Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Skicování venkovského naturelu nahradila charakterová drobnokresba, venkovskou frašku smutná komedie o srdečních záležitostech. Seriál nezmizel, jenom se děje na pozadí příběhu Pepika Hnátka. Díky Krobotovi jde o přesvědčivou, dílčími gesty komickou, avšak v celku tragickou postavu. Ani jako scenárista, ani jako režisér se Prušinovský trenérovu omezenému rozhledu nevysmívá, vlastně na něj pohlíží o poznání smířlivěji než na morálně vesměs ohebnější zbytek týmu. Film Hnátka ukazuje jako posledního muže, který věří svému poslání a zároveň stojí nohami na zemi dost pevně na to, aby sklouznul k fanatismu „Jiřiny“. Jeho hlavní charakterovou vadou a překážkou k překonání je neschopnost vidět, jak svou „zabejčeností“ a skrýváním přívětivé tváře pod nerudnou maskou ubližuje sobě i druhým. Od tvůrců šlo o mazaný tah. Hnátkem nejenže získali středobod vyprávění, ale zároveň se nemuseli vzdát nadsázky, s níž pohlíželi a nadále pohlížejí na jádro Slavoje Houslice. V jádru seriózní, k určitému cíli směřující hlavní dějová linie je prokládána bočními mikroepizodami, v nichž zas až o tolik nejde a kterým mnohdy, bohužel, třeba dodat, chybí uspokojivé vyústění nebo alespoň vtipná pointa. Náladotvorné záběry venkovské krajiny pak spíše suplují televizní reklamy, než aby vytvářely výraznější atmosféru, o niž se starají především postavy, v jejichž případě tvůrci poněkud odvážně sázejí na to, že k nim budeme přistupovat poučeni dřívějšími seriálovými znalostmi. Jejich neduživý slovník a mimoděčné odhalování vlastních slabin nás vtahuje do univerza, v němž přebývá siláckých gest a unáhlených rozhodnutí a v němž naopak zcela absentuje schopnost sebereflexe. Postavy samotné kritického pohledu schopné nejsou, pročež ten zůstává na nás. Smích nad malostí a trapností figurek obklopujících Hnátka nikdy nepřerůstá ve výsměch zásluhou elementární soudnosti, přítomné v české filmové tvorbě stále řidčeji. Z některých na povrchu komických momentů právě naopak až mrazí. Mrazivě či jinak vtipných scének zde v poměru ke stopáži sice není tolik jako v některých epizodách seriálů, přesto mnohonásobně více než v podstatné části toho, čemu nás bída naučila říkat „česká komedie“. 75% (27.03.2012)

Tak to ne, vážení. V noci jsem nemohl spát, jak mi pískalo v uších. Takové peklo jsem svým hodnocením způsobit nehodlal. Naprosto smířlivě proto píšu; mrzí mě, že se spolu s vámi nemohu radovat ze skvělého filmu. Ale nedá se svítit, holt na mě Přebor nějak zapůsobil, a i když je mi jasné, že v záplavě zdejších pochvalných ód nemám šanci si svůj odpad obhájit bez pohoršených úšklebků, nechce se mi srabácky dodatečně schovávat do davu. Pro sjezdaře libující si v disciplíně ´Sjíždění po černých ovcích´ původní komentář nemažu, pouze přesunuji do deníku na profilu. Stejně ale zůstanu tupounem, co se jen chce zviditelnit, že? Co naplat, veškeré ostatní stopy na ČSFD asi nehrají roli, když jde o všeobecně oblíbený film... Evidentně jsem ho viděl z naprosto jiného úhlu, než vy. Neslyšel jsem žádná kvanta hlášek, jen nálet sprostoty. Já vím, že to tak na vesnici chodí, sám na vesnici bydlím. Ale ani v reálu mi nepřijde nijak vtipná poetika fotbalových amatérů. Naopak je to smutné. A pakliže to tedy měla být sonda do smutné duše vesnického občana naší země, chyběla mi tam provázanost jednotlivých gagů a epizodek, která by tomu všemu dohromady vnukla pospolitost, jenž dělá film filmem. Včera jsem se nechal unést a napsal v afektu mnohé, co bych teď asi vynechal. Ale ač jsem si Okresní přebor promítal v hlavě celý dnešek, názor na něj změnit nemůžu. Pardon, užijte si vaše nadšení z Pepíka Hnátka, s rozumnými uživateli se těším nasepsanou u hodnocení dalších filmů. (30.03.2012)

Souhlasím s názorem, že seriál je určitě lepší. Miroslav Krobot se musel pěkně vyžívat v roli takového hňupa jako je Josef Hnátek. Ondra Vetchý to sesumíroval myslím hodně solidně..... -"Křivánek měl včera 11 piv, Kott jenom 8, Ovce měl 7 piv a Jarda 17." -"Jdi s tím doprdele." -"A můžu jít aspoň s váma." -"Jo." (20.07.2013)

Rád jsem houslické plejery zase jednou viděl v akci. Jirka Luňák si sice zlehka pokřivil charakter, Jarda Kužel vyměnil Rooneyho za Cantonu, předseda Orel ztratil něco ze svého dobráctví. Áda se příliš nutil do jazykové retardace, světští mne nijak zvlášť nezaujali a tak při udělení pěti hvězd zlehka pochybuji o své svéprávnosti. Jenže mě nikde na světě není líp, než na drnovišti v Houslicích, kde negativitu šířící Hnátek naprosto ovládá hřiště i přilehlé prostory, stahuje sparťany z kůže, nenávidí slávisty, snaží se ignorovat barcelonské trojúhelníky, zaplňuje svůj deníček brilantními poznatky a od jeho znuděných úst se práší humor nejsuššího kalibru. (10.09.2012)

Pepik byl frajer. Pepik byl takovej frajer, že si zajezdil ve škoďárně cityjdou pár let před tím, než ji mladoboleslaváci vypotili. Kromě toho uměl zajímavým způsobem řešit běžné mezilidské konflikty. .....Poté co jsem opustil promítací sál, táhl jsem si sebou podobný pocit, jaký ve mě kdysi zanechaly Hoří, má panenko, popř. Homolkoidi. Prostě knédl ist knédl a podle toho to tu vypadá - a já si nebyl jist, jestli tomu jsem vůbec rád. Všech podobných přebytečných pocitů mě zbavila až akutní gastritida způsobená lahůdkovým rozsračkovaným jakožemasem u strýčka mcbastarda, na který mě za odměnu pozvala má drahá půlka. Nyní s odstupem tří endiaronů a platíčka živěčichajícího uhla mohu napsat, že čtyři hvězdy jsou mírně nadsazeny, ovšem když jsem v povinné biografní reklamní půlhodince zahlédl, co se na nás chystá za filmy české provenience, mám nutkání diferencovat již předem. Bůh s námi a zlé v pyč (11.04.2012)