Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Skicování venkovského naturelu nahradila charakterová drobnokresba, venkovskou frašku smutná komedie o srdečních záležitostech. Seriál nezmizel, jenom se děje na pozadí příběhu Pepika Hnátka. Díky Krobotovi jde o přesvědčivou, dílčími gesty komickou, avšak v celku tragickou postavu. Ani jako scenárista, ani jako režisér se Prušinovský trenérovu omezenému rozhledu nevysmívá, vlastně na něj pohlíží o poznání smířlivěji než na morálně vesměs ohebnější zbytek týmu. Film Hnátka ukazuje jako posledního muže, který věří svému poslání a zároveň stojí nohami na zemi dost pevně na to, aby sklouznul k fanatismu „Jiřiny“. Jeho hlavní charakterovou vadou a překážkou k překonání je neschopnost vidět, jak svou „zabejčeností“ a skrýváním přívětivé tváře pod nerudnou maskou ubližuje sobě i druhým. Od tvůrců šlo o mazaný tah. Hnátkem nejenže získali středobod vyprávění, ale zároveň se nemuseli vzdát nadsázky, s níž pohlíželi a nadále pohlížejí na jádro Slavoje Houslice. V jádru seriózní, k určitému cíli směřující hlavní dějová linie je prokládána bočními mikroepizodami, v nichž zas až o tolik nejde a kterým mnohdy, bohužel, třeba dodat, chybí uspokojivé vyústění nebo alespoň vtipná pointa. Náladotvorné záběry venkovské krajiny pak spíše suplují televizní reklamy, než aby vytvářely výraznější atmosféru, o niž se starají především postavy, v jejichž případě tvůrci poněkud odvážně sázejí na to, že k nim budeme přistupovat poučeni dřívějšími seriálovými znalostmi. Jejich neduživý slovník a mimoděčné odhalování vlastních slabin nás vtahuje do univerza, v němž přebývá siláckých gest a unáhlených rozhodnutí a v němž naopak zcela absentuje schopnost sebereflexe. Postavy samotné kritického pohledu schopné nejsou, pročež ten zůstává na nás. Smích nad malostí a trapností figurek obklopujících Hnátka nikdy nepřerůstá ve výsměch zásluhou elementární soudnosti, přítomné v české filmové tvorbě stále řidčeji. Z některých na povrchu komických momentů právě naopak až mrazí. Mrazivě či jinak vtipných scének zde v poměru ke stopáži sice není tolik jako v některých epizodách seriálů, přesto mnohonásobně více než v podstatné části toho, čemu nás bída naučila říkat „česká komedie“. 75% (27.03.2012)

Any Given Saturday. Krobot je Eastwood, robot, suk, čertík v krabičce i Atlas, nesoucí na šíji tento de facto pilot populárního seriálu, o tom žádná. Pro svérázný vesmír víkendového čutání pro zábavu, žízeň či ambice mám veskrze pochopení, nicméně pro lidovou zábavu, co Okresní přebor představuje (Mičuda, tráva alias Slunce, seno a ujišťování se pohledem na křupany, že takový nejsem), už zase tolik ne. Z části plotu pana Hnátka se mi neudělalo dobře. To asi ty výpary z barvy.. (22.09.2014)

Ostře černohumorná kritika přízemních posedlostí a buranství vůbec. Pokud v tom někdo vidí oslavu a poctu sportovním nadšencům (a sportu obecně), je to patrně stejně beznadějný případ jako hlavní postava ve famózním podání Miroslava Krobota (on tu věčnou nerudnost snad ani nehraje...). Vtipné to je, ale mrazivá hořkost jednoznačně převládá (u seriálu je to spíše naopak). Jsem zvědavý, s čím přijde Jan Prušinovský příště, protože tenhle pán dokáže psát a točit typicky českou lidovou zábavu, která ale není lacinou křečovitou fraškou pro retardované publikum ve stylu posledních několika filmů Zdeňka Trošky. OKRESNÍ PŘEBOR (film i seriál) voní i náročným intelektuálům, a to už o něčem svědčí. BTW Vetchého "Jiřina" je asi nejrozkošnější vlezprdelkovská svině, jakou jsem kdy viděl. ;-) 70 % (16.09.2012)

Myslel jsem si, že šance, že někdy půjdu do kina na film s fotbalovou tematikou, přičemž se mi bude líbit - a bude se mi líbit víc než dvěma kamarádům fotbalistům, kteří fotbal na jakési nižší úrovni hráli, je asi taková, jako že vyhraju hlavní výhru v nějaké loterii. A stalo se. True story. Filmový Okresní přebor je takřka dokonalá tragikomedie. Naprosto přesné herecké výkony (výborný Miroslav Krobot!), přesný timing vtipů, dialogy jako ze života (kdy se tohle v českém filmu naposled stalo?). A jakkoli si na své přijde divák toužící po pouhé zábavě, obsahuje film i jakousi velmi smutnou dějovou linku, které mě fakt dostala. Postava trenéra Hnátka, který žije svým malicherným koníčkem a neváhá mu obětovat skoro vše, je ve své podstatě strašně tragická. A ty postavičky kolem něj (zejména Vetchý), to je kapitola sama o sobě. Být to o fous ostřeji společensko-kritičtější, je Okresní přebor dílo formanovských rozměrů. No nic, jdu si vsadit Sportku. 9/10 (31.03.2012)

Nevtíravá úsměvná hořkosladká záležitost. Milé a ČISTÉ povídání, které rozhodně není žádnou taškařicí, ale upřímnou drobnokresbou venkovského života. Scénárista a režisér Jan Prušinovský na něj pohlíží smířlivě, nevysmívá se mu, ač jde o místo, kde se zastavil čas. Své postavy má odpozorované, některé jsou na české poměry slušně vnitřně komplikované, divák však může postrádat vyloženě kladného hrdinu. Já však nikoli, stačili mi typově přesní herci, kteří dokázali přenést na plátno mentalitu buranů, aniž by samotný film sklouznul k buranskému vyznění. Prušinovský totiž není (zatím, a snad to tak zůstane) žádný populista jako Renč nebo Vejdělek, svým příběhem překvapuje, jak je prostý a jednoduchý, přesto své kvality má. Má také nesnesitelného dědka Miroslava Krobota, který svou ubručenou postavu hraje minimalisticky coby netolerantního samorosta, kterého sžírá desítky let stará nevěra manželky (zase v tom bude fotbal). Právě jeho umanutost (selhávající srdce) se stane motorem vyprávění. Není to ale jen on, ale i jeho banda pohodlných pivařů, kteří se po herecké stránce nemusejí za nic stydět. Nestydím se ani já, že po delší době českému filmu šoupnu čtyři hvězdy. Smích tu totiž neznamená posměch.. (06.03.2013)