Submarino
Submarino
Submarino
Obsahy(1)
Nick a jeho mladší bratr se protloukají životem poznamenaní nešťastnou událostí v dětství. Nick se právě vrátil z vězení a zdá se, že kromě pití piva a občasné návštěvy posilovny, není nic, co by ho zvlášť zajímalo. Jeho mladší bratr pečuje po smrti své ženy o malého syna, před nímž však skrývá tajemství, které dítě odhalí až smutně snadno. Oba bratři se sejdou na matčině pohřbu, kde se životy všech zúčastněných náhle propojí... Vinterberg působivě vypráví příběh dvou outsiderů z kodaňského předměstí, kteří žijí ze dne na den a snaží se v bezútěšném prostředí přežít; stačí jim „udržet hlavu nad vodou“, k čemuž metaforicky odkazuje název filmu Submarino. Seversky syrové drama se strhujícími hereckými výkony je natočeno s citem pro formu a autentičnost situací, které jen posilují emotivnost snímku.
Ve svém šestém filmu Submarino se Thomas Vinterberg navrátil k tématu dysfunkčních rodinných vztahů obdobně jako ve své předchozí tvorbě: ve snímku Rodinná oslava z roku 1998, vůbec prvním filmu manifestu Dogma 95, který získal ocenění na mnoha mezinárodních festivalech či později v odlehčené podobě v komedii Když se muž vrací domů (2007). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Tak toto je další z typických drsných příběhů o nelehkém životě z nehostinného severu ve kterém se setkáme se dvěma bratry, kteří si v dětství prožijí takové trochu větší trauma, které se s nima táhne po zbytek života jako smrad z Černobylu. Možná hlavně lingvisty a milovníky podvodního světa zmate tento název, ale ujišťuji je, že se děj neodehrává v ponorce, ale na pevnině. Tento snímek nás provede životem dvou bratrů, od jejich dětství až po dospělost, kde se jejich cesty rozdělily a každej si šel svou cestou. Jeden z nich udělal kariéru ve vězeňském prostředí a ten mladší to rozjel ve velkým jako dealer drog a do toho si v tom rauši stačil udělat malé dítě. Jejich životy se opět propletou na pohřbu jejich nezdárné matky a my se staneme svědky napínavého průběhu, který se překlene v celkem očekávaný závěr se kterým se seveřani moc nemazlili a naservírovali nám to pěkně na podnose bez žádných hollywoodských příkras. Režisér Thomas Vinterberg obsadil do tohoto snímku celkem neznámé tváře, teda kromě Jakoba Cedergrena, kterého jsem viděl v titulní roli dánského kriminálního thrilleru Tísňové volání. Je pravdou, že než se snímek rozjede tak to trvá tak půl hodinky, protože režisér se zde snaží vykreslit psychologické profily hlavních postav, což se mu celkem povede a i když to nemá nějaký ten akční spád, tak přesto mě to celkem bavilo a je nutné podotknout, že je to jeden z těch uvěřitelných příběhů, které jsou sice smutné, ale kterých se na světě odehrává nekonečně mnoho. Za severskou objektivitu a reálnost dávám něco přes 80%. ()
Drsné, surové, temné se světýlkem naděje na konci tunelu. Jediné, co mě udivovalo, že i když se všichni hrdinové filmu ocitají na společenském dně, tak stále žijí v přijatelných životních podmínkách, zabezpečeni materiálně natolik, aby nežili na ulici a ještě stále nevypadali jako totální lidské trosky. Znamená to, že dánská společnost je na to dno nenechá dopadnout, či jim aspoň podsouvá spoustu "sociálních" padáků, aby ten dopad nebyl tak tvrdý? Dost mě zajímá, nakolik film v tomto ohledu odráží dánskou realitu. Jinak herecké výkony všech zúčastněných byly opravdu brilantní... Film, který se vám dostane pod kůži... ()
Vinterberg je již nějakou tu dobu bezpečnou zárukou toho, jak vám přivodit smíšené pocity vedoucí povětšinou k hlubší depce. Přesně takové pocity jsem měl z Rodinné oslavy, měl jsem je u geniálního Miláčka ráže 6,65 a nyní Submarino není vyjímkou. Na hlavní hrdiny se lepí takové životní exkrementy, až Vám to přijde skoro podezřelé, že tohle může potkat dva lidi, v tomto případě dva bratry, kteří se spolu setkávají už jen na pohřbech nebo ve vězení. Vinterberg se pokouší o chladnou sondu do života sociálně slabších lidí a fetek... Jasně kolikrát jsme toto klišé slyšeli, ale ono to asi zřejmě není od věci vidět čas od času příběh tohoto rázu, ikdyž je to klasická festivalovka, která se zavděčí divákům i zároveň kritikům. Režisér odvedl dobrou práci a symaptická postava staršího bráchy mne nutí dát za čtyři hvězdy. ()
Velká dávka deprese z Dánska. Film rozhodně nemá nejoriginálnější téma, přesto ho výborně dokáže na nás přenést. Ta nepříjemnost a jistá zoufalost z filmu doslova sála a pro nás diváky, to není lehká podívaná. Velkou zásluhu na tom má režisér Thomas Vinterberg, který nikdy neuhne stranou a díky tomu jsme vždy v centru dění. Vinterberg své postavy nešetří, ale taky je nesoudí. Sice dělají morálně špatné věci, ale nikdy jsem z nich neměl pocit, že jsou to špatní lidé. Jen měli hodně smůly celý život a nedokázali jí porazit (vztahy, smrt, závislost). Navíc se zde ukáže, že i když se postavy snaží činit dobré skutky, tak se jim to vždy vrátí. Začarovaný kruh plný bolesti a smutku. Submarino je zajímavý a hodně povedený film. PS: Za filmovou výzvu děkuji uživatelce leila22 . ()
Typická seveřina. Surový jak podrážka od boty, lidský asi jako odpadkový kontejner v Bronxu a drsný jako skandinávská krajina, která si do každého takového filmu přitáhne svojí těžko nahraditelnou atmosféru. V tomhle filmu se toho děje hodně, ale vše má svůj řád, tím řádem je život takový, který si vybrali dva kluci, co od mala žili s, ve většině případů, na mol fungující matkou. Už jenom díky té laskavosti obou hlavních představitelů jsem si přál, aby to dopadlo alespoň trošku podle mých představ. Dopadlo to nakonec tak, jak dopadá každá severská psychologická perla, tvrdě s realitou a křížkem na funuse, s rukou v ruce po ledově chladných ulicích Kodaně. Ale stojí to za to vidět. ()
Reklama