Win Win

Sice win win, ale pro mě to teda žádná výhra moc nebyla. Spíš se to mělo jmenovat Boredom boredom. Jako najdou se tam světly chvilky a Giamatti byl standartně dobrej. Ani ostatní herci/role příliš nezahálely a vyzdvihuju hlavně Bobbyho Cannavalea, kterej obstarával komickou linku... teda komickou... zas taková sranda to nebyla, ale kdykoliv se tam objevil, dalo se čekat něco aspoň trochu zábavnyho. Jinak příběhově to je teda ten největší problém. Když už jsem to měl rozkoukany, tak jsem na jednu stranu chtěl vědět, jak to dopadne, ale na druhou stranu jsem si furt řikal: ach jo, to je nuda, už aby byl konec... (02.12.2015)

[MFFKV - 2011] Jak zde mnozí správně říkají, tak snímek Win Win je přesně ten typ vítězného amerického festivalového snímku. Jenže moje očekávání nesplnil a zůstal tak na pomezí mezi komedií a sociálním dramatem, takže ani z jednoho žánru nečerpá úplně všechny jeho trumfy a zároveň se mu také nedaří je nějak výrazněji poslepovat za sebe, takže snímek Win Win působí poněkud nevýrazně. Sice plyne volně a netlačí po většinu času na pilu. Jenže jsem dostal tak nějak všeho málo. Giamatti na mě ve filmu moc nepůsobí a ostatní obsazení také ně. Ještě, že film ozvláštnili sekvence z zápasnického prostředí. Závěrem bylo zajímavé vidět Burta Younga, který je příjemný postarší pán. (03.07.2011)

Příběh, který tančí bosky po střepech všeho, čím kdy byl ... a čím (nebo kým) kdy být CHTĚL - a ještě se při tom usmívá. Jistě, můžete o něm pochybovat ... velkou roli v něm hraje takřka neuvěřitelná souhra okolností - přesně taková, jaká se v reálném životě vyskytuje jen VELICE sporadicky. Na druhou stranu má v záloze odzbrojující přímočarost - a jakousi úspornou dramatickou zkratku, která si nepotrpí na velké teatrální výstupy, přesto na vás může udělat mimořádný dojem ... pokud jí dáte šanci. (29.08.2015)

Někdy stačí vteřina, aby určila náladu příští stovky minut. Tedy na nezávislé půdě rodinné tragikomedie z amerického maloměsta zabydleného postavami, které nepáchají heroické činy ani hollywoodské naschvály, jen drobné zlé i dobré skutky, vesměs pod tlakem okolností. Ač film v názvu opakuje vítězství, točí se okolo smolařů, kteří výhrám již odvykli. Giamattiho krachující právník selhává i jako trenér školního týmu zápasníků, dokud na scénu nevstoupí další ztracenec, leč nadaný hráč - a s ním naděje úspěchů, pod níž tiká bomba možné katastrofy. V mikrosvětě rozkladu a odkladů se přesně vyjímají jednak groteskní figurky - trenérské trio by mohlo přejít do Okresního přeboru - jednak něžný, vlídný, civilně neútočný humor. Přičemž Giamatti úsměvu kraluje, aniž by vyčníval hvězdnými gesty.Ovšem nenápadnost vyprávění dovedl režisér Thomas McCarthy až k nevýraznosti; film Win Win šíří příjemné, ale předvídatelně televizní rozpoložení. Zkrátka milý malý film, nikoli však "velká bomba", i když je zjevné, proč si jej zamilovali předpremiéroví diváci ve Varech: obklíčen hustou depresí většiny festivalových děl byl vzácně pozitivním lidským útočištěm. (24.04.2020)

Příjemný film, který si na nic nehraje. Není to sice vůbec originální, ale to v tomhle případě nevadí. Je jasné, jak to skončí, ale tak proč ne, jednou za čas. Giamatti je výborný a začíná se stávat mým velkým oblíbencem. Ostatně všichni další herci, včetně Burta Younga, byli neméně výborní a všechno jsem jim věřil. Celkově je to hodně dobře natočené, scény zápasu mají náboj a šťávu, což je jedině dobře. Řekl bych typicky festivalový film, který si svého diváka najde i v širší distribuci, protože mu má určitě co dát. Myslím ale, že ho více ocení ti, co už mají poměrně nakoukáno. Nikdo jiný na tenhle film ale nejspíš nepůjde, takže je to vlastně dobře. 75% (17.08.2011)