Men in Hope
Muži v nádeji
Režie:
Jiří VejdělekScénář:
Jiří VejdělekKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Jiří Macháček, Bolek Polívka, Vica Kerekes, Petra Hřebíčková, Simona Stašová, Lukáš Langmajer, Hynek Čermák, Michal Novotný, Emma Smetana, Ester Kočičková (více)Obsahy(1)
Může být nevěra základem šťastného manželství? Šarmantní bonviván Rudolf je o tom přesvědčen: „Ženská má mít pocit, že o chlapa musí bojovat, musí se snažit, aby si ho udržela. A hlavně, ženská se nesmí nudit!” Rudolf s úspěchem uplatňuje svou divokou teorii v každodenní praxi a to s neutuchajícím elánem, který je u čerstvého šedesátníka záviděníhodný. O to víc pak nechápe naivitu svého nesnesitelně korektního zetě Ondřeje, který pro samé svědomité plnění povinností nevnímá, jak nebezpečně se jeho žena Alice začíná nudit. Milující tatínek a kamarádský tchán Rudolf proto nabídne Ondřejovi několik prověřených rad, jak vnést do skomírajícího manželství potřebný vzruch. Koneckonců jde o rodinné štěstí jeho jediné dcery... Z nudného slušňáka Ondřeje se pak díky románku s krásnou Šarlotou skutečně stává sebevědomý pán tvorstva, obletovaný milenkou a obdivovaný vlastní manželkou. Situace je to sice krásná, ale dlouhodobě neudržitelná. Už proto, že skutečnými pány tvorstva jsou pochopitelně ženy. Ondřeje čeká smršť komediálních situací, kterým čelí s odzbrojující kombinací typicky mužských vlastností - hravou vynalézavostí a nezničitelnou nadějí, že všechno dobře dopadne. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (1 191)
Bavila jsem se, ackoli to bylo umele a predvidatelne, protoze to bylo vtipne. Nastaly jen dva momenty, ktere jsem necekala - jeden prijemny, jeden velmi velmi neprijemny. Nejvic me samozrejme bavila Stasova, ta nezklame nikdy, Machacek s kulatou pleskou na hlave taky potesil. Vnadna deva v podani Evy Kerekes se sve role zhostila rovnez dobre, jen silhajici Petra Hrebickova coby manzelka hlavniho hrdiny Ondreje mi pila krev. Motto filmu komentovat radsi nebudu, jen doufam, ze si z nej nikdo nevezme priklad :). ()
Za takhle svědomitě vedený archiv (včetně fotodokumentace), jakým se mohl (po)chlubit Bolek Polívka (resp. Rudolf) by se nemusel stydět ani pan Čáslavský. Co se týče snímku samotného, tak k „chlubení“ už toho tolik není. Nebudu (není to můj styl a sám to nemám rád) psát něco ve smyslu: „snímek se může líbit pouze zcela povrchním nemyslícím robotům“. Na to (jak vidím) zde máme některé zdejší „vodborníky“, ale pouze (za sebe) dodám. Zatímco prvorozenou sestřičku http://www.csfd.cz/film/266611-zeny-v-pokuseni/strana-2/ jsem si docela užil, tomuto mladšímu nedomrlému bratříčkovi chybí ručička, nožička a zejména hlavička s důležitým orgánem uvnitř (čti inteligentní nadhled, lehkost a (až na pár světlých vyjímek) humor. Chce to být (vtipně) současné, je to (nechtěně) smutně prázdné. Otázkou zůstává, zda-li nedošlo k „nešťastné“ záměně v názvu snímku a ten pracovní původně nezněl Muži v řiti. To by potom (i) mnohé vysvětlovalo. Abych ale pouze nehanil. Od momentu, kdy se Bolek SPOILER stává vdovcem (cca 45min) snímek začíná být snesitelnějším a v pár momentech se „začíná blýskat na lepší časy“. Nicméně jako CELEK (pokud bych to měl brát jako současnou výpověď vztahů, rodiny....) to neobstojí a na