Bostonský případ

Zatraceně kvalitní detektivka, na jejíž styl vyprávění si ale musí člověk nejdřív zvyknout. Já tedy rozhodně musel, protože i když mám oko cvičený na čtení titulků a zároveň přejíždění děje na obrazovce, sledovat dění na dvou, třech či pěti oknech jsem prostě nestíhal a docela mě to rušilo. Oproti mnoha jiným jsem se s tímto způsobem rozoknování potkal poprvé a Čtyřiadvacítkou nedotčen mě to nejdřív málem odradilo. Příběh je nestandardním vyšetřováním, kde vlastně ani tak nejde o to vypátrat, kdo je vrah, ale udělat jeho vraždění přítrž. Postavy policistů jsou většinou dost odfláknutý, protože na ně nebylo dost času. Víc prostoru dostal Henry Fonda jako hlavní vyšetřovatel a nejvíc paradoxně Tony Curtis jako schizofrenní psychotický vrah a to přestože se objeví až v poslední třetině. Jenže největší problém tu je, že se to pouze zakládá na pravdě. Ve skutečnosti totiž tu chybí řádná dávka faktů a událostí provázejících jak DeSalvovo zatčení, tak uvěznění. DeSalvo nebyl žádný beránek, od mládí byl problémový typ, kradl a přepadal a něklikrát i seděl. Všechny ženy (19 - 85 let) zabil v období jednoho a půl roku od 6/1962 do 1/1964 (to mu mimochodem bylo přes třicet). Po jeho odhalení se přihlásily další desítky a stovky, že je také přepadl a znásilnil. DeSalvo byl v sedmašedesátým odsouzen na doživotí, ale necelý půlrok poté se mu povedlo utéci z vězeňské nemocnice. Když se další den přiznal se slovy, že chtěl jen ukázat veřejnosti, jaké podmínky v té nemocnici panují, odvezli ho následně do nejtěžší věznice Walpole, kde ho o šest let později našli zavražděného v uzavřené cele. Jeho vraha nikdy nedopadli. Přesto pochyby nad jeho "autorstvím" vražd stále zůstávají, protože oběti byly tak rozdílné (věk, rasa, modus operandi) a navíc se několikrát rozcházela DeSalvova výpověď s důkazy. Někteří dnes soudí, že mohl krýt skutečného vraha. Film je prostě hodně upravená pohádka, která nemá se skutečností nic moc podobnýho a to včetně toho, že deSalvo nebyl nikdy diagnostikován jako schizofrenik ani žádný duševní záchvat nedostal. Ale jako film je to výtečná kombinace napětí a nebezpečí. Kdo se chce něco dočíst nejen o DeSalvovi, archiv FBI je nejlepší možností. (14.12.2006)

Skvělý Henry Fonda i Tony Curtis v netradičních rolích. Film hodnotím s ohledem na dobu vzniku, tehdy se na schizofrenii i její léčbu pohlíželo jinak a byla to více méně filmová rarita. Z tohoto hlediska film trochu zestárl a odkrývá věci, v dnešní době, více méně všední. Nicméně jde o nadprůměrnou kriminálku. (16.07.2017)

Najmä vďaka prvej polovici, nijak výrazná dráma, ktorá zaujme akurát formou spracovania. Druhá polovica z hľadiska vyšetrovania, vypočúvania podozrivého rozhodne zaujímavejšia, no v dnešnej dobe sa už nejedná o nijak mimoriadny snímok o sériovom vrahovi, ktorý by si vzhľadom ku skutočným udalostiam zaslúžil nové spracovanie. (20.06.2017)

"Když donutíte Alberta otce rodiny, aby uznal existenci Alberta škrtiče, zešílí úplně." Nemám úplně v oblibě detektivky, ve kterých je mi na začátku sděleno jméno vraha a pak už jen čekám na to, až ho vyšetřovatelé náhodou potkají v nemocnici. Tak jednoduché to samozřejmě nebylo, ale napnout mě nedokázalo. Spíše mne udivovaly ty dámy, které si v poklidu pouštěly do bytu cizího chlapa, i když byly dostatečně zmasírovány médii o fintách škrtiče. Asi půjdu vyzkoušet, jestli to funguje i u nás. Ovšem než se tak stane, tak se přiznám, že víc než celý hon na DeSalva mne zaujalo zapojení mága Hurkose do vyšetřování případu, protože tohle byla opravdu zábavná postava. (21.03.2019)

Neveľmi ma zaujíma nakoľko sa zhoduje, či odlišuje filmový príbeh od skutočnosti, a to tým viac, že si na prípad bostonského škrtiča už spomínam iba hmlisto. Vo filmovom spracovaní ma zaujala trojica hercov, okienkovanie a dabing. Z hercov patril začiatok veľkému hercovi malých úloh - Georgeovi Kennedymu, aby ho v strednej časti vystriedal charizmatický Henry Fonda a v záverečnej tretine sám seba prekonávajúci Tony Curtis. Okienkovanie vo všeobecnosti nemám rád, pretože je pričasto zbytočným efektom. Tu však malo aj svoj dramatický zmysel, čo jeho použitie rehabilituje. Už som niekde písal, že hudbu vnímam, keď ma zaujme alebo ruší a to isté platí aj o dabingu. A tento, na čele s Viktorom Preissom, ma zaujal. (22.06.2010)