Jak jsem strávil tohle léto

Dvouhodinový pohled na čukotské (nebo kýho čerta) pláně. Situace na meteorologické stanici, kde pobývají dva zaměstnanci - zkušený pardál a nováček Paša. Postava Pašy je pak rozporuplná a roztáčící děj do skutečných vývrtek, aby pak všechno nějak skončilo...Moc se tu nemluví a nikdo nikam nespěchá - ale mějme na paměti, že je to ruský film. A film je to zdařilý, nevím jak to, ale i když jsem se dívala v pozdní hodinu a bylo to fakt dlouhé a děj tedy tekl velmi poooomalu, nenudila jsem se a jsem ráda za ten neotřelý pohled. Více takové syrovosti a studeného vichru. (07.02.2011)

Když respekt přeroste v strach, není to dobré. Two-men-show pa rusky. Magie snímku je v tom, že jsem si po celou dobu stopáže nepřestával v hlavě tipovat následné chování hrdinů. Akce -> reakce. Jaká bude? Jako surrealistická psychohra s divákem je Jak jsem dopadl tohle léto trefou do černého. Vlezlý odér nejistoty se v podobě všudypřítomné severo-polární mlhy rozlézá divákovi v hlavě, šokující náboj několika scén je potom tak silný, až se z toho tají dech. Už vidím, jak se američani chystají na vlastní verzi s jedním velkým flashbackem, aby ukázali, co tam Sergej s Pašem tu dlouhou dobu před zapnutím [REC] dělali... že se to potom tak posralo. Až na přehnané množství úúúžasných dlouhých záběrů (tak jsme lidi, ne - taky mám rád svěží lenost filmů, ale tohle byl extrém) a na pár problémů s uvěřitelností elementu lidského chování super. (06.11.2010)

Rozhodni se, spolehni se. Každé nové ráno, každý nový den. Robinsonáda obklíčena trochu jiným pohledem. Polidštění panenské přírody stahuje mrazivost i podstatu já čistým mlčením osamělosti ve vizuálně planoucí tkáni. Mentor a žák. Zkušenost a lehkovážnost. Pronásledovatel a pronásledovaný. Světlo rutiny rozeklané v pólu veršů pustinných, plání nehnutých. Zurčivá strohost psychologického úpatí. Zapadlý vzkaz v polozapomenutých rukách fotogenických exteriérů, charismatické útočiště Grigorije Dobrygina. Cesta je volná, povinnost si umanula, nerozvážnost usmýkala. (08.02.2015)

Archym volá Rusalku....Prosím potvrďte příjem.“..,,POTVRZUJI.“..,,Došla k vám telemetrie?“...,,ANO. V AUTOMATICKÉM REŽIMU. VŠECHNO JE V POŘÁDKU.“..... VOPRUZ!!! Dva chlapi na osamělém místě a aby to bylo zajímavý, tak nic zajímavýho nedělají ani neříkají. Minimálně ¾ filmu. Ven by neměli vycházet beze zbraně – ne kvůli separatistům, ale medvědovi a já čekám, že teda přijde a sežere je. Nepřijde ani medvěd ani vlk, ale prase, který za sebou táhne ranec kurevský nudy. A já jsem stejnej magor jako ti dva meteorologové na Kamčatce, protože koukat na film jen proto, abych zjistil, jestli je či není Paša debil a nemít ani trochu ponětí o meteorologii ani zájem o ten kus ostrova Archym mi připadá jako uchylárna. Závěr se sice změní v (rádoby) psychologické drama, které mi dá onu odpověď, ale doufám, že Vy jste letos v létě dopadli lépe! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět budík, který v Rusku budí mrtvoly. 2.) Jsem meteorolog a slyšel jsem, že se kdesi dají vydělat slušný prachy. 3.) Hledám téma pro seminární práci. 4.) Chystám se do Rusku a nevím co nepoužívat jako ohřívač. (07.11.2010)

Ruský "dokument" á la National Geographic o rutinní a osamělé práci na metorologické stanici v pustině, kde se z naprosto hloupé až nepochopitelné příčiny rozpoutá psychologický a posléze reálný boj mezi dvěma muži...Rozvláčné tempo vyprávění bych byl ochoten tolerovat vzhledem k tomu, že může demonstrovat prvek izolace i pomalu plynoucího času v daných podmínkách, ale chování samotných postav nikoliv...V momentě, kdy se ozve první výstřel, jdou reálně budovaná atmosféra, vztahy i motivy jednoduše k čertu... (22.10.2010)