Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Okresní přebor je pro mě něco, jako zjevení na poli českých filmů a seriálů. Pan režisér naprosto přesně představil typický okresní fotbal s tou nejpřesnější atmosférou a nejparádnějšími hláškami, jaké jen můžete narazit na každé vesnici a kolikrát i městě, které nemá na to, aby nehrálo nic jinýho, než vokres. Každopádně fakt, že se chystá film, mě moc těšil, kdy nejhorší bylo to čekání. A pak najednou bum a byl konec března a já seděl v kině a čekal, až se tahle óda na radost spustí. Nakonec se spustila a byla boží, co Vám mám povídat. Pět hvězd z toho ale nepadlo, protože jsem v tom viděl ten seriál a chtěl jsem od všech všechno a nakonec jsem dostal akorát pár gagů od každýho, od někoho ani ne a jeden herecký koncert od Krobota. No, co naplat, s tím se prostě nedá nic dělat. Nicméně tady ty čtyři hvězdy nejsou nic špatného, právě naopak. Ve skutečnosti se jedná o asi nejlepší českou komedii, která vůbec od 90 let vznikla a to je prostě fakt, který mi nikdo nevymluví. Kopa naprosto perfektních, kolikrát i nečekaných hlášek a naprosto perfektní nástavba i menších příběhů, u kterých mě mrzí jenom to, že buď skončili a nebo bude dost malá šance, že je uvidím v dalším zfilmovaném seriálu nebo filmu. Nejsmutnější vlastně je, že já si ty herce hrozně zamiloval v těch jejich postavách a pokud je neuvidím v dalších příbězích, budu mě to dost mrzet. Na druhou stranu, také se může stát, že do budoucna by seriál neměl už co nabídnout. Na konci je tak jeden velkej rozdíl mezi Okresním přeborem v tomto filmu a realitou, se kterou se setkávám ob týden na našem hřišti ve Staré Boleslavi a to ten, že i když Okresní přebor v podání těchto herců nejspíš končí, což určitě každého mrzí, tak realita na našem hřišti zůstává, a to i přesto, že mě tam ti hráči hlavně serou. Důkazem tedy zůstává fakt, že všeho moc škodí a tak nyní Okresní přebor pro mě zůstává něčím, co budu uctívat a nesmírně si vážit do konce života, přičemž na fotbal ve Staré Boleslavi se nejspíš vyseru. Teda do chvíle dokud se na hřišti neobjeví trenér v podobné režii jako Pepik Hnátků. (03.04.2012)

Pepika Hnátka... skvělý střihy (stahuje králika a pak ho řeže příborákem), mezivtipy nejjemnějšího kalibru (mrňavý děti, co visí na klandru, a mají v záběru uřízlý hlavičky nebo celý vršky těla; Štěpánek z Básníků kardiochirurgem), nenápadná a neuvěřitelná zahuštěnost (každej pohyb každičký postavy v záběru je vtipnej a vydatnej sám o sobě, včetně dětí, zvlů a psů, není tam žádná hlušina a přitom to nepůsobí strojeně, nikdo nepřehrává, nikdo se nesnaží někým být nebo někoho představovat, všichni nojmálně jsou... **** střílení golásků, každý kratinký prostřih na kousek fotbalu, na brodění se řekou, každý tričko (Vultures; 66’s was the best year for emigrants...), nálepky na dveřích, po stěnách... dokonce i to Šišlalovo šišlání pořád rozesmívá svojí nehjaností a praktickou, odevzdanou suverenitou... jak mám Kjsobota ráda a fandím jeho ultimátním nárokům, tak fakt vrtím hlavou, jak to s těma hercema zase dokázal vyhnat o laťku výš, že tohle nemá žádný typický nešvary českýho herectví, že jsou pořád v akci, přitom přirozený, nepřehrávají a reagujou na sebe naprosto načasovaně, přitom je evidentní, že jim postavy rozhodně nepsal na tělo, že psal živý postavy, a ty herci se do nich dokázali vtělit...), důsledná lapidárnost a věcnost, dokonce až opovržlivost (takový ten odevzdaný postoj, jakože všichni přece víme, co musí přijít, a nestojí to za řeč, za pohled, ale říct a udělat se to musí) kamery, střihu, všech postav je uhrančivá, přitom u každé to působí občerstvujícně jinak komicky (magoj – doktoj – Slavoj), a člověk ani nedejchá, aby mu něco nezaniklo v šumu, jak si podávají ty stručné výměny, za nimiž tak jako tak probíhá na slovech nezávislý, naprosto nevyhnutelně se posouvající děj... **** Málokdy lze zažít ten zdánlivý paradox, kdy z rozpoznatelně pevného režijního vedení a promyšleně naplněného záměru povstane dílo tak přirozené ve svém účinku... a nejen nejlepší kvality řeckých dramat dělají z téhle televizní české komedie výsostný unikát... ty sardonicko-idylické záběry na sklízející kombajny na poli, na malebnou setmělou náves... kdy můžete v třetím plánu uvažovat o tom, jak se asi musí nudit strojvůdce, který to pokaždé s takovou vervou napere do oběti neznalé místních poměrů a vydané mu napospas... jak jsou patrioti proti cizákům... nebo jestli Hnátek neodstřihne spíš děti od houpaček nebo televizní kabel... a přitom – jak ústrojně působí všední realita vesnice a vidláků, přestože ji zrovna představuje plastová dekapitovaná labuť na okresní silnici... Sláva! Ne! Sigmia Olomouc. *~ (03.09.2020)

