Tora! Tora! Tora!

Je to válečný film o napadení Pearl Harboru Japonci a tím vtažení SPOJENÝCH STÁTŮ do 2.svět.války. Film vypráví více s pohledu Japonců, ale o to je zajímavější. Vynikající jap.herec So JAMAMURA poukazuje na skutečnost, že i mezi nimi byli "lidé" a že měli cit i se statečnými nepřátelskými chlapci. Válka je ovšem válka. Ta nezná slitování na žádné straně. Utkvěl mi hluboko v myslí výrok admirála Jamamota : " Obávám se, že jsme tímto útokem na Pearl Harbor probudili spícího obra." (08.10.2007)

Válečný film poctivě popisující všechny důležité chvíle, které rozhodli o výsledku útoku na Pearl Harbor, a nestojící na žádné ze stran, což se mi jako neutrálnímu divákovi moc líbilo. Pravda první půle nabízí "jen" tahanici příprav ze stran Japonců, a nestálé kličkování Američanů bez osobitějšího pohledu na celou věc. Jakmile se ale motory roztočí a křídla vzlétlou, tempo nabere na obrádkách a začne se výprávět nesmírně kvalitní akční podívaná. Spousta napětí, a výbuchů. Ze pár záběrů by si troufla do přímého boje z Bayovým Pearlem (2001), který se tímto filmem zajísté inspiroval. (19.01.2013)

"Japonci a zaútočit na Pearl Harbor? Blbost." Něco podobného si potom říkali i Němci na březích Normandie... ~~~ Takový letmý sestřih tím, co se Amíkům podělalo a Japíkům povedlo. Jako válečný velkofilm v roce '70 budiž, Dnes už to tolik "nebere". ~~~ Hodina dvacet nevěřícného blábolení, 40 minut akce. (03.05.2011)

4,5*/5... Vojnová klasika, ktorá sa drží dejepisných faktov a popri tom ponúka aj kinamatografický zážitok:). Mal som tú možnosť byť na Pearl Harbour, kde nám púšťali autentický dokument z japonského útoku a musím povedať, že Richard Fleisher si tento materiál detailne naštudoval. Posledná hodina je geniálne natočená a nebyť mierne (naozaj mierne) prekombinovanej a trochu zdĺhavej prvej časti, plný bodový zisk má Tora Tora Tora úplne zaslúžene. (26.12.2006)

"Slavný americký válečný velkofilm" a šel úplně mimo mě. To, že děj je v tomto typu filmů vždycky rozdělen na nudný uvozující začátek a následný průběh vojenských příprav či nepříprav a na konci se ve dvaceti akčních minutách všichni rozemelou na kaši, to mi nevadí a taky jsem to čekal. Jenže tentokrát mi to nesedělo. Možná to je i tím dabingem (v průměru všechny postavy měly hlasy tak o třicet let mladší, než byly samy - dabing Čt z 2006), nebo tím, že už jsem přeci jen válečných filmů viděl víc a tak mě ty jejich klišé, kdy se proti možnosti odhalit předem japonskou invazi nepostavil jenom Osud, ale i Satan a Bůh v přátelském objetí, kdy je jeden člověk uvědomělý, jenže mu házejí pod nohy příliš klacků, nikdo mu nevěří, všichni velitelé jsou o nejmíň jednu hodnost výš, než na jakou mají schopnosti a veškeré pozorování je vyhodnoceno naprosto opačně a špatně, než jak by mělo... To je na mě přeci jen příliš. Rozdělení na japonský a americký tvůrčí tým bylo podlě mě výtečné řešení, protože ta japonská část je oproti té americké mnohem lepší, skutečnější a i herecky přesvědčivější. A tak se mé díky za tento film obracejí pouze směrem k východu a k japonským režisérům a hercům, ale i tam mám výhrady, i když spíš dle scénáře. To si vážně nemohli odpustit tu pitomou, propagandistickou větu o buzení spících obrů? Ještě bych měl malou vsuvku k tomu označení zákeřný útok. Kurva když chci na někoho zaútočit překvapivě, mám mu poslat rekomando do vlastních rukou týden předem? (14.12.2006)