Gorily v mlze

Film plní štandartne vysoké kvality, ako sa na áčkovú hollywoodsku produkciu patrí, ale gro tvorí skutočná Dian Fosseyovej, ktorá zasvätila svoju kariéru nebezpečnej, ale záslužnej, obetavej a odvážnej zoologickej činnosti, ktorá jednoducho pretrvá. Weaverová je medzi zvieratami ako doma a aj keď sú niektoré zvieratá hrané hercami, pôsobí to nerušivo. A pytliaci, ktorí odtínajú zvieratám ruky, choboty, kly či rohy, si nič iné tesne pred svojím obesením nezaslúžia, ako im tiež odťať nejaké končatiny. A je jedno, či to robia pre obživu alebo pre peniaze. (08.05.2024)

Zezačátku normální Diane měla zápal se dostat mezi gorily. Chvályhodný čin až na to, že opomněla zjistit si podrobnosti o misi. Přijela do země zmítané občanskou válkou, kde vyhošťují bělochy, a napospas neznámým průvodcům se vydala mezi opice. Postupem času se s nimi zžila natolik, že kromě vzezření vypadala úplně stejně. Zkrátka se zbláznila. Díky ní sice nevymřel živočišný druh, ale jeden člen stejně nepřežil - Diane:). Svou roli zvládla dokonale, i chovat se jako opice, námět ze současného i budoucího dění navíc zapůsobí na každého a vtáhne ho přímo do džungle. Škoda jen, že 120 minut byly v záběru opice, sem tam lidé a jediná minuta stačila na smrt a pohřeb hlavní hrdinky. I ta minuta ale stačila na dojemný závěr, kdy její věrný průvodce spojil její a Digitovu duši navěky... (20.01.2008)

V tomto životopisném snímku ztvárnila Sigourney Weaver neuvěřitelný příběh ženy, která více než lidi milovala "své" gorily horské a za něž nakonec zaplatila svým životem. Její herecký koncert je obdivuhodný a scény s gorilami se zdají být až neskutečné a dechberoucí. Tento snímek je pro mě nejdojemnějším, nejkrásnějším a nejvěrohodnějším popisem části černého kontinentu a tvorů na něm žijících. S. Weaver zde předvádí jeden z nejlepších hereckých výkonů své herecké kariéry a společně s úžasnými gorilami připravili pro diváka bohémskou podívanou. Z dokonale zvolené hudby člověka až mrazí. Jediné co mi trošku vadilo byla místy málo barevně pestrá kamera. Tím pro mě hodnocení tohoto nadějě plného filmu končí. (24.09.2007)

Máme tu přitažlivý živočišný druh na pokraji vyhubení, obtížné podmínky života ve střední Africe, statečnou ženu, která neváhá z lásky ke zvířatům obětovat dosavadní život a vzdát se pohodlí civilizace ve prospěch boje za práva zvířat... Může se najít pacholek, který dá za film s takovým námětem pouhé dvě hvězdičky? V mém případě opravdu může. Snímek je totiž dějově řídký jako má stolice po nákaze salmonelou, má přetaženou stopáž, kterou jsem si bohužel prodloužil i tím, že jsem v první půli třikrát usnul a musel příslušnou část filmu absolvovat znovu. Scénář je velmi průměrný a celkově Gorily v mlze vyloženě těží z poselství filmu a mýtu kolem Dian Foessey. Její životní příběh patří přesně k těm romantizujícím pohádkám, které se tak dobře poslouchají tisíce kilometrů od místa děje, a s absencí znalosti reality. Dian Foessey byla ve skutečnosti značně rozporuplnou osobou, kdy scénář sice některé její úlety lehce načrtnul, ale zdaleka nepopsal v celém jejich rozsahu. Byla to sebestředná osůbka, která se zamilovala do goril takovou tou nekritickou láskou milovníka zvířat, který si své miláčky pouští do postele a jí s nimi z jedné misky. O problémy zemí, kde přebývala, se nezajímala a mezi místní komunitou se pohybovala s lehkostí slona v porcelánu. Všudypřítomná chudoba a podvýživa černošských dětí ji vzrušovala mnohem méně než úhyn jediné gorily z tlupy, kterou sledovala. Protože obětovala své vášni osobní život, stala se pro ni ochrana goril posedlostí a vedla soukromou válku s pytláky, na kterou nakonec doplatila. Koncem života se z ní stala v podstatě semetrika, se kterou bylo možné jen obtížně vyjít. Sigourney Weaver svou postavu pochopitelně silně zlidšťuje a vylepšuje. Herečka za sebou měla v té době už pár veleúspěšných komerčních hitů a sklízela tučné honoráře, nicméně, jak už to chodí, toužila po nějakém festivalovém úspěchu a ocenění Akademie. Ty se ale obvykle za hlavní role ve sci-fi hororech nedávají. Hlavní role v autobiografickém dramatu tohoto ražení pro ni byla cílevědomým kalkulem při cestě za Oscarem. Vytěžila z toho, pokud vím, aspoň nominaci. Můj celkový dojem 45 % je ovlivněn vztahem ke skutečné postavě Dian Foessey, byť jí neupírám podíl na záchraně jednoho živočišného druhu. Příznivci Greenpeace a vyretušovaných životopisných vyprávění si klidně mohou přidat dvě hvězdičky. Mimochodem, na smrti Dian Foessey nebylo nic záhadného. Dokonce mám pocit, že vrah je dnes už znám. (21.01.2010)

V době premiéry jsem byl z Goril rozladěn a zmaten (začíná to docela příjemně, ale proč ten brutální a smutnej závěr, proč ta ženská ke konci dělá tak šílené věci, že vlastně nevím, jestli ji vůbec mám mít rád, a proč mi pořádně nevysvětlili, jestli víc záleží na vymírajících opicích nebo na hladovějících Afričanech? myslelo si dítě ve mně, uvyklé ideově nalajnované bolševické kinematografii), ale zůstaly mi zaseknuté v paměti jako máloco z konce osmdesátek; po letošním vánočním repete (z DVD pořízeného na popud mé dobré ženy, která film chtěla ukázat dětem) musím hluboce smeknout. Už jen ta absurdní představa, že by dneska někdo vzal hollywoodskou hvězdu na vrcholu slávy, odvezl ji do afrického pralesa, vyšlapal s ní, s šestičlenným štábem a s metráky techniky na zádech bůhvíkolik kilometrů do chatrné horské chajdy a začal tam točit scény zahrnující osobní interakce mezi dotyčnou superstar a občas pěkně rozběsněnými dvousetkilovými primáty, a to všechno jenom proto, aby vznikl portrét jakési podezřelé, před pár lety zamordované ekofašistky se všemi těmi nehollywoodskostmi a nejednoznačnostmi, o kterých píšu v úvodu… V tomhle smyslu představují Gorily obrovský kus nadstandardně poctivé práce a vůbec nezáleží na tom, jestli byla skutečná Dian ještě daleko větší exot. (A ano, běžel jsem si po filmu najít, jak jsou na tom Gorillae beringei beringei se stavy dneska, a potěšilo mě, že daleko líp než tenkrát.) (05.01.2017)