oddechovku (pro pobavení) je to pro změnu málo vtipné. Pravda, ne vždy musí "oddechovka" být nutně vtipná..... http://www.csfd.cz/film/275397-my-plaything-jenna-jameson/ , nicméně v těchto případech si tvůrci nějaké přehnané ambice nedělají. Možná by nebylo na škodu, kdyby si pro příště Jirka předem ujasnil, zda chce (na)točit komedii nebo drama a „neplácat se někde uprostřed“, přičemž ani jedno nemá patřičnou kvalitu. P.s. jedno se ale musí nechat. Paní Stašová je Herečka s velkým H. I naprosto (nešťastně) napsanou tuctovou scénu, dokáže svým hereckým projevem (čti umem) osvěžit a v divákových očích (ji) udělat uvěřitelnou. P.p.s. Jo a Jirko, „takovejm tenisovejm talentum“ náš pan trenér neříkal „antukáři“, ale beznadějné případy. Tady by nepomohl ani proslulý anglický (londýnský) šlechtěný pažit a raketa mistra N. Djokoviče k tomu.......:-) ()
Muži v naději či ještě lépe proutníci v naději, že se o nich točí filmy a jejich tvůrci jejich počínání schvalují a ještě je omlouvají. Současně jsem s tímto filmem prakticky ztratil naději, že nějaký z českých tvůrců přijde s reálným vyobrazením nejen (milostných) vztahů) a neudělá z toho hořkou komedii až frašku, jak už se stalo pár desítek let dobrým zvykem. Vejdělek natočil film, který má rozhodně něco do sebe, ale ve všem ostatním je nedotažený až běda a neopodstatněný co do chování většiny hlavních aktérů. Nedozvíme se, proč je vlastně Macháček nevěrný a co mu v jeho na první pohled spokojeném manželství chybí, proč je Polívka takový proutník a svoji ženu celý život podvádí a po smrti ji oplakává, proč chce Hřebíčková za každou cenu druhé dítě, co vidí Kerekes na Macháčkovi a vyvstává tím další otázka, zda se taková atraktivní žena dá všanc v podstatě obyčejnému chlápkovi, co neví, proč si počíná vůči své ženě nezodpovědně, a proč Stašová omlouvá všechny manželovy zálety a co chtěl autor říci jejím vztahem se slepým masérem. Ani není příliš jasné, zda Hřebíčková taky svému manželovi zahýbala s kuchařem z vlastní restaurace a koneckonců nezodpovězenou otázkou je i to, zda se lze do Macháčka zamilovat. Ano, bavily mě jeho ustrašené pohledy, pokaždé když jeho žena pojala podezření, že má pletky s jinou a jeho snaha o autentické podání jeho postavy selhávala právě snad jen vinou neujasněného scénáře, který tlačil nejen jeho postavu do hodně přepálených situací, ve kterých prim sehrála většinou hloupá náhoda a záletník si zase zhusta mohl oddechnout, že jeho konané nepravosti nebyly jeho manželkou odhaleny a vesele si pokračoval ve svém konání dál. Nějaký pud sebezáchovy nebo nějaká úcta k vlastní ženě, to se ve filmu neřešilo, a tak nevím, co po mně Vejdělek jako po divákovi chtěl. To jsem měl fandit a schvalovat chování muže, který lže, neustále se vymlouvá a nehodlá s tím skoncovat?! Jenže ono nebylo jasné z filmu víc věcí, než jen tohle podstatné vyřešení náhledu na postavu, se kterou se v reálu samozřejmě lze potkat, ale těžko u toho bude znít poněkud tragikomická hudba Jana P.Muchowa a ztěží se nad všemi problémy mávne rukou, jak se to v tomto filmu stane nesčetněkrát pravidlem. Film by se možná chtěl pustit do nelehké úvahy nad vztahy, začít řešit rozdíl mezi mužskou a ženskou nevěrou, zamýšlet se o lásce až za hrob, ale na to tady není místo, protože