Divné chování

Městečko Galesburg ve státě Illinois se stane místem děsivých událostí, když začnou umírat lidé. Nejde o klasický slasher, spíše o sci-fi horor, jelikož vrah není jeden. Alespoň tedy ne ten, co drží v ruce vražednou zbraň. Nitky všeho zla vedou totiž na místní univerzitu, kde doktorka Parkinsonová (jak přiléhavé jméno), jejíž představitelka Fiona Lewisová působí vskutku chladně a děsivě, pokračuje v tajných experimentech zemřelého doktora Le Sange. A o pokusné králíky nemá nouzi, jelikož studenti si takto mohou snadno vydělat peníze. To ale netuší, co je během experimentu čeká. Jedna z děsivých scén mi přišla injekce do oka (dobře, tak asi těsně vedle oka), která vypadala velmi věrohodně. Jinak děj odpovídá až příliš době vzniku, kdy přeci jen lidé nespěchali do hrobu tak jako dnes. Rozjezd tedy začíná až ve druhé polovině, největší napětí má poslední čtvrtina. Díky ní jsem také vytáhnul hodnocení ze dvou na tři*. Příklad filmu, na němž zahlodal zub času. Dnešního mladého diváka nejspíš moc bavit nebude. (19.12.2023)

To je tak, keď divné chovanie postáv je ešte predtým, než sa im do žíl (či očí?) vstrekne experimentálna látka. Herecky slabota, trilerových scén je málo, pretože sa väčšinou riešia nepodstatné veci. Záverom sa to snažia tvorcovia dohnať, ale tam nastupuje kopec nelogičností, ktoré dokopávajú aj spočiatku slušnú atmsoféru. Nie je to blbosť, ale mystérium tohoto vyvražďovacieho trileru funguje len čiastočne. (19.11.2021)

Režijný debut Michaela Laughlina – “Strange Behavior“, známy aj pod alternatívnym názvom “Human Experiments“ či “Dead Kids“ (pôvodný názov), kombinuje v sebe tému vychádzajúcu priamo zo spomínaných titulných označení. Na pohľad pokojné mestečko Galesburg (Illinois, United States) sa nečakane ocitá v stupňujúcej sa vlne záhadných vrážd bez motívu. Podivné správanie detí – študentov miestnej univerzity, zavedie policajné vyšetrovanie na čele s Johnom Bradym až ku konfrontácii s aktivitami akademickej obce. Experimenty profesora psychológie Dr. Le Sangela vysielané študentom počas výskumnej prednášky doktorkou Gwen Parkinsonovou vrátane praktických ukážok na živom kohútovi naznačujú, že by na tom mohlo byť niečo pravdy. Keď sa ku skupine teenagerov, tajne podrobujúcej sa experimentom na vlastnom organizme za nemalé finančné kompenzácie pridá aj syn policajného dôstojníka Johna Bradyho – Pete, vyšetrovanie sa razom zintenzívňuje. Výskumné oddelenie univerzity – chránená sekcia 104 sa na nedostatok pokusných morčiat sťažovať nemôže. Kto raz vstúpi, ten už nevystúpi. Injekcia so zeleným sérom sa napĺňa a ... ### Ku lokačnej zaujímavosti “Strange Behavior“ patrí fakt, že film sa nakrúcal na Novom Zélande (mesto Auckland) a nie v Galesburgu (Illinois, United States), ako sa v rámci filmu uvádza. O hudobnú stránku “Strange Behavior“ sa zaslúžilo tzv. zoskupenie “Tangerine Dream“ – čo je šestica autorov, z ktorých trojica (Ch. Franke, E. Froese, P. Haslinger) sa postarala podľa môjho názoru o jeden z tých kvalitných a z časti progresívnych soundtrackov ku hororom a to svojim hudobným zásekom ku NEAR DARK (1987). Hudba od “Tangerine Dream“ tu v “Strange Behavior“ použitá ma však nijako nezaujala, teda až na jeden moment. Hovorím o krátkom hudobnom dvoj-úryvku - Pete na záchode a Pete s nožom v ruke pri záverečnom odhalení. Oba totožné hudobné motívy mi značne pripomínali hudbu Fabia Frizziho ku hororu PAURA NELLA CITTA DEI MORTI VIVENTI (1980) – konkrétne krátku časť z titulnej piesne soundtracku – “Introduzione, Paura, Liberazione“. Žeby sa “Tangerine Dream“ takto nechutne pokúsili participovať na majstrovi z Talianska týmto spôsobom? No teda! Ak už nechám hudbu hudbou dotvárajúcu “Strange Behavior“ podobne ako hororové prvky len v minimálnom množstve, vychádza mi zo sledovania a kýženého zážitku len strata času. Nič moc sa tu toho neudeje a keď už aj hej, vyznieva to väčšinou skôr trápne (niekedy až mega trápne). PS - Videná verzia o minutáži 99 minút. Pôvodnú, tzv. “strange“ trilógiu režisér Michael Laughlin ukončil svojim druhým filmom “STRANGE INVADERS“ a ďalej sa jej nevenoval. Našťastie, aj keď kto vie :) (10.11.2009)

Ako vedia niektoré filmy nudiť. Pre mňa naprosto neznámy žánrový film, od ktorého som v rámci jeho veku čakal nejaké to prekvapenie. A nič. Dajme tomu, že námet mal gule, ale natáčal sa zrejme v spánkovom móde, pretože bolo sledovať ho miernym utrpením. Chyba v čom? Rozpočet? (Anti)talent tvorcov? Idem to zistiť na ďalšom snímku režiséra Michaela Laughlina. (10.11.2017)

K tomuto starému slasheru jsem se nedávno dostal jako „slepý k houslím“. V Levných knihách ho prodávali za 40kč a jelikož se mi australské, potažmo novozélandské filmy líbí, prostě jsem neodolal. Navíc si nešlo nevšimnout, že má scénář na svědomí Bill Condon (Chicago, Dreamgirls). K mé smůle to však pro něj i režiséra Michaela Laughlina byla jejich prvotina, což jsem však nevěděl. Již úvodní „stínová“ vražda mi vzala veškeré iluze, že by mohlo jít o kvalitní horor a bohužel v podobném duchu se svezl i zbytek filmu (stejně jako zbytek vražd). Přitom zajímavý potenciál (nápad) se tomu upřít nedá, jen zůstal využit tak napůl. Ospalé městečko, kde se nikdy nic zajímavého nedělo a jediným vzrušením jsou bláznivé párty omladiny, přímo vybízelo po vzoru jiných starých slasherů k rozpoutání potřebného masakru, jenomže to by se tvůrci nesměli uchýlit ke gumovým gore scénám, kterým navíc předcházely zdlouhavé hrátky maskovaného vraha s obětí. Možná by na tom nebylo nic špatného, kdyby se do toho vložila potřebná dávka napětí a vše nevypadalo tak komicky (viz nahánění mladé dívky k bazénu). (10.08.2015)