Černobílý svět

Lepší telenovela, která prostřednictvím řady odlehčených epizod (ani jedna scéna nedává naplno zakusit, jak vážná situace na jihu byla) přiživuje mýtus o progresivní mladé generaci, jež ze Spojených států udělala v 60. letech lepší zemi. Příběh s velkým srdíčkem je napěchován v hermetické bublině zprostředkovávající uvězněným figurkám soudobý socio-politický kontext pouze televizí a rádiem. Film odmítá vzít na vědomí, co se dělo v reálném světě, stejně jako bílé paničky svým služebným odmítaly přiznat status plnoprávných lidských bytostí. V popírání existence fuj fuj věcí je ještě důslednější než podobně zjednodušená Precious, oproti které The Help pro jistotu nabízí sympatickou bílou hrdinku k identifikaci. Těší mne snaha natočit ženský film, byť melodramatický jen momenty, ne celkovou strukturou, a respektuji potřebu očistné podívané, jež ponižující porážku mění v hrdé vítězství, ale přijmout zploštění závažného historického tématu na skoro rodinnou zábavu s veškerou ideovou zvráceností koncentrovanou do jediné ultra-mrchy, mi přijde vrcholně konformistické. 55% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Baxt, Tanner (26.01.2012)

Silný příběh v neskutečně lehkém a nadýchaném hávu, který dokáže dojmout, ale i rozesmát. Líbivý vizuál falešně zakrývá fakt, že pod povrchem to proklatě bublá a místy se zdá, že se na place poflakoval i Sam Mendes, který Taylorovi přinejmenším našeptával, kde zatlačit na pilu a kde naopak ubrat plyn. Skutečné "Stepfordské paničky" žijí ve městě Jackson - Mississippi. (18.01.2012)

Český název je diagnóza. Přesně tak, černobílý svět, až do té míry, že pokud by člověk chtěl rýpat, mohl by psát cosi o politické korektnosti přecházející do invertovaného rasismu: bělošky jsou hloupé, povrchní, neschopné citového i praktického života. Černé služebnictvo připomíná jakési super-ego, moudré, laskavé, hloubavé, rodičovské, zastávající všechny funkce, jež sociálně "nadřazeným" schází. Zajímavé je i to, kdo ve filmu není "rasistou" - vedle hlavní hrdinky jsou to postavy buď enormně blbé (Celie) nebo nemocné (stará Holbrooková), nebo absentující (muži, zřejmě... někteří). Je jasné, že to není tvůrčí záměr, že Tate Taylor sledoval bohulibé cíle, ale jak nás učí historie - černobílé světy občas mimoděk podvracejí sebe samotné, až přílišnou snahou po jednoznačnosti (viz můj oblíbený socrealismus). Černobílé světy si vyžadují i značně konzervativní formu, usedlé charaktery a velmi omezenou schopnost reflektovat problémy. Tenhle film nereflektuje podstatu rasismu, ale spíš zjednodušenou snahu současné "bílé" civilizace kultivovaně pojmenovat staré křivdy. Není pochyb o tom, že kdyby byl tento fenomén zjednodušitelný na úroveň, na jaké ho zobrazuje Taylorův film, byl by dávno vyřešený. Ale beru Černobílý svět takový, jaký je - v jádru příjemná, kultivovaně natočená pohádka o souboji dobra se zlem, opentlená něčím z brevíře mouder našich babiček a artritickým sentimentem. Díky epizodě s hovnem, snaze o trochu drsnější momenty a docela příjemnému tempu hodnotím o hvězdičku víc než usmrkanou sentimentální Havaj Děti moje. V jádru jde ale o zcela totožné typy filmů. Sestrojené k sebe-vykupitelskému dojetí a otupělému zapomnění. Kulturní symptom. (22.01.2012)

Tento politicky korektní film mě naprosto minul. Možná to bylo tim, že jsem u toho doma v obýváku přestrojoval komplet celý dveře od Peugeota 405ky, což je tak kurevská práce, že bych snad radši nějaký snobský krávě uklízel barák a vařil jídlo, takže jsem nějak ty služky ani nelitoval. Já teda beru, že bejt negr (pardon, afroameričan) v 60. letech na jihu USA asi nebyla žádná procházka růžovym sadem. Nicméně tohle byla akorát hloupá agitka o černobílym světě (tady se překladatel tentokrát nechtěně trefil) s totálně černobílejma postavama, kde černoška = hodná, sympatická, moudrá, prostě samý klady a proti tomu běloška = zlá, hysterická slepice a totální píča. Mimochodem v tom filmu byly v podstatě jenom ženský postavy, což působilo taky poněkud divně. Nějak jsem myslel, že v 60. letech všechno řídili muži a ženský jen poslušně přitakávaly, ale tady to vypadalo jak nějakej feministkoland. A tak člověk sleduje, jak ty hodný černošky musej posluhovat těm zlejm běloškám a jak je tim pošlapávána jejich důstojnost. A to v podstatě trvá celejch 140 minut, aniž by to dospělo do nějakýho rozuzlení. Hvězdu dávám akorát za to, že se celkem povedla ta stylizace 60. let. Jinak jsem moc nepochopil, proč někomu vadí, když černoška použije jeho hajzl, ale na druhou stranu mu nevadí, že se mu hrabe v jídle. (10.02.2013)

To je zajímavý - někdy jsou české verze názvů filmů důvodem pro masivní headwall, někdy se distributorům podaří, zřejmě nechtěně, udeřit hlavičkou o hřebíček. Při pohledu na letošní nominační listinu bych se ale s dovolením filmem inspirovala ve vzkazu pánům akademikům: čím víc se s hovnem mažeš, tím víc smrdí... (22.03.2012)