska, pozornost ani léčba nedokázaly ochránit před vlastní zranitelností. Matka o Evanovi a jeho nevyrovnanosti hovoří s jeho sourozenci, přáteli, lékaři i učiteli a přibližuje divákům stigma spjaté s duševními nemocemi a sebevraždami dětí. Rodiče se neustále snažili Evana odradit od toho, aby se nevzhlížel ve strýci Scottovi, který spáchal sebevraždu v roce 1971. Nepomohlo však léčení, změna školy, noví přátelé ani rodičovská láska. Patnáctiletý chlapec, posedlý smrtí, se v roce 2005 zabil. A ti, které jeho odchod zasáhl nejbolestněji, o synově i svém trápení chtěli podat svědectví… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Veľmi tradičná forma tlačiaca na city pôsobí priam hyenizujúco (verím že neúmyselne a že Evanovi rodičia film zamýšľali iba dobre). Úlohu však dokument spĺňa, ukazuje nám, že boj s psychickou chorobou je nesmierne náročný a je pochopiteľné, že ho slabší ľudia nezvládnu, že samovražda často (ak nie aj väčšinou) NIE JE len sebecká voľba - rovnako sebecké je zazlievať nevôľu žiť človeku, ktorý kvôli vlastnej vnútornej bolesti žiť nedokáže. ()
Pozoruhodný příspěvek do diskuze nad dokumentaristickou etikou a zároveň ukázkové háelpéčko (hluboce lidský příběh). Co si myslet o matce, která na ploše celovečerního filmu z různých úhlů rozebírá sebevraždu vlastního syna? Hyenismus, pokus o osobní terapii, výstraha pro ostatní? Není příjemné sledovat Smrt v poutech beznaděje, jen nevím jistě, jestli pro víceméně tabuizované téma dětské sebevraždy, nebo pro zveřejňování informací, jež by měly zůstat v rodinném kruhu. Možná jsem v tomhle konzervativní, zároveň však chápu, že chcete-li vzít city diváků útokem, zvýšená míra exhibicionismu a voyerismu je na místě (černé reality-show budiž důkazem). Zatím nedokážu hodnotit, v mých pocitech se mísí zloba s obdivem a dojetím, ale nejspíš je dobře, že tento dokument vznikl. Některé rodiče by mohl přinutit k větší obezřetnosti. Do dosahu teenagerů, vnímajících Evanův čin jako inspiraci (podobné pocity má v pubertě asi každý), se doufejme nedostane. ()
Ide o emocionálne silný dokument ktorý zachytáva priebeh života psychicky chorého mladíka, syna dvoch filmových tvorcov ktorí z archívu svojich rodinných videonahrávok a fotografií poskladali mozajku a vývoj ich manio-depresívneho syna ktorý sa v 15 zabil. Samovražda predchádzala dlhými rokmi trápenia ale aj radosti rodičov. Je to celkom netradične, subjektívny, dokument ktorí slúžil rodičom asi na vyrovnanie sa s traumou. ()
Je nápad natočit dokument o svém synovi, který spáchal v 15 letech sebevraždu, šílený, nebo je to naopak chválihodný nápad, který možná další děti odradí od podobné věci? Nebo je to snad návod, jak pomoci rodičům, jejichž děti trpí podobně jako Evan? Těžko říct, co vedlo rodiče Evana k tomuto rozhodnutí. Ale faktem zůstává, že tento dokument je naprosto strhující, velice zajímavý a především originální. Autentické záběry zesnulého Evana pak filmu dodávají velice zajímavou, skoro až tísnivou atmosféru. A řeknu vám rovnou, že já mít doma takové dítě, tak bych se ho asi v určitých chvílích velmi bál. Narážím teď hlavně na scénu, ve které malý Evan hraje na kytaru a zpívá velice expresivně o své smrti a tváří se u toho velmi chladně. A neméně strašidelně působí i fotografie, na kterých Evan předvádí, jak se jednoho dne oběsí. Ne, tenhle dokument nelze hodnotit odměřeně. Je to dokument o jednom smutném lidském osudu, kde ani láska kamarádů a nejbližších neodradila jednoho mladého chlapce, aby skokem z okna ukončil svůj život. A je to sakra vydařený dokument, který mi ještě hodně dlouho bude rotovat v hlavě. Nemohu proto jinak, než udělit pět hvězd. ()
O chlapcovi, ktorému diagnostikovali bipolárnu poruchu(maniodepresia) už v 8 rokoch. No posadnutý smrťou a depresiami začal trpieť ešte o čosi skôr.. Čo ma zaujalo bolo,že počúval Nirvanu, hral na gitare a písal texty už v spomínaných 8 rokoch.. Prostredníctvom rozprávania rodičov, kamarátov,brata, terapeuta...sledujeme jeho život od narodenia až po jeho smrť skokom z okna... ()
Galerie (11)
Reklama