Jak jsem strávil tohle léto

Ruský "dokument" á la National Geographic o rutinní a osamělé práci na metorologické stanici v pustině, kde se z naprosto hloupé až nepochopitelné příčiny rozpoutá psychologický a posléze reálný boj mezi dvěma muži...Rozvláčné tempo vyprávění bych byl ochoten tolerovat vzhledem k tomu, že může demonstrovat prvek izolace i pomalu plynoucího času v daných podmínkách, ale chování samotných postav nikoliv...V momentě, kdy se ozve první výstřel, jdou reálně budovaná atmosféra, vztahy i motivy jednoduše k čertu... (22.10.2010)

Archym volá Rusalku....Prosím potvrďte příjem.“..,,POTVRZUJI.“..,,Došla k vám telemetrie?“...,,ANO. V AUTOMATICKÉM REŽIMU. VŠECHNO JE V POŘÁDKU.“..... VOPRUZ!!! Dva chlapi na osamělém místě a aby to bylo zajímavý, tak nic zajímavýho nedělají ani neříkají. Minimálně ¾ filmu. Ven by neměli vycházet beze zbraně – ne kvůli separatistům, ale medvědovi a já čekám, že teda přijde a sežere je. Nepřijde ani medvěd ani vlk, ale prase, který za sebou táhne ranec kurevský nudy. A já jsem stejnej magor jako ti dva meteorologové na Kamčatce, protože koukat na film jen proto, abych zjistil, jestli je či není Paša debil a nemít ani trochu ponětí o meteorologii ani zájem o ten kus ostrova Archym mi připadá jako uchylárna. Závěr se sice změní v (rádoby) psychologické drama, které mi dá onu odpověď, ale doufám, že Vy jste letos v létě dopadli lépe! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět budík, který v Rusku budí mrtvoly. 2.) Jsem meteorolog a slyšel jsem, že se kdesi dají vydělat slušný prachy. 3.) Hledám téma pro seminární práci. 4.) Chystám se do Rusku a nevím co nepoužívat jako ohřívač. (07.11.2010)

Najväčší problém tohto filmu je, že každý záber trvá o polovicu dlhšie, než je to potrebné. Aj keby sa skrátili o polovicu, stále môžme hovoriť o pomalom tempe rozprávania. Prvá hodina je dosť stereotypná, prakticky bez akejkoľvek scény, ktorá by aspoň nachvíľu prerušila jednotvárnosť. Naopak druhá polovica je výrazne zaujímavejšia. Hladovanie a skrývanie sa na ostrove pred nevypočitateľným kolegom je vzhľadom na rozťahaný úvod výrazné oživenie. Scénu kde sa už maximálne vyčerpaný Pavol zohrieva nad bedňou s rádioaktivným materiálom i jeho pomstu si budem dlho pamätať. Škoda tej veľkej rozvláčnosti a nevyváženosti, pretože prostredie i atmosféra je výborná a komorne ladeným snímkom ako tento som sa nikdy nevyhýbal. Skrátiť ho o 20-30 minút a možno by som dal aj štyri. Ale keby, keby...60%. (04.12.2011)

Rozhodni se, spolehni se. Každé nové ráno, každý nový den. Robinsonáda obklíčena trochu jiným pohledem. Polidštění panenské přírody stahuje mrazivost i podstatu já čistým mlčením osamělosti ve vizuálně planoucí tkáni. Mentor a žák. Zkušenost a lehkovážnost. Pronásledovatel a pronásledovaný. Světlo rutiny rozeklané v pólu veršů pustinných, plání nehnutých. Zurčivá strohost psychologického úpatí. Zapadlý vzkaz v polozapomenutých rukách fotogenických exteriérů, charismatické útočiště Grigorije Dobrygina. Cesta je volná, povinnost si umanula, nerozvážnost usmýkala. (08.02.2015)

Opuštěný arktický ostrov je dějištěm malé psychologické války mez dvěma meteorology, na jejímž počátku je celkem banální strach z reakce na tragickou zprávu z pevniny. Poetická kamera Pavla Kostomarova rámuje roztržku záběry netečné severské přírody, které zesilují nepochopení a míjení obou aktérů. Lyrická složka kontrastuje s výbušnými zvraty v chování postav neschopných komunikace ve vyhrocené životní situaci. Popogrebského snímek svou pitoreskností, morbiditou i psychologickou propracovaností rozhodně patřil k nejlepším zážitkům letošního festivalu. [MFF KV 2010] (12.07.2010)