Na cestě

45th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2010 - HORIZONS - Horizonty (Na putu / ON THE PATH / Na cestě) Pro muslima být muslim je asi to nejdůležitější na světě a to tu suveréně předvedl Amar vůči Luně. Nevěřil bych, že by tak "šťastný" pár, který bych řekl, že je nerozdělitelný, dokáže během kratké doby náboženství takto totálně rozbourat... - 6. 7. 2010 - kino Thermal - Velký sál - Karlovy Vary - 70% (16.07.2011)

Tak nevím, je to už mé druhé setkání s tvorbou Jasmily Žbanić a stejně jako u její oceňované Grbavici mám pocit, že se s jejím filmařským viděním nějak míjím. Zajímavé téma muslimského náboženského radikalismu, který dokáže rozložit partnerský vztah dvou mladých lidí plánujících společný život a potomstvo, je sice podáno přehledně, ale tak nějak sterilně. Klady? Vahhábovské hnutí je pro nás nábožensky vlažné středoevropany stejně exotické jako odpudivé, takže jeho zobrazení ve filmu je divácky přitažlivé. No a Zrinka Cvitesic je slušná herečka a pohledná žena, takže je na co koukat. Film jako celek mi ale přišel nevýrazný, popisný a dokázal ve mě vyvolat jen velmi vlažné emoce. Celkový dojem: 60 %. (20.01.2013)

Podľa mňa fantastický film. Veľmi moderný film v produkcii štyroch krajín odohrávajúci sa v krajine postihnutej vojnovými hrôzami. Slovanskej krajine, kde však väčšinové obyvateľstvo vyznáva islam. Divák dostáva veľa faktov ohľadom islamu a moderného sveta. Sám som zistil, že islam má veľa podobností s kresťanstvom, ktoré vyznávam. Tak ako by sme sa my mali modliť ráno a večer, tak to ráno robia moslimovia. Tak, ako by sme nemali sexovať pred svadbou, tak je to aj u moslimov, avšak oni majú veľa iných pravidiel, zakrývajú tvár ženám, nepodávajú im ruky, ženy sú v podstate slúžkami, moslim ich môže mať viac a veľa iných pravidiel ohľadom zákazu fajčenia, alkoholu, aj keď aj to je v našom náboženstve zakázané, ak sa napríklad jedná o závislosť alebo opilstvo. Ťažko povedať niečo voči tomuto náboženstvu lebo je svojské, je iné, má svoje predpisy, ale veľmi popiera užívanie života tu na Zemi, orientuje sa viac menej na posmrtný život aj keď aj to je v istom zmysle v kresťanstve. Divák si na konci môže vybrať, či je preň dôležitejšie šťastie tu na Zemi a rodina alebo strata tohto pre možné vyššie šťastie po smrti. Tu je to možno troška prehnané, ale je to zaujímavá otázka, čo uprednostniť. Mne ako kresťanovi je jasné, že islam nie, ale čo ak by mi dala žena, ktorú milujem takúto dilemu, čo by som si vybral ak by som sa nechcel vzdať BOHA. Možno to chce empatiu a nepreháňanie, čo podľa mňa kresťanstvo nemá, to má podľa mňa základnú morálku a etiku a nie rôzne neuznávanie iných náboženstiev, žiadny fundamentalistický terorizmus. Film je veľmi kľudný a nemyslím si, že by boli moslimovia v ňom vykresľovaný zle, možno až na tú zbabranú scénu s predbiehaním kamióna v zákrute, ale to bolo podľa mňa jediné reálne zlyhanie a možno ešte ten sex a nahé telo bolo zbytočné, takto sa s tým ťažko môže osloviť širšie publikum. Tak či tak, ako mi to spočiatku prišlo príliš tiché, tak som to nakoniec veľmi ocenil, veď v časoch mieru máme najväčšiu šancu popremýšľať o tom, čo sme, kam sa chceme dostať, v čo vlastne veríme, či to, čo robíme má zmysel a podobne. Herecké výkony sú skvelé, dej je pekne rozdelený a je zmysluplný, veľmi veľmi sa mi páčil a rád by som ho pustil širšiemu publiku a aj v rodine. (09.06.2012)

Rodačka z Bosny a Hercegoviny se ani tentokrát nevyhne účtování s krvavou válečnou minulostí bývalé Jugoslávie. Na rozdíl od jejího předchozího filmu Grbavica se ale Na cestě místo viny zabývá vírou. Fascinující na něm je to, že přes obrovské protiklady mezi oběma stranami ani jednu nevyzdvihuje nebo naopak neodsuzuje. Jasmila Žbanić se drží přesně na úzké hranici a zůstává radikálně neutrální. Její otázka, jestli tyto dva pohledy na víru dokáží existovat vedle sebe, proto v hlavě zní o to hlasitěji. (20.09.2010)

Každý z nich podnikal svou cestu. Ona za otěhotněním, on za nalezenou vírou. Jejich společná cesta se ale začala drolit, jejich vztah se postupně zašlapával do prachu země. On, docela pijan, se totiž po ztrátě zaměstnání a náhodném setkání se starým známým z války obrací k ortodoxnímu islámu. Vzdaluje se nejen jí, ale i všemu, co ho doposud provázelo – zábava, alkohol, sex, radost a prozápadní styl života. Karty a fakta jsou rozdané, záleží na divákovi. Kam se přikloní, režisérka nijak zvlášť neovlivňuje, i když v závěru přeci jen nahrává jí. Jde však o to, čím si musíme projít, než se závěru dobereme. Čekají nás dialogy, které zaujmou, situace, které působí civilně a uvěřitelně. Nelze se však ubránit prázdným a hluchým místům a režijnímu uchopení, které prostě nevtáhne. Nic hlasité nebo naléhavého mi v hlavě po projekci neznělo. A to je, myslím, docela chyba!! (29.10.2013)