scénář je pojat především v komediálním duchu a podle toho řada situací vyzní jakoby vtipně, ačkoliv z toho klidně mohl být složitý psychologický film řešící podstatu lidského bytí, ale to by český divák asi neunesl, nebo by to nechtěl. A tak Vejdělek vytyčil přesné mantinely, za které se nepůjde a vtip dodá filmu lehkost a nadhled. Ne pokaždé to vychází. Když je soukromá restaurace manželů jednou prázdná, dělá v ní podivný kuchař jménem Louise a z ničeho nic je o pár políček filmu plná hostů, je na tomto příkladu jasně vidět, jak film nechce nic složitě řešit a raději se obejde bez dlouhého vysvětlování. Závěr filmu je opět vyřešen poměrně naivně, a aniž bych z něj cokoliv prozrazoval, nebylo mně jasné, kde Vejdělek vzal tak bezvadné vztahy mezi zetěm a tchánem, navíc schvalujícím nevěru, která by byla pro manželství jeho dcery velmi prospěšná. Nejlépe je nad filmem se úplně tak nezamýšlet, to asi Vejdělek chtěl, a jen tak proplouvat a bavit se nad několika velmi zdařilými scénami zahranými, i přes prázdnost zejména u ženských charakterů patrnou, osvědčenými herci. Vejdělek jde film od filmu režijně nahoru, scenáristicky to propracované až tak nemá, ale je fakt, že tenhle film se mně líbil víc, než jeho předešlé Ženy v pokušení. Přes nepříjemnou povrchnost s otázkou proč si nabouchnout sexy prsatou milenku, když mám doma sexy blond manželku, je film osvěžujícím pohledem na věčné téma nevěry v partnerských vztazích. 60% () (méně) (více)
Je paradox, že film, ve kterém není žádná perverzní erotická scéna a postavy jsou pečlivě ,,uhlazené´´, může vyznívat (zvláště svým vyvrcholením) tak amorálně. Pokud nám Vejdělek, ve svém předchozím počinu tvrdil, že ženy můžou být šťastné a najít sami sebe jedině v náručí mladších milenců, s novým účesem a na vysokých podpatcích, bylo to hlavně díky hereckému tandemu Vlasáková x Balzerová celkem vtipné a na české poměry snad i osvěžující. Pokud nás ale přesvědčuje, že štěstí mužů a jejich rodin závisí na lžích a nevěře a to i když mají doma takové sympatické osoby jako je Petra Hřebíčková se Simonou Stašovou, působí to jako velmi nevěrohodná křeč. Navíc je nevěrohodně, že všechny ty krasavice by ze sebe nechaly dělat takové krávy kvůli dvojci moulů, jako je Rudolf s Ondřejem. Snad jako kdyby Vejdělek tentokrát přemýšlel stejně jako jeho postavy místo mozkem svým mužstvím. ()
V jádru eticky mnohem horší než Troška s Poledňákovou dohromady, jelikož svou demenci a cílení na hloupé publikum Muži v naději popírají rádoby dramatickými a těžce vyděračskými scénami. Ze všeho nejhorší na tom pak je, že svátečně plné kino se královsky baví. Je mimochodem velká škoda, že se Vejdělek nevěnuje ryzím žánrovkám, protože s určitými klišé prvky pracuje perfektně, což například dokazuje skvělá závěrečná scéna, která ale v kontextu celého filmu působí zcela dementně. ()
Galerie (58)
Zajímavosti (20)
- Simonu Stašovou (Marta) sráží auto na Alšově nábřeží v Praze. Ve skutečnosti tam však je zákaz vjezdu všech motorových vozidel z obou stran. (funhouse)
- Interiéry Ondřejovy restaurace se natáčely v tehdejší restauraci La Provence, Štupartská 9, Praha. (JsemPohodlny)
- Když Jiří Macháček vchází do podniku Café Max, ve skutečnosti vstupuje do pražského Divadla na VInohradech. (kosticka7)
Reklama