Zabil jsem svou matku

Musel jsem se nad tímto filmem zamyslet. Opravdu to všechno zní tak, jak to ve skutečnosti vypadá? Každý z nás občas měl ten pocit, poslat svojí matku do řitě. Xavier Dolan to vyjádřil ve filmu, ve kterém se snaží vyjádřit svoje vybouřené názory a musím říct, že mě to vcelku zaujalo. Xavier se jeví jako velice schopný herec, scénárista a režisér. Tento film nejenom, že má zajímavý nápad, zpracovaný tak, jak to Xavier cítí, ale hlavně má celou řadu silných scén, podkreslené výbornou hudbou a perfektním závěrem. Největším problémem jsou pak postavy, na které se člověk musí zvyknout. Xavier Dolan totiž není jeden z těch, co by se snažil zalíbit všem, a tak různé názory na něj jdou až s dobou filmu. Ze začátku jsem ho měl plný zuby, ale ke konci už to všechno dávalo smysl. Nutno dodat, že Xavier vše sepsal a natočil ve svých 19ti letech. (15.03.2012)

Hubert byl velmi zlý, arogantní, hysterický a sprostý spratek. V šestnácti letech se takto chovat k matce? Ale pravda je, že děti se chovají tak, jak dalece jim to rodiče dovolí. Měl příliš povolenou uzdu a potřeboval párkrá dostat přes hubu... Místo do internátní školy se mu měl věnovat psycholog, evt. psychiatr. Škoda, že nebylo možno proniknout více do jeho nitra, proč cítil až takovou nenávist. Nikdo mi nebude namlouvat že jen proto, že se domníval, že je nechtěné dítě. Víc jsme se v podstatě nedozvěděli. (13.01.2011)

„Jestlipak nějaký kluk takhle mluví s matkou?“ - „A kolik matek vychovává své děti jako ty?“ Jakožto dosud neznalý Dolanovy tvorby jsem si pro seznámení zvolil hned jeho prvotinu. Jde o náročnou, záměrně emočně přepjatou podívanou, která mě ale bavila a dráždila (v kladném i záporném slova smyslu). Středobodem všeho je vztah syna a matky. Jeho vyhrocenost naznačí již konflikt v autě a divák se pozvolna dozvídá důvody. Najít si cestu k oběma je obtížné, jde o velkou výzvu. Postupně se ukazuje, že synova horkokrevnost a teatrálnost (před jeho temperamentem by se i Ital zastyděl), v mnohém odráží právě jeho rodičku. Film nabízí spoustu až patologických momentů, kdy nechápete tu syna, jindy zas matku, ale vždy následuje taková situace, kdy až překvapeně porozumíte oběma (a to ať už máte vztah s vlastní matkou jakýkoliv). Dost sebevědomý debut, který mě motivuje k tomu, abych od tvůrce v budoucnu zkusil další kousek, tentokrát to bude za solidní 4*. „Co bys dělala, kdybych dneska zhebnul?!“ - „Zítra bych umřela...“ (21.04.2019)

Opis kolísavého vzťahu dospievajúceho s matkou plný vzájomného nepochopenia, hnevu a snahy o zlepšenie vzťahu. . Xavierovi Dolanovi sa tieto pocity podarilo veľmi dobre vyjadriť a je vidno, že si niečím podobným prešiel. Film sa síce dejovo veľmi neposúva a obsahuje minimum dramatických zvratov, ale ako ukážka naštrbených rodinných vzťahov to funguje. Úctyhodný štart mladého a talentovaného režiséra a scénaristu, od ktorého sa dajú očakávať veľké veci. 7/10 (Videné 12.3.2020, Originálne znenie) (13.03.2020)

Tento film byl stylisticky i obsahově v mnohém podobný o rok mladším Imaginárním láskám, ve kterých se Xavier Dolan věnoval rovněž vzájemné lidské lásce, snažil se ji definovat a nějak ohraničit. Slovní hádky mezi synem a matkou byly někdy možná až moc spontánní a neodůvodněné, ale za to na druhé straně velmi realisticky podané. Svoji matku můžeme nenávidět až do nebeských výšin, ale rozhodně ji nikdy nepřestaneme milovat, což platí i v opačném směru. Nejkrásnější a obrazově nejelegantnější sekvencí byla scéna, ve které honil Hubert svou matku na louce a v lese. A závěr byl moc dobře udělaný. Zkrátka opět velmi krásný a hluboký zážitek, přičemž je pro mě stále neuvěřitelnou skutečností nízký věk režiséra/scenáristy. (29.05.2012)