Mužský rod, ženský rod

Opět se nám dostává zkoumání vlivu všeprostupující ideologie nastupujícího konzumu 60. let na chování postav - mladého levičáka Léauda (dítě Marxe?) a mladičké, ale již v showbusinessu prorážející Chantal Goya (dítě Coca-Coly?). Sledování jejich sbližování a následného vzdalování (skvělá scéna hradby mezi Marxem a Colou, hradbou mezi ideálním produktem a realitou najdeme ke konci filmu při nahrávání desky v hudebním studiu), umožněné dobou; reflexe (a zvnitřnění?) probíhajících společenských procesů (vedoucí k jeho konci) u Léaudovy postavy, podané s typicky godarovským finesami - zejména sociologickým laděním v dlouhých záběrech dialogů jednotlivých figur (čímž předjímá své budoucí filmy, zejm. 2 ou 3 choses), samozřejmě osobitým střihem, nečekané "vpády" hudby atp., vše v přístupné a scelené narativní formě (čímž připomíná zase své předchozí filmy). (26.10.2013)

Kritici radi priraďujú mnohým filmom prídomok bezdejový, ale asi iba vtedy, ak nevideli ešte Mužský rod, ženský rod. Godard a Truffaut mali natoľko rozdielny štýl, že je vôbec prekvapivé, že sa podarilo zostaviť charakteristiku novej vlny. Zjednodušene by sa dalo povedať, že o francúzsku novú vlnu sa jedná vtedy, ak je prítomná postava hraná Jeanom Pierrom Leaudom a tá chce trtkať. Ale vážne. Godardov súputník je skôr Rainer Werner Fassbinder, najmä vďaka množstvu rýchlo spíchnutých filmov. U nemeckého génia prekvapí ucelenosť jeho takto natočených filmov, u experimentátora Godarda ich naliehavosť a anarchia. Mužský rod, ženský rod je čistá anarchia, je to akási hraná anketa v uliciach Paríža. Ale nie ankiet zasadených do deja, ale proste hraný film ako anketa, ako výpoveď o svojej dobe a ľuďoch ju tvoriacu. (17.12.2015)

Vlastně mám rád konverzační filmy a tenhle měl o čem povídat, skvěle pojednává o době a o tom, jaké bylo smýšlení mladých, ale nic to nemění na tom, že mě Godard nedokázal až tak oslovit. Přesto ukazuje, že jsou možnosti filmu skutečně široké, záleží jen na tvůrci, jak celé natáčení pojme. Tohle je velmi osobní. (06.11.2014)

Po delší době jsem se vrátil ke Godardovi a tentokrát mě to nebavilo a dokoukával jsem to na silu. Občas vytýkanou bezdějovost bych odpustil, to jsem čekal. Různé hrátky s kamerou, podivně sekaný obraz i zvuk jsem čekal taky. Nejvíc mě ale vytáčely postavy. Mladé holky, které neví, co chtějí a kluci, kteří naopak chtějí jen to jedno. Nějak se jim to nedostává, jsou z toho nervózní a mají praštěné řeči… tu o sexu, tu o politice, občas si zafilozofují. Přišlo mi to jak naše dávné debaty na střední po pár pivech. To jsme taky byli středem světa a věděli jsme všechno. Akorát nás u toho naštěstí nikdo netočil. Nakonec jsem to dokonce vydržel (jedna hvězda) a u pár vět jsem se pousmál (druhá menší hvězda). Na doporučení to ovšem není, a kdyby to nebyl Godard, hodnotilo by to ještě méně lidí než aktuálních 354. Raději si od něj dejte jiné filmy. (10.09.2021)

"I'm glad Paul's in love with me. I might let him screw me."     Dráma, ktorá formou sociologického prieskumu podáva obraz mladej generácie danej doby, jej ideály a sklamané nádeje, jej zmýšľanie ("There are things that interest me." "Such as?" "Nothing comes to mind, but lots of things."). Toto absurdno-realistické dielo (viem, to spojenie je absurdné) je bezdejové, resp. dej by sa dal opísať pár slovami (partnerský trojuholník sa zmení na štvoruholník, aby sa na konci zboril). Vizuálna stránka filmu je veľmi pekná, čomu napomáha aj množstvo pôvabných dievčat. Páčili sa mi aj odkazy na filmové umenie a rolu filmu v spoločnosti. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.     "It wasn't the movie of our dreams. It wasn't the total film we carried inside ourselves. That film we would have liked to make, or more secretly, no doubt, the film we wanted to live." (31.05.2022)