Viděl jsem ďábla

Juhokórejský solitér Ji-un Kim, alebo, ako ho môžeme na databáze vídať po novom, Jee-woon Kim, je ako nezastaviteľný vlak, ktorý strháva žánrové medzníky a bariéry v podobe tradičných pravidiel a pôdorysov. V Akmareul boattda rozpracováva základný nosný motív a schému "revenge" thrilleru na ploche 2 hodín a 22 minút do podoby (ako sa vraví, pre dobro veci) výrazne nadstaveného konceptu utrhávajúceho sa vo vykreslení sugestívnej cesty za "spravodlivosťou" z reťazí reality a dosahujúci výrazne groteskných výšin vo svojej precíznej štylizovanosti a perfekcionistickej brutalite. Explicitné násilie zo seba strháva nálepku samoúčelnosti a stáva sa hybateľom deja, ktorý je posúvaný motiváciami a prekreslením dvoch hlavných antihrdinov v podaní dvojice najväčších juhokórejských hereckých hviezd, Byeong-heon Lee-a a Min-sik Choi-a. Úroveň explicitnosti pri výprave na odvrátenú stranu života v exotickej krajine dosahuje zámernej absurdnosti a je podružná rozprávaniu o zvrátenej morálke a vytrácajúcich sa spoločenských hodnotách, v ktorom proti sebe stoja agent a sériový vrah. Jeho myšlienka je na pohľad primitívna - dá sa poraziť monštrum len tak, že sa sami staneme monštrom? - ale zručne rozprestrená na celú stopáž a pretvorená do podoby vysoko sofistikovanej verzie hry na mačku a myš. Film sa pohráva so žánrovými krabičkami slasheru, splatteru, kriminálneho thrilleru, resp. detektívky, exploitation, "old-school revenge", j-exploitation a otvorene koketuje s pedofíliou či kanibalizmom. Zaujme výrazným audiovizuálnym prevedením, plným technicky brilantne vyvedených pasáží za užitia špeciálnych efektov, techniky steadicamu (doteraz nechápem, akým spôsobom bol natočený tento záber zo scény v taxíku http://youtu.be/s3cT_TE1mBI?t=1m14s), uhrančivých farebných filtrov ale aj skvelého originálneho soundtracku a zvukových efektov. Po celý čas pôsobivo zapája okázalé divácke atrakcie a udržiava v napätí dynamickým tempom a temnou atmosférou, pri ktorej si však nachádza čas na dlhé, pomalé surové akty postáv a snímanie interiérov i exteriérov, hlavne však obsahuje množstvo akčných scén s vynikajúcou bojovou choreografiou a kaskadérskymi kúskami. Manieristické prodivácke dielo, ktoré ma však dokonale zhltlo a ani na sekundu nepoľavilo z pútavosti. Opakovanie do budúcna nevyhnutné. 95% (26.10.2014)

Videna rozsirena unrated directors cut verzia, ktora v mojich ociach v ramci korejskeho blokbasteru patri k tomu najkrvavejsiemu. Slabinou filmu je imho zaner slasheru,ovsem ku cti rezisera treba dodat,ze sa ho verne drzi na celej hracej ploche zrucne a "putavo" roztaca spiralu sialenosti presne v duchu "if you want to beat the monster you have to become monster". Choi Min-sik samozrejme herecky dominuje.___UPDATE: S odstupom casu zo mna tento film uplne vyprchal, resp. takto: Zatial co Park v svojej Vengeance trilogii s kazdym filmom prinasa inu potechu v hre so stylom, zaroven danu temu pomsty vycerpa az so zaverecnymi titulkami. Naproti tomu Kim v I saw the devil dosahuje vrchol v ponoreni sa do temy niekde v polovici filmu a v druhej polovici je to uz s prepacenim iba nadstavovana kasa brutalit cisto uz len pre potechu oci a usi hemoglobinom hecovaneho divaka. Ovsem stale aj naprie tomu plati moj obdiv pre to verne drzanie sa zvoleneho zanru. (08.10.2010)

