Med

Kluci na celém světě touží po "spravedlivém světě", přičemž si velmi citlivě uvědomují příkoří, kterých se jim dostává od jiných, a daleko méně již příkoří, které jiným způsobují. Na vysočině (nedivil bych se, kdyby se tam objevil zákmit Pernštejna) žije Yusuf. V prostředí sice omezeném (rodina, škola), ale propleteném složitými vztahy (otec, matka, učitel, spolužák). Yusuf se dosud nenaučil jasně a srozumitelně vyjadřovat (je ještě dítě!), a právě to dává filmu nezvyklou dramatičnost. Film má ovšem nejen místní, ale i časovou dimenzi. Tak jako nelze zkrátit nebo urychlit čtení Ezopovy bajky nebo jezení jablka, nelze ani uspěchat jeho postupné "získávání zkušenosti". Film není zatížen zbytečnými symboly, a pokud ano, tak jedním, českým, "MohaMED". (27.10.2016)

Co na to říct. Pro mě nejhorší film festivalu, který jsem vybral na základě ocenění a hodnocení na IMDB. Začátek byl sice slibný a nebyla to úplná nic neříkající blbost, ale za medvěda to fakt nestálo. Jako většina tureckých filmů, mě však i tento spíše zklamal a začínám mít pocit, že když tureckou kinematografii do budoucna budu prostě ignorovat, o nic zásadního ani nepřijdu. (3/10) [MFFKV 2010] (12.07.2010)

Byl jsem omámen z překrásného prostředí, kde se celý děj odehrával. Podstatně méně jsem byl omámen z neuvěřitelně nudného děje. Prvních asi 40 minut uteče poměrně rychle, protože je prostředí nesmírně zajímavé. Zbytek filmu se ovšem vleče hlemýždím tempem. V podstatě nic zajímavého se neděje a snímek se vleče ke svému již v úvodu předesílanému konci. Mám ze snímku neblahý pocit, že si chtěl režisér spíše zahrát na umělce, než stvořit cokoli koukatelného. Když vytvořím snímek, kde se polovinu stopáže koktá a tu druhou se chodí z jednoho místa na druhé, tak to ještě automaticky neznamená, že jsem stvořil meditativní snímek s mimořádným myšlenkovým přesahem. Bezobsažná hra na umění maskovaná krásnou přírodou. Nic víc, bohužel. (24.07.2018)

Zlatým medvědem ověnčený výstup do drsných hor, v nichž prožívá své dětství uzavřený chlapec Yusuf, hypnotizuje svou pomalostí, básnickými kompozicemi i nádherně sytou ztišenými emocemi postav. Semih Kaplanoglu pomalu odříkává svou lyrickou báseň o mlčenlivé lásce a bolestné nesmělosti, kamera Barise Ozbicera kouzlí nádherné obrazy a „Med“ odtikává svůj čas ve zcela jiném tempu, než je v dnešní kinematografii zvykem. Hořkosladké strnutí v překrásné filmové poezii a další z vrcholů letošních Varů. [MFF KV 2010] (12.07.2010)

Hezky natocene, krasna priroda, vesnicka architektura... Ale strasti a trampoty jednoho ne uplne inteligentniho tureckeho chlapce me asi v polovine zacaly nudit. To je opravdovy festivalovy snimek, po jeho zhlednuti se tvurci poplacaji po zadech, mozna se vytahne i nejaka soska a pak se na film zapomene. Prvne v Turecku... (11.01.2020)