Pro Ellen

Joby má našlápnuto na prvotřídního lůzra. Nemá skoro nic a o všechno má během jednoho podpisu příjít. Dost pozdě si uvědomuje, že chce věci dělat jinak, než je dělal doposud, ale osud a okolnosti mu nepřejí. Dostkrát máte chuť ho nakoupnout, přesto doufáte, že zase neudělá nějakou kravinu a fandíte mu vlastně od začátku do konce. Paul Dano vzal do ruky tohodle nesmělého rockera a vytvořil postavu, která mi přirostla k srdci. Odpoledne s dcerkou bylo pro mě jednoznačně nejlepší částí filmu. (10.07.2012)

Prvních 30 minut filmu sledujeme Jobyho telefonovat, druhou polovinu se snaží celkem nepovedeně sblížit s dcerou. Joby je lehce nesympatický týpek, který si až při blížícím se rozchodu uvědomil, že má dceru. Počas filmu divák najde špetku porozumění. Děj je poměrně zdlouhavý, záběry jsou zvláštně roztřepané a přiblížené, dialog postav občas postrádá autentičnost. Avšak postavu otce a lůzra si Paul zahrál moc dobře. Přece jen je to jeho parketa, hrát podivíny. Je to také jediný důvod, proč jsem u filmu zůstala do konce a proč získává 2 hvězdičky. (12.04.2022)

Klasický případ filmu, na který zapomenete, hned jak vyjdete s kina. Snaží se proniknout do útrapené duše hlavního hrdiny pomocí dlouhých detailních sekvencí soustředěných na jeho mimiku. Velmi originální! Joby se nedokáže smířit s faktem, že jeho manželka, kterou pravděpodobně asi tak pět let neviděl, protože se soustředil na svoji neúspěšnou hudební kariéru, chce právně ukončit jakékoliv styky Jobyho s jejich dcerou Ellen. (19.06.2013)

Ten film je kvalitní a zpracovává vztah otec-dcera. Velmi dobře psychologicky vykreslena situace, kdy si umělec uvědomí, že kromě své kariéry má také dceru a hledá k ní cestu zpět. Film hovoří o tom, že všichni děláme chyby a hlavní hrdina tu minimálně jednu udělal a uvědomil si ji. Je překvapivě krásné, jak autoři filmu dokázali popsat příběh ze života o rozchodu kdysi asi klapajícího vztahu. Dceřina otázka "Proč jsi nepřišel dříve?" během šibeničního času, který je biologickému otci dán než je donucen díky právníkovi exmanželky se dcery navždy vzdát, padne jako facka. Vnitřní boj a vykreslení uvědomění si, že vlastní dcera je i vlivem jeho rozhodnutí a činů nucena teď říkat "tati" úplně někomu jinému. Překvapivý závěr, který díkybohu nesklouzl k "americkému happyendu" je důkazem toho, že některé věci si v sobě neseme napořád a i když chceme sebevíce něco změnit, jsou okamžiky, kdy to nelze. Film dává spoustu otázek a jemně naťukává klišé typu "co je pro tebe nejlepší". Podle mého názoru jeden z nejlepších filmů letošího MFF ve Varech. (05.07.2012)

Docela typická lůzrovinka, která se odlišuje jen neustálým fokusem na obličeje hlavních protagonistů, od kterých si nedržíme žádný distanc za účelem posílení našich empatických schopností a hlubší inklinace ke všem místním antihrdinům. On by tenhle způsob vyprávění mohl mít něco do sebe, jen kdyby nám co chvíli nenaskakovala do hlavy myšlenka, že Paul Dano to v hlavní roli celé sám neutáhne. (05.07.2012)