Já jsem tady

U "I'm Here" mi vadilo až příliš věcí najednou...respektive tři, ale to je na třicetiminutový film hodně:-D. 1) Film postrádá jakékoliv osvětlení logiky fungování fikčního světa (čili koexistence lidí a robotů). 2) Děj je velmi chudý, protože se zaměřuje pouze na to, aby demonstroval bizzarní výjev lásky. 3) Nálada filmu je na mě kvůli užité muzice, smutným očím hlavní postavy a několika kýčovitým záběrům příliš sentimentální. (09.03.2011)

R.U.R. v praxi. Tandemovej seskok z 3,5 tisíce metrů do povlečených šroubků. Love tak, jak ji znám, ale stejně se zdráhám přikývnout, že těm "lidem" rozumím. I´m Here, protože buzení ze sna je složitej proces a já potřebuju slyšet, že to bude v pohodě. Neveselej příběh o ztrátě sebe samotného a rozdávačnosti. Svět jako nevědomí a nic. Psycho dioda! Hudba, prozářenej les, disco, knihovna, berlička. A taky vědomí, že pohled do obchodních vitrín budu prožívat jako nikdy. A co na to R2-D2? Prej brečel. Gratuluju... (01.05.2010)

Spikeu Jonzemu pokaždé držím palce, ať už dovádí s přerostlými plyšáky nebo se rozplývá nad osamělostí robotů v dněšním přetechnizovaném světě. Ale tentokrát mě nedokázal odzbrojit ani svou upřimnou hravostí nebo podivínskou poetikou. Nic naplat, Spike snad pro jednou a naposledy zůstal až příliš na povrchu, kdy poněkud perverzní nápad, který sám o sobě je děsně bezva, zasadil do prachprostě tuctového kontextu. (22.04.2011)

Every Day is exactly the same, ale jen do chvíle než potkáte tu pravou, která Vám prozáří nudnou šedí prodchnuté dny a vystřelí Vás až za hranice oběžné dráhy. Ta pravá, pro níž se doslova rozdáte, protože ve vašich snech a představách je to ona, kdo nepohrdne Vámi nabízenou součástkou. Neboť roboti skutečně nesní o elektrických ovečkách. Ztřeštěnost žití v objetí s opatrností bytí. I'm Here je přesně tím čím měly být Divočiny, nostalgickým ohlédnutím, dojemnou pohádkou a jednou z nejromantičtějších a nejkřehčích mozajek vůbec. Spike Jonze je nekorunovaným králem hravých příběhů, byť mu Gondry šlape na paty. Tak neváhejte si na jejím konci zakřičet I'm Here, protože k tomu už třeba nebude příležitost. (20.03.2010)

Reklamní projekt dovolil Spiku Jonzeovi rozpracovat zajímavou myšlenku zvláštního světa robotů a jejich ani ne tak mechanické lásky. Melancholické vyznění je místy skoro až snové a neustále podsouvá otázku, jestli se aktéři krátkého filmu na konci probudí. Na první pohled ošuntělé ale zároveň detailně propracované kostýmy mají jedničku s hvězdičkou. (01.07.2010)