Musíme si promluvit o Kevinovi

Už dlouho mi nebylo při sledování filmu tak úzko a tak zle. Slovo deprese, které už se objevilo v několika komentářích přede mnou, je naprosto přesné. Po tomto filmu snad každému musí přijít alespoň na chvíli na mysl, že snad lepší děti ani nemít. Opravdu mrazivé psychologické drama. Režie Lynne Ramsay se hodně drží zpátky, nenaléhá na diváky, je strašně chladná, ale o to je to pak působivější. Trochu mi jen vadily ty záblesky z oné události v první polovině. Podle mě by to tam vůbec být nemuselo, divák by vlastně tápal po celou dobu, takhle to už tak nějak ví od samého začátku a některé pasáže jsou možná trochu zbytečně natahované. Velkým plusem filmu jsou herecké výkony a zejména Tilda Swinton podala naprosto neuvěřitelný výkon, právě z ní jsem měla občas husí kůži. We Need to Talk About Kevin rozhodně není film, na který by se dalo dívat často, ale za zhlédnutí rozhodně stojí. 70% (21.12.2011)

Musím z vlastní zkušenosti potvrdit, že jako antikoncepce nemá Kevin soupeře. A soupeře nemá v současném playlistu kin ani celý film, navíc u jistých osob by se dokonce skutečně dalo debatovat nad tím, kam že daly letošní poroty oči... No nic, ke mně si Kevin cestu našel a dobře udělal, protože pro něj mám přichystaných pět červených parád. Především za dokonalé vykreslení ne zrovna populárních pocitů zmaru, beznaděje, zklamání a smutku. Tolik zhacených falešných nadějí bych nespočítal ani za celou dobu, co umím psát milostné dopisy. Tleskám tvůrcům a zvláště pak kinu Centrál, že se odvážilo učinit další krok, který jej činí výjimečným. (06.04.2012)

Nepříjemné, depresivní, děsivé, chladné a mrazivé. To je jen pár přídavných jmen, které tento film vystihují. Příběh o špatném synovi nebo špatné matce? Film rozhodně nechává místo pro spekulaci, což je sympatické. Celou dobu jsem se snažila najít důvod pro 5*, ale ta celková chladnost a zbytečné natahování v některých částech filmu mi v tom bohužel zabránili, a to i přes neskutečně působivý konec, který je hereckým představením Tildy Swinton a Ezry Millera. Ten podává skutečně hrůzu nahánějící výkon. Největší hvězdou filmu je ale především Tilda Swinton, která si za svůj výkon zaslouží bez pochyb Oscara. (10.12.2011)

Pročpak to nemohlo jíti chronologicky? Myslím si, že prolínání 15 časových rovin nezpůsobilo ve snímku nic jiného nežli chaos. Snímek je v podstatě takovým manuálem pro současné rodiče, kterak by neměli vychovávat své děti. Jinak se také může stát, že jim z milovaného synáčka vyroste temná verze Legolase. Tilda vypadá, jako by ji na naši malebné Zemičce zanechala nějaká emzácká expedice. Je extrémně divná a není tedy příliš velkým překvapením, že její dělohu opustí podobně vyšinutý jedinec. Poté divák prakticky jen sleduje, kterak se v průběhu let měnil jejich vzájemný vztah. Celkový dojem trošku zachraňuje několik country songů, které pro nás byly vybrány a celkem příjemně nepříjemné finále. Celkové dojmy nejsou z mé strany valné. Více než hvězdu nedám. (21.08.2016)

Rozpačitý dojem. Film, ktorý aj napriek zaujímavej téme a veľmi dobrému spracovaniu toho veľa nepovie. Najviac ma oslovila samotná skladba deja a narácia s prelínaním minulosti s prítomnosťou, ktoré bolo spracované jasným, pre diváka príjemným spôsobom a s jednoznačným časovým ohraničením (krátke a dlhé vlasy hlavnej hrdinky). Vnútro tejto obsahovej kostry bolo však prázdne a nič nehovoriace. Žiadny rozumný názor na správanie sa toho spratka, žiadny náznak riešenia zo strany rodičov, len rezignácia a čakanie na to ako sa veci vyvinú. To sa mi ale zdá málo. Ako sa to nakoniec vyvinulo, sa vlastne divák dozvie už na začiatku, takže už zostáva len pocit hnevu na rodičov, že sa tieto duševne nenormálne zárodky malého psychopata nepokúsili nijak riešiť. V tomto prípade len návšteva psychiatra nestačí, až moc ľahko rezignovali. Hlavne po tom, čo sa stalo jeho sestre, to už sa mi zdalo vážne pritiahnuté za vlasy. Suma sumárum, výborný námet, ktorý je ale rozvedený do hlúpeho scenára. 60/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (01.02.2016)