Čekání na Supermana

Dokument jsem zhlédnul na doporučení svého kolegy, který byl Čekáním na Supermana šokovaný a chtěl znát můj názor na problematiku. Což o to, problém je to reálný a palčivý, jenže to zpracování je tak nějak americké a hodí se spíš do vysílání komerční televizní stanice. Vůbec není náhodou, že se objevil v programu Novy. Tenhle typ dokumentaristiky pracuje spíš s emocemi a snaží se všude protlačit vyprávění příběhů na úkor hlubší analýzy. Rozhodně nemůžu označit tenhle snímek za dryáčnický, ale způsob jeho prezentace je pro mě rušivý. To, co mi Čekání na Supermana sděluje, se dalo vyjádřit podstatně sevřenějším způsobem tak v hodinové stopáži. Možná víc než krize amerického základního školství, která je už dávno známá, mě zaujaly rozdíly v mentalitě Američanů. Určité zbytnělé sebevědomí až velkohubost je pro jejich způsob výchovy docela typická a tady mě párkrát zarazila. Celkový dojem: za téma 60 %. (03.08.2015)

Velice aktualni tema (poslednich nekolik desitek let :) ve Statech: skolstvi. S cim mam zase problem je forma - vypomuzu si proflaklymi (natolik proflaklymi, az se stydim :) frazemi: "Vsichni nemuzi byt vitezi." a "Bez porazenych neni vitezu." O americkym skolstvi toho zase tolik nevim, ale myslim, ze jako u nas plati, ze skola by mela byt az na druhem miste. Prvotne by vse melo zacinat u rodicu. Ale zase je pravda, ze jsem nikdy nechodil do skoly, kde decka pri vstupu vytaji ramy na detekovani zbrani, cas od casu do skoly vtrhnou polisi a hledaji drogy, a kde (podle fakt uvedenych v dokumentu je situace s uciteli opravdu minimalne zarazejici; v zemi, kde jsou skoro vsichni v zamestani osobne zodpovedni za to, ze ho spravne vykonavaji si ucitel muze delat takrka co se mu zachce!?) je kvalita ucitelu na vetsine statnich skol tristni, takze tezko z moji pozice hodnotit. Uplne na zaver jsem si pro osobni srovnani CR vs. US spocital, ze me ucilo zhruba tricet ucitelu, pricemz o dostatecnym osobnim a profesnim umu, potazmo motivaci jsem presvedcen u peti z nich. Cca jeden ze sesti taky neni zrovna presvedcivy cislo. Ono tema skolstvi asi nebude aktualni pouze v US. (31.10.2010)

Davis Guggenheim se pomalu stává dokumentovým gigantem, který kope vlastní ligu. Může si teď vlastně vzít do parády co se mu zlíbí a bude to vypadat profesionálně. To, že mainstreamový snímek vypadá hlavně atraktivně bych zmínil hned v počátku (to vypadal i předešlý, dosti nudný, It Might Get Loud). I téma není tak moc povrchně zpracované jak bych to čekal třeba od Michaela Moora. Z amerického školství se mohl stát snadný cíl pro znevažování vlády, ale režisér se snaží ukázat jiné pohledy na problematiku. Pro mě nejlepší dokumentární počin Davise Guggenheima. 70 % (27.02.2011)

Abych sedel se žrebem v ruce a čekal na slosováni, kam pude moje dítě do školy... no to jo. Tak zvracení mají amíci svůj školsky systém a mi? rozmazlenci rozmazlení. No pozor, Američani hledají chybu v systému a ne v deckách. To, že každé druhé US.kiddo váží 105kg a je hloupé jak tágo je nesere, ale systém školství vyloženě jó, tak to má byt. 5/10 za jiný pohled na věc, třeba. (27.12.2011)

Úvodních 15 minut je těžká nuda, samý děti a zbytečný nijaký informace, pak ale vše nabere spád odhalováním jakej ten školný systém v Americe je a jak s ním nešlo dlouhý léta nic dělat. Důvod proč ale tenhle film vidět je jinej. A tím je emocionálně neskutečně silná finální dvacetiminutovka s loterií. (02.03.2011)