Myslel jsem si, že šance, že někdy půjdu do kina na film s fotbalovou tematikou, přičemž se mi bude líbit - a bude se mi líbit víc než dvěma kamarádům fotbalistům, kteří fotbal na jakési nižší úrovni hráli, je asi taková, jako že vyhraju hlavní výhru v nějaké loterii. A stalo se. True story. Filmový Okresní přebor je takřka dokonalá tragikomedie. Naprosto přesné herecké výkony (výborný Miroslav Krobot!), přesný timing vtipů, dialogy jako ze života (kdy se tohle v českém filmu naposled stalo?). A jakkoli si na své přijde divák toužící po pouhé zábavě, obsahuje film i jakousi velmi smutnou dějovou linku, které mě fakt dostala. Postava trenéra Hnátka, který žije svým malicherným koníčkem a neváhá mu obětovat skoro vše, je ve své podstatě strašně tragická. A ty postavičky kolem něj (zejména Vetchý), to je kapitola sama o sobě. Být to o fous ostřeji společensko-kritičtější, je Okresní přebor dílo formanovských rozměrů. No nic, jdu si vsadit Sportku. 9/10 (31.03.2012)

nevidel som seriál (vôbec, ani jeden diel, ani len ukážky) a nevidel som ani "františek je děvkař", ale jan prušinovský bude asi celkom v pohode chlapík, lebo natočil - síce vyslovene (a výsostne) českú, no minimálne pre nás ešte dosť zrozumiteľnú (a čiastkovo aj istými "univerzálnejšími", presahovými momentmi a motívmi oplývajúcu) - pohodovú komédiu s príjemným humorom a skvostným krobotom; malé dielko, ktoré rozhodne poteší a získa si svojou úprimnosťou, viacmenej (dalo by sa už povedať) "oldschoolovo" poňatý film - v najpozitívnejšom zmysle, aký tento výraz môže poskytovať; istá nostalgia z celého toho príbehu zavanie; filma na diváka nekladie zbytočné veľké nároky a nevzbudzuje neprimerané očakávania - a preto sa mu darí celkom hladko plniť to, čo si autori (podľa mňa) predsavzali - pobaviť, rozosmiať, uvoľniť; (03.05.2012)

V kině jsem na tomto filmu nebyla a dnes jsem ho v televizi viděla poprvé, přičemž nemůžu skrýt mírné rozpaky. Slabé čtyři hvězdičky a to s přimhouřenýma očima a se zatnutými palci na nohou. Seriál jsem si vychutnala a patří do mé topky, film je taky fajn jenomže mi tam chybělo to něco co si mě udrželo od prvního do posledního dílu v sérii o fotbalistech Slavoje. Bylo mi opět požitkem bavit se hereckým uměním Ondřeje Vetchého, který tady opravdu dokonale zahrál cholerického a cílevědomého kapitána a mám i ráda zádumčivého Miroslava Krobota. (07.09.2013)