Chladna zrána

Snaha o napodobení formanovsko-papouškovsko-passerovské novovlnné poetiky 60. let je do očí bijící. Ale nějak to není ono, dialogy, ať už napsané nebo improvizované, nejdou do kýžené hloubky. A totéž platí o herectví jako celku, je to všechno takové přibližné, nedotažené. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1982. (27.02.2021)

Další Drhovo povedené dílko. Jeho oblíbený filmový jazyk ve stylu "hraný film (téměř) jako dokument" zde dosahuje světové úrovně - těžko budete ve světovém kině hledat něco podobného. Skvělý herecký ansámbl, kde vlastně každý z herců je v čs. filmech dosti vzácný/neokoukaný. Dášu Neblechovou jsem poznala před mnoha lety osobně při mém pobývání v Plzni. Hálovou mám také velmi ráda, ale zde, chudák, vyfásla opravdu doslova úděsnou a těžko uvěřitelnou roli frigidní (?), s prominutím, krávy, která se chová ke svému muži-vojákovi na opušt´áku hůře než k hadru na nádobí a pro mě to byl ve filmu nesnesitelně rušivý element.  Osobně si něco takového vůbec nedovedu představit, ale i takovéhle tupé jalovice se mezi námi děvčaty občas (nebo dokonce často?) najdou. Mladý Ivan Urbánek je moc hezký a v jeho profilu jsem nenašla film "Holka na krátkou trať", kde také hraje. (31.08.2023)

Prý příběh o spalující touze! Pokud ano, tak ta touha je vyloženě jednostranná, protože manželka tedy moc touhou nehořela anebo měla fakt dobrý mimikry. Každopádně tohle je Drha ve své anarchistické podobě. Chvílemi to totiž působí tak, že nechal herce, ať si dělají co chtějí a pak to nějak sestříhal. Kvality Radostných událostí to sice nedosahuje, ale pár highlightů se tu najde (společné vaření, scéna odchodu do hospody...) a královnou je samozřejmě Dáša Neblechová, která v jedné ruce drží cigáro, v druhý kafe a se svými kily navíc za mohutného vyfukování kouře irituje svoje okolí kecama o tom, jak má "nemocné srdíčko". Pro mě velmi silné tři hvězdy. (27.09.2017)

Alfred Jarry ČST  Drha přišel se svým diptychem ve špatnou dobu. Kombinace satiry, naivního, dada a absurdního umění zažila svůj vrchol ke konci šedesátých let dvacátého století. O jednu generaci později již byli diváci jinde. Druhá vlna, sice mnohem slabší a vyvolaná především touhou poznat Havlova absurdní dramata, přišla zase zhruba o dekádu později. Přesto zůstává Drhovo solitérní dílo dodnes živé. A bohužel spolu s tím i dodnes nepochopené. Skvostný pohled cynického pozorovatele na několik dní života jedné rodiny, jejíž chod nabourají rovnou dvě mimořádné události v podobě návštěvy kamarádky a opušťáku syna, je postaven především na vycizelovaných dialozích a náramně zdařilých hereckých výkonech Gollové, Neblechové a Řeháka. Gollová v roli babičky je pouze vtipnou glosátorkou jednotlivých situací, ovšem Neblechová je přímo jejich tvůrkyní. A to tvůrkyní zcela mimořádnou, která si nic nezadá s čelnými představiteli britské školy suchého humoru. (04.08.2023)

Komediální příběh z vesnického života, kdy se voják vrací na opušťák domů a chce být aspoň chvilku se svou ženou sám. Jak na potvoru mají ale návštěvu a rozjíždí se vlna humorných situací. Já jsem se bavil výborně! Interiéry domu, hospody, vlaku, taneční zábavy nebo všechny exteriéry jsou nasnímány až jakoby dokumentární kamerou a určitě snímku neškodí. Prostě vyprávění přímo ze života (scénu s papučemi prostě nevymyslíš, to je prostě klasika :)). Jedna z posledních televizních rolí pro Natašu Gollovou a je škoda, že dostala tak málo prostoru (kdo četl Cibulkovu knížku o Nataši Gollové, tak mu to dojde). Dobrá scéna, když se vrací František vlakem domů a v jídelním voze platí za vajíčka, 4 chleby a dvě piva 15 korun, 60 haléřů. Dnes by platil minimálně 200 korun. (12.03.2017)