Pecka. V rámci možností. Spočiatku ma to príliš nechytilo, ale po polhodine som sa namotal ako mača na misku mlieka a už som len „zíral“, aké ďalšie príšerné zverstvo na mňa tvorcovia zakaždým vymysleli. Nie som si istý, či vykradli seriálového Dextera, každopádne to v konečnom efekte podali o dosť inak a vyšla im z toho fakt vydarená šialená hra so šialeným vrahom. Nechápal som síce, prečo to má mať minutáž pomaly ako režisérska verzia Pána prsteňov, ale napokon som sa nenudil a možno by som dokonca zniesol aj ďalších 10 – 20 minút navyše. Je to fakt brutálne, nekompromisná a pomerne šokujúca jazda a to som už čo-to videl. (29.11.2020)

Ji-un Kim po A Tale of Two Sisters, A Bittersweet Life a Hodný, zlý a divný přichází s dalším žánrovým hybridem, přičemž tentokrát spojil do jednoho celku žánry zpravidla nejkrutější – kriminálku s masovým vrahem, jejíž nový směr v roce 1995 přímo udalo Sedm Davida Finchera; revenge thriller – neboli příběh o pomstě – , což je žánr v Jižní Koreji velmi populární, a který Chan-wook Park se svou trilogií pomsty (Sympathy for Mr. Vengeance, OldBoy, Sympathy for Lady Vengeance)vytěžil do mrtě; zároveň se jedná i o hluboce emotivní drama o člověku, kterému se zbortil celý svět a touha po pomstě ho k vrahovi manželky dostává blíže, než by si kdy pomyslel. Forma pomsty je zde – stejně jako v Parkových filmech – celkem originální, nechybějí tu dějové zvraty, které obohacují daný žánr a ženou příběh do nezvyklých směrů a, ačkoliv dochází k naplnění některých klišé, nemohu tvrdit, že bych si byl jist tím, co bude následovat v dalších minutách. Oba rivaly ztvárnili dva z nejslavnějších korejských herců současnosti, Byeong-heon Lee a Min-sik Choi, kteří jsou již tradičně skvělí a musím přiznat, že v momentě jejich prvního střetnutí v rámci jednoho záběru jsem byl tím nejspokojenějším fanouškem jihokorejské kinematografie…kdyby zde účinkovala ještě Ye-jin Son, nejspíš bych už přímo skákal radostí. Viděl jsem ďábla je neskutečně krutý film, ve kterém stříkají hektolitry krve, řežou se údy, přetínají achilovky, trhají čelisti, atd., avšak jeho pravá krutost dlí v nitru samotného tragického příběhu, který je navzdory explicitnímu násilí podán velmi emotivně a nelze říct, že by byl film pouze samoúčelnou brutalitou. Ji-un Kim se nespokojuje pouze s povrchními atrakcemi a především vypráví hluboký příběh, který mne po celou dobu sledování nenechal ani na minutu vydechnout. O Kimově již tradičně brilantní režii a nápadité práci s kamerou snad netřeba mluvit – ten, kdo viděl skvostný A Bittersweet Life, ji zajisté udělá vlastní obrázek. Spolu s The Man From Nowhere představuje Viděl jsem ďábla vrchol jihokorejské filmové produkce (nejen) za rok 2010. (23.12.2010)

Chytit a pustit. Chytit a pustit......“ Korejská filmová tvořivost na téma - ,,jak si hrát s psychopatickým sexuálním deviantem“. A jelikož dokonalej je i padouch, situace se může rázem změnit a z navoněnýho frajera je zasranej hlupák! Pomsta je prý jen ve filmech, ovšem v těch asijských bývá obzvláště propečená! ,,KDO SI MYSLÍŠ, ŽE VYHRÁL? UŽ MĚ ZABIJ!“ ,,NE, JEŠTĚ NE!“ A já souhlasím! Odplata, ve které jsou hranice nenávisti dotažený na samej vrchol nemá větší chybu. A až se Ti kluci korejský naučí větší stručnosti, zaplaví žlutá vlna také svět filmu. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Baví mě naporcovaný ženský. 2.) Nemám rád rybáře, proto je dobře, když je to převlečenej řezník. 3.) Nevím, jak vytvořit úsměv na celej život. 4.) Kladivem zásadně mlátím do hlavy a do koulí (nejedná se o citlivé partie hřebíků). PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ **** (27.02.2011)