Musíme si promluvit o Kevinovi

Zjednodušeně řečeno je to film o hodně divném dítěti a jeho problémových vztazích v rodině. Nic víc. Samozřejmě je to zabaleno do více filmového obalu - rodinného dramatu, ukázky finální tragédie a následného sociálního odloučení. Bohužel mě ale film vůbec nevtáhl a ačkoliv jsem si sice říkal “co s tím harantem sakra je”, tak jsem se do filmu hlouběji nedostal. Pro určitou skupinu diváků nejspíš větší zážitek, ale tady šel film mimo mě. (21.11.2020)

Najdi v osmisměrce pro filmovou vědu: "rozstříštěná", "narace", "hypotéza", "subjektivizované", "hledisko", "ozvláštnění" a "segmentace". Posaď se na Masarykovo náměstí a odškrtni si účast na #LFŠ. A pak se zaposlouchej do Mařeny od vedle: "Já myslela, že to bude zase něco takového jako Sám doma, když je tam ten Kevin." (25.07.2012)

Nepříjemné, depresivní, děsivé, chladné a mrazivé. To je jen pár přídavných jmen, které tento film vystihují. Příběh o špatném synovi nebo špatné matce? Film rozhodně nechává místo pro spekulaci, což je sympatické. Celou dobu jsem se snažila najít důvod pro 5*, ale ta celková chladnost a zbytečné natahování v některých částech filmu mi v tom bohužel zabránili, a to i přes neskutečně působivý konec, který je hereckým představením Tildy Swinton a Ezry Millera. Ten podává skutečně hrůzu nahánějící výkon. Největší hvězdou filmu je ale především Tilda Swinton, která si za svůj výkon zaslouží bez pochyb Oscara. (10.12.2011)

Netuším prečo, ale "Kevinovo" správanie ma nijak mimoriadne nezasiahlo. Je to zrejme tým, že dnešný svet je plný takýchto "detí", nezaradených v spoločnosti, ktoré sú z "neznámeho" dôvodu neovládateľné, neprispôsobivé, neochotné, ktorým z očí doslova "kuká" zlo. Taktiež som spočiatku priveľmi nedokázal súcitiť s matkou, ktorá to rozhodne s týmto vypočítavým "parchantom" nemala ľahké. Omnoho viac ma zaujali reakcie okolia, ktoré sú s môjho pohľadu, nie celkom oprávnené. Som totiž v domnení, že nie vždy môže rodič za charakter osobnosti vlastného dieťaťa. Proste sa len narodil "zlý jedinec", ktorý sa rozhodol že to pár členom rodiny, či okoliu, napriek snahe rodičov vo výchove, "pekne osolí". Určite aj vy poznáte rodiny, kde rodičia urobili pre svoje dieťa všetko, no napriek tomu je ich syn - kokot. Rovnako ako Kevin ... Za záver nemožno inak, iba prihodiť jednu ☆ navyše. (22.07.2015)

Malé děti - nemalé starosti, velké děti - škoda slov... Nature vs. nurture? Řezali Kevina málo, jak se zdálo, nebo to byla mateřská neláska, která v pozadí tahala za nitky jeho činů? Má někdo čistě proto, že měl devět měsíců přechodné bydliště ve vaší děloze, automatický nárok na vaši bezpodmínečnou lásku, a ostatní v případě, že se činy vašeho potomstva jaksi rozcházejí se zákonem, zase nárok na vaše bezpodmínečné doživotní odsouzení, protože za všechno můžete vy? Jsou nevyzrálé, chladné a strach z vlastních dětí pociťující matky vzácné nebo se o tom jen vzácně mluví? Rodí se člověk zlý nebo je do podoby necitelného hajzla vytesán dlátem výchovy a prostředí? Otázky, na které hledají odpovědi generace odborníků i laiků, těžko zodpoví jeden film nebo jeho diváci, já za sebe jen dodám, že mě profesionální i soukromé zkušenosti zatím utvrzují v tom, že jako se někdo narodí bez prstů nebo se slabým srdcem, tak některé osoby přicházejí na svět neobtížené možností citů nebo svědomí. Záměrně píšu možností, protože empatie a morální zásady jsou věci, které dětem postupně přecházejí do krve, není to tak, že děti jsou andílci, dokud je nezkazí hříšná společnost (proto se také uhýbá před diagnostikováním antisociální poruchy před osmnáctým rokem věku). Spíš naopak, protože jestli existuje k dokonalosti se blížící charakteristika mnoha psychopatů, pak je to ta, že psychopat je dítě v dospělém těle... Nemůžu proto souhlasit s hlasy tvrdícími, že malý Kevin je až příliš démonický, spíš mám za to, že hlasatelé podobných postojů nemají s dětmi mnoho zkušeností. Film jako takový naneštěstí postrádá sílu - a nejednoznačnost - předlohy a spíš se podobá stylistické hříčce, v níž je androgynní anděl Tilda vykopnut z nebe a vláčen předpeklím, kterému vládne její vlastní krev, o čemž nám vypráví coby traumatizovaný a značně nespolehlivý vypravěč. Ovšem bezkonkurenčně zahraný a nikoli poprvé si letos říkám, že být členem Akademie, která jí nedopřála ani nominaci, pohybuju se výhradně kanálama. Aspoň by měli nějaký undergroundový hnutí. (26.03.2012)