Roztržka

Několikadenní roztržka mezi mladými manželi Petrem (V .Voska) a Janou (S. Seimlová) kteří bydlí ve stísněných prostorech a poměrech u Petrových rodičů a mají na sebe jen málo času, protože manžel se stále věnuje jen své výzkumné práci v oboru umělých vláken. Na štestí si ale nakonec oba uvědomí co je pro ně skutečně důležité. Nevím, nevím co by oba mladí, říkali na otázku bydlení dnes, takřka po padesáti letech, asi se nic od té doby nezměnilo, dokonce je to dnes snad ještě horší. Takže živá realita? Bohužel ano:-( Jinak k nepřéhlednutí byla začínající Jana Brejchová, která tančila společně s J. Vinklářem v baru. (11.07.2006)

Na padesátá léta vskutku neobvyklý film - takové psychologicko-romantické filmy se opravdu netočily. Tím více nechápu, že upadl v naprosté zapomnění, když se tak výrazně odlišuje od ostatní tehdejší produkce. Pro Stáňu Seimlovou to byla jediná hlavní role (známější je však jako řidička autobusu v "Dovolené s Andělem"), a vlastna jedna z mála rolí vůbec. Naposledy se ve filmu objevila na počátku šedesátých let, a to pouze v epizodních rolích. Nás filmové fajnšmekry zaujme jistě i šestnáctiletá Jana Brejchová, která se zde mihne při tanci v baru. Přestože je zde černovlasá, nejde ji nepoznat. A Vinklář jako její taneční partner si zde také šlapal cestičku k pozdější slávě. Čtyři je moc, tři málo, ale budiž... (01.09.2014)

Radosti a strasti manželského soužití ve filmu, který balancuje na hranici tvorby padesátých a šedesátých let. Doba zřejmě ještě nebyla připravena na klasické, šedesátkové drámo či psychólogii. Dialogy padají do nudnosti a snímku se nevyhnul ani lehký budovatelský závan, doprovázený klasickou melodií z filmu Dovolená s Andělem. Ústřední dvojice ze sebe vydala, co se dalo, jen kdyby Václav Voska neměl chvílemi výraz slepce. Snaha o zachycení autenticity a rozkolu mladých lidí mohla pár let počkat, i když ani Hubáčkovy filmy z let šedesátých nijak zvlášť nevybočují z průměru. (19.02.2014)

Z kontextu schematické tvorby budovatelského filmu 50. let naprosto vybočující film, už to samo je jeho velké pozitivum. Bohužel režisér Miroslav Hubáček nepřenesl do tohoto sentimentálně laděného komorního snímku všechno své režisérské umění, které je patrno z jeho snímků Ošklivá slečna či Haškovy povídky ze starého mocnářství...problém vidím i ve scénáři Jiřího Muchy... (31.03.2020)

Hudba v pozadí je zajímavá. To hráli tehdy stále jednu písničku? Ve filmu zazní tři krát. No, nedělám si iluze o své inteligenci, ale toto pochopit… Tak ona přijede, on odjíždí do fabriky (vlakem). Pak je zas večer doma s tím, že neodjel. Já jsem čekal blbinu, ale že až takovou. A klavírní kanonády mi rvaly uši. Vydržel jsem do konce, ale s obtížemi. (27.05.2016)