Le Havre

Takhle nějak to asi vypadá, když se režisér s talentem pro dramata a tragické konce pustí do komedie. Jak sám Kaurismaki říká „Divák by měl z kina odcházet šťastnější, než do něho přišel.“ Pro tentokrát divák dostal až nečekaně pozitivní zakončení, které funguje jako výborná parodie na happy end. No a když k tomu přidáme po celou dobu stavěnou atmosféru komorního dramatu, odlehčenou řadou nečekaných a vtipných scének, dostáváme zajímavý nevšední film, který jistě stojí za vidění. Shlédnuto v Městské knihovně. 75% (26.02.2012)

Normandský Le Havre jako kulisa ve stejnojmenném francouzsko-finském retro snímku s četnými rysy pohádkové světa, přinejmenším však pro tento žánr typickým koncem. ~ Osobitý finský režisér Kaurismäki umístil děj svého nejnovějšího snímku do prostředí šarmantní Francie, do přístavu, v němž rozehrává jednoduchou až triviální dějovou linku (tento fakt NENÍ minus) o třináctiletém černošském hochovi a starousedlíkovi Marcelu Marxovi. Tematicky je však tento poměrně specifický snímek bohatý (ilegální přistěhovalství, sociální tematika, těžká nemoc a zároveň věrná láska,…). Pravdou je, že zmíněná témata jsou (už i vzhledem k jejich šíři) značně zjednodušená, vyvěrají však v /možný spoiler/ symbolický happy end. ~ Snímek vyzdvihuje trvalé hodnoty, jakými jsou např. solidarita, humánnost, přátelství, pospolitost nebo láska, jež jsou postaveny NAD byrokracii a mašinerii státních aparátů. Le Havre je apelem na lhostejnost dnešní společnosti, zdůraznění nutnosti obětování se pro druhého a nesobeckého jednání. Malí lidé konají velké činy. ~ Mimořádný je vizuál. Jak jsem se již zmínil, styl filmu se navrací o několik desetiletí zpátky, přičemž mnohé prvky či předměty jsou ryze současné (policejní složky, euro apod.). Osobně mi tato časová neujasněnost trochu vadila, i když bychom se měli na tento snímek dívat globálněji a nadčasově. Kamera často snímá detaily. K onomu šarmu i melancholii přispívá stylová hudba. Herectví je úsporné, minimalistické. Lakonické dialogy. Jemný inteligentní humor. ~ Přestože mám zřejmě nejraději filmy natočené zcela realisticky, klidně na pomezí dokumentu, z tohoto pohodového dílka (ač zmíněná témata nejsou veselá) čiší obrovská filmovost. Pozitivně laděný / laskavý / gentlemanský / hrdý / srdečný film. Stejně jako jeho ústřední hrdina. ~ ~ Podívej Marceli, třešeň rozkvetla. (20.03.2012)

Aki mě zase dostal (ale to už se opakuji) Herci stojí na značkách a odříkávají svoje texty(Smoljak to plánoval, zde se to stalo). Nejedná se o tragedii ale není to komedie. V Le Havre v r. 2011 zase jezdí staré renaulty. Komisař, který několikanásobně zdůraznil, že vyšetřuje zločiny, nikoliv daně a přistěhovalectví skutečně dokázal, že vyšetřuje zločiny, nikoliv daně a přistěhovalectví. To se u nás stát nemůže. Navíc si oblékl černý plášť a klobouk. A o paní Marxovou se nebojte....Všichni herci z geniálního Bohémského života (co nezemřeli) zestárli, přesto vás zaujmou, snad i dojmou. Politické to vůbec není protože trochu politické to je. (01.04.2012)

Mňam. Pomoc bez nároku na odmenu. Len tak. Nezištné priateľstvo v prípade, ak pomôcť naozaj treba a vidno, že ktosi sa naozaj topí a je v priesere. Ľudskosť u ľudí, u ktorých by ju málokto čakal. Prebudené svedomie policajta. Naplnená sála rockového koncertu v dnešných časoch. Spájanie sa nemajetných proti systémovým zlyhaniam v prístupe k ľuďom. Na dreň osekané dialógy. Absencia hudby v baroch a krčmách. Priestor pre tichú meditáciu strnulých tvári zahalenú dymom cigarety. Myšlienky rodiace rozprávky. Ostré farby a príznačné nasvietenia. Idealizmus v pohľade na nižšiu spoločenskú triedu zmiešaný s túžbou po lepšom svete. Prostredie obyvateľov papundeklových obydlí. Dlhotrvajúce a fungujúce párové vzťahy. Aj keď to vo filme priamo nezaznie (len sprostredkovane správami z médií, či zobrazením prostredia internačných táborov), šance väčšiny ľudí na dôstojný život sú neustále zmenšované. Hlásne trúby pánov sveta vykrikujú, že šancu byť úspešný má každý, bez ohľadu na pomery, z ktorých vyšiel. Podobných blábolov má Kaurismäki plné zuby a veľmi dobre vie, že môže ponúknuť len nádej spolupatričnosti a zmierlivo krásne konce v opozícii voči rastúcej brutalite sveta, riadeného vykorisťovateľskými mafiami a majiteľmi bánk. Veľmi príjemný zážitok v porovnaní s drvivým zvyškom súčasnej filmovej produkcie venujúcej sa vo svojej artovej časti prevažne bolestínsko onanistickému utrpeniu režisérov, premietnutnutému do rôznych vízií utrpenia a zmaru, či konca, nedôveryhodnému psychologizovaniu (lebo založenému len na povrchnom prečítaní dvoch troch diel momentálne mediálne pretriasaných psychoanalytikov v trendových artových magazínoch), variáciám násilného, či deviantného správania sa (ktoré ale oveľa výstižnejšie reflektujú horory ako také), dokumentácii atraktívne netradičných správaní, životov, príbehov, zdanlivo ponúkajúcich alternatívy, ale v skutočnosti nahrávajúcich udržaniu toho čo je, alebo zámernej redukcii deja, príbehu a prevažne aj akejkoľvek myšlienky. (28.06.2012)

Česká televize (kanál Art) vysílala tento film se zcela jasným záměrem: ukázat, jak přítomnost cizince zkvalitňuje mezilidské vztahy, jak společné úsilí při péči o cizince přesahuje ve vzájemnou péči o ně samé. Ovšem, jedná se tu pouze o jednoho cizince... Tenhle pohádkový příběh, ve kterém se (opět záměrně) zdaří všechno na co se sáhne, je natočen s velkým řemeslným fortelem, jak jsme u Kaurismäkiho zvyklí. Ale jak říká gudaulin **, všechno nám to nějak zestárlo (nejen odjakživa nehezká Kati Outinen, ale i Jean-Pierre Léaud, který byl odjakživa hezký) ... Pozn.: film mi navíc připomněl jeden verš ze Španělska 16. století (zdroj jsem na internetu nenašel, myslel jsem na Lope de Vegu). "Quien tiene moro tiene oro" (kdo má černocha, ten má zlato). Ovšem tehdejší situace byla z gruntu jiná. (24.09